Sen o smrti se vyplnil...
Milá Wahlgrenis,
píši Vám, protože se už ten sen o té smrti přesně vyplnil.
Až jsem byl z toho všeho v šoku, nyní cítím zármutek.
Zemřel strýc od mojí babičky, i přes svůj pokročilý věk byl čilý a měl mě rád a chtěl, abych ho bral jako svého dědu, který mi zemřel v dětství.
Snažil jsem se tomu vyhovět.
Proto mezi námi vzniklo pouto.
A na jeho smrt jsem byl upozorněn bytostmi z jemněhmotného světa už necelé 2 měsíce předem.
Zemřel v neděli, skoro měsíc po dušičkách, přesně, jak to ta bytost říkala, krátce po listopadu.
Tři dny před jeho smrtí kolem 5 hodin ráno mi něco 3x zabouchalo na okno v 1. patře.
Začal jsem mít strach, že ta doba, kdy někdo zemře, se blíží.
Ty 3 dny kolem mě intenzita paranormálních jevů narůstala.
V čas jeho smrti v budíku prasklo, jako by ozubená kola se rozpadla a pak přišla ta zpráva.
Včera před půlnocí se už začaly u nás pohybovat trochu i předměty.
Nestihl se ani s námi rozloučit, byl bych vděčen a prosím vás, abyste ho kontaktovala a zeptala se ho na 3 věci:
1. Jak se má a jestli už ví, co s ním bude a jaké dostal úkoly?
2. Je opravdu jeho zesnulý bratr můj ochránce?
3. Ať mi odpustí, jestli jsem ho někdy naštval a že mu budu posílat dobré myšlenky a energii, a pokusím se zapálit svíci, jestli to bude potřebovat.
Jmenuje se Ludvík.
Dnes z kraje večera bude mrtvý již 48 hodin.
PS:
Před nedávnem se mi ve spánku zjevila krásna žena, o něčem jsme si spolu povídali a vtom jsem se jí začal ptát na mé minulé životy.
Poprvé řekla: Nebudu ti to říkat.
Já jsem stále se ptal.
Podruhé: Taky ne.
Potřetí: prostě ti to neřeknu a už se neptej.
Počtvrté jsem naléhal ještě více, když v tom jsem ve spánku otevřel oči a slyšel jsem se, jak ze spaní říkám hromovým pozměněným hlasem: Říkala jsem ti jasně, že se to zamítá, tak se to zamítá.
Vtom jsem se z té křeče probudil a zjistil jsem, že když mi něco jemněhmotný svět nechce říct, tak mi to neřekne.
Pak jsem pochopil, že bez přípravy a průvodce bych začal v informačním poli číst a zešílel bych z tolika informací a nemusel bych se už ani probudit.
Atom 06.12.2005
Milý Atome,
snad jen jedno upozornění:
Kdykoli se dozvíš nějakou informaci od bytostí jemnohmotného světa, přijmi ji hned v první podobě, nechtěj žádné dodatky, doplnění, ani nenaléhej, když Ti odpovědět nechtějí.
Tohle se nesmí dělat.
Jsme moc malí, abychom proti tomu jakkoli protestovali.
Žiješ s informacemi, které máš k dispozici, jiné bys třeba nemusel unést...
S Tvým strýcem se pokusím spojit večer, přes den k tomu nemám podmínky.
Napíšu zítra.
Jsem ráda, že jsi zaregistroval odchod strýce z tohoto světa.
Jsou to zvláštní události, které se nezasvěceným docela těžce vysvětlují.
© Wahlgrenis
06.12.2005
Milý Atome,
1. Cesta nekončí, jen byl na chvíli změněn směr.
Tady neplatí žádná přetvářka, vnímá obrovskou lásku od všech.
Všechno, co prožil, viděl během jediného okamžiku.
Mluvili s ním jako s bytostí, která to tak prožít musela, žádné výčitky, jen konstatování.
Všechno se zapisuje do osudové knihy.
Mluvila s ním především nějaká stará žena, kterou dobře znal.
Všichni kolem něho jsou nesmírně milí, žádné napětí, žádný strach.
Nemusí se hned vracet na zemi.
Vnímá to, co se nyní děje, jako velice příjemné.
Láska je všude kolem něho, jako by zhoustla...
2. Při otázce na zesnulého bratra jsem dostala odpověď, týkala se dítěte.
Vypadá to, jako by měl do budoucna spojit svůj život s Tvým.
Objevila se tady i jeho matka.
Jako by něco nebylo dokončeno a dokončit se to mělo...
3. Na Tvé omluvy se díval s nadhledem, kolem něho je nyní silný náboj lásky.
Bude rád, když se všechno vyčistí, ale z Tvé strany to není nutné.
On je již v jiné dimenzi, toto se neřeší.
Dívá se na vše kolem s obrovskou pokorou, pochopil jiný rozměr světa.
Mysli na něho s láskou.
© Wahlgrenis
07.12.2005
