Když se otvírají další a další dveře...
Milá Wahl,
tentokrát jsem hodně dlouho přemýšlela, zda Vám mám napsat, protože spamy od někoho, kdo vlastně nemá problémy a když, tak ty, co si vytvoří sám, jsou při objemu Vám zaslaných mailů spíš na obtíž.
Ale pak jsem se rozhodla jinak, protože jste Vy mi otevřela dveře, které podmiňovaly otevření dveří dalších.
Minulý týden jsem s dcerou měla dlouhý rozhovor.
Byla velice nešťastná a ubrečená, protože jí vztah neprobíhá podle jejích představ, ale podle scénáře, který jste předpověděla.
Je přepracovaná a zamilovaná, proto její nahlížení na věci není akorát a k tomu ty Vánoce.....
Seděly jsme v autě a já jí najednou začala tlumočit myšlenky, které její lásce běží hlavou, čím se on trápí a nad čím 24 hodin denně přemýšlí a osobní důvody, proč se s ní neschází.
Bylo to dlouhé, při rozloučení mi řekla, že jsem ji uklidnila.
Pak mi v noci přeposlala zprávu od její lásky, kde bylo vypsáno vše, co jsem jí říkala, do detailu.
Do té doby jsem si myslela, že je to prostě znalost lidí, psychologie, empatie, ale je pravda, že tohoto člověka vůbec neznám, nepotkala jsem ho.
To "čtení myšlenek"jsem provozovala už dříve,ale ačkoliv náhody neexistují, tady jsem v ně věřila.
Dneska vím, že jsou to další otevřené dveře.
Zhruba před dvěma lety jsem zjistila, že poznám na lidech, že brzy zemřou.
Tenhle "dar" jsem obrečela, šla z něj hrůza.
Pak časem jsem za něj poděkovala, i když jsem vypadala divně, když jsem ubrečené manželce muže na druhé chemoterapii říkala, že vyvádí zbytečně, že manžel bude žít.
A žije.
Už dva roky od té doby.
Nedávno můj táta tvrdil, že má rakovinu tlustého střeva.
Totéž.
Když jsem mu říkala, že je negativní, že doktor blbne, považoval mě za necitelného ignoranta.
Je negativní.
A takových případů je dost.
Ale abych se přiznala, nevím ještě, proč mi to bylo dáno k dispozici.
Jsem v tom tvrdém ekonomickém kolotoči, kdy zatím nemůžu jít tou cestou, která mě těší, pro kterou jsem se narodila - Raffaello.
Navíc jsem v noci byla probuzena a dostala jsem pokyn.
Ne příkaz, ale pokyn, který samozřejmě nelze neposlechnout, to jsem už byla odnaučena.
Když jsem měla deprese, už jsem Vám psala, jak jsem se jich zbavila.
Teď mám provést to samé.
Vyčistit mozek.
Asi tam má zase něco přijít, co nemůže tím nánosem projít.
Hned jsem poslechla, i když hlavní "úklid" chci nechat na dovolenou o svátcích.
Ráno jsem se probudila po třech týdnech útrap bez migrény.
Všechno je tak, jak má být, když se necháme vést, protože podle mě, nejsme nikdy vedeni cestou, která je pro nás špatná.
Tak se pro dnešek, milá Wahlgrenis, loučím a nikdy nepřestanu děkovat za tu svobodu.
Vaše Raffaella 13.12.2009
Milá Rafaello,
nikdy se neptejme: Proč zrovna já?
Proč se to týká mě?
Ale ptejme se: Proč bych to neměla prožívat zrovna já?
Děkujme za každou zkušenost, za každou lekci.
I když bolí...
Raffaella 13.12.2009
© Wahlgrenis
13.12.2009
