Kněz mi psal poselství do písku
Nejmilejší Wahlgrenis,
ze srdíčka posílám lásku a velké pozdravení.
Wahl prosím, jsem v koncích.
Minule jsi mi psala, jakou máš ze mě radost, jak jsem postoupila kupředu a teď nevím kudy kam.
V posledních pár měsíců jsem měla docela nervy na pochodu, stres v práci, doma všude.
Prostě "se dařilo".
Celý rok mě provází jedna zlá věc za druhou.
Otec vážně nemocný, 2 operace psa, ponižování šéfem, boj o práci, kterou nemůžu utratit, ataky zla ... a na druhé straně přicházejí věci tak krásné, setkání na Magickém víkendu, otevření se poprvé v životě, Reiki, koupě starého domečku a těšení se na nastěhování, zasnoubení...
Bič a cukr.
Teď posledních pár týdnů to bylo ještě intenzivnější ... jako by mě někdo zkoušel - ale proč?
Pak se nervičky měly zklidnit a přišly další starosti s naší fenkou - operace ucha -
běžná záležitost pro veterináře, pro mě trápení - vše co se týká naší fenky, prožívám až nezdravě intenzivně.
Ale s tím Tě nechci zatěžovat.
Pak se mi zdál tento sen.
Pocit strachu vněm byl hodně intenzivní.
Tady je:
Byla jsem součástí skupiny lidí, někde jsme byli snad na výletě.
Najednou jsme se ocitli v nádherném chrámu, prohlíželi jsme si jej uvnitř jakoby turisté.
Byl krásně prosvětlený, vkusně vyzdobený a velmi honosný.
Přítomní byli dva knězi.
Nevím, jestli jeden, nebo oba nám vyprávěli asi o historii kostela atd.
Odpojila jsem se od většiny skupinky a vyšla po nádherných schodech nahoru.
Tam jsem ucítila útok zla.
Z ničeho nic jsem pocítila obrovský strach a přítomnost něčeho velmi zlého.
Popadala mě panika a chtěla jsem se zachránit útěkem k ostatním.
Najednou jsem pod schody uviděla oba kněze.
Nevěděla jsem, jak na ně zavolat.
Jako bych se styděla, neměla odvahu je „otravovat“.
Hrůza se stupňovala, takže jsem nakonec začala křičet na jednoho z nich pane Jane, pane Jane, pomozte mi prosím.
Když mě uslyšel, otočil se a vykročil směrem ke mně.
Když se ke mně přiblížil, ulevilo se mi.
Stále jsem měla strach, ale bylo mi lépe.
Promluvil ke mně velmi příjemným, uklidňujícím hlasem a ptal se, co se stalo.
Cítila jsem k němu obrovskou úctu a měla jsem strach, ať si mé volání nevysvětlí špatně, omlouvala jsem se, že jej obtěžuji.
Uklidňoval mě, že jej neobtěžuji, že mě rád vyslechne a bude-li schopen i pomůže.
Bylo zvláštní, že jsem se pořád strachovala, ať si nemyslí, že mu nadbíhám jako muži.
Pořád jsem k němu cítila až posvátnou úctu.
Vysvětlila jsem mu, co se mi stalo, že jsem citlivější na energie a že mě napadlo něco zlého.
Pak jsem si uvědomila, že se mi zjevilo pět čísel.
30 – psáno jakoby runovým písmem a pak ještě tři – ty jsem si ale nepamatovala přesně – asi 684 byly tam 6, 8, 4 nebo 2.
Tři z těchto čísel, přičemž šestka a osmička nejspíše ano.
O jejich pořadí a jestli tam s nimi byla 2 nebo 4, si nejsem jistá.
Kněz mě zavedl kousek stranou, kde byla podlaha, jako bychom stáli venku, a začal (asi klackem, nebo nějakou hůlkou) kreslit do prachu na zemi.
Nakreslil velký obdélník, jako rám obrazu a doprostřed napsal 30 mezeru a pak ty tři čísla.
Jakoby na linku spodní strany rámu pak napsal starobylým písmem nápis, který si nepamatuji.
Myslím, že jsem jej ani nestihla přečíst celý, jakoby ho ani nedopsal, konec jakoby mizí v prachu, když se vracím do tohoto snu.
Začátek nápisu vypadal jako Jeszus – a jiná písmena jako by jej prolínala a pokračovala za tímto významem.
Jak skutečně to slovo celé znělo, nevím.
Tímto rituálem mělo být zlo zahnáno.
Nejsem si však jistá, jestli byl celý dokončen.
Myslela jsem si, že znamená, že zlo, které na mě útočilo, bylo zažehnáno, ale dnes si zdaleka nejsem jistá.
Po probuzení to začalo.
Najednou mě všechno hrozně štvalo, všechno a na všech mi vadilo, všechno jsem nesnášela a nejvíce ze všeho se to otáčelo proti mému příteli, kterého moc miluju.
Vyčítala jsem mu úplně všechno, křičela jsem po něm.
Málem mě to všechno položilo, už jsem jen křičela a chtělo se mi plakat.
Mám slabší žaludek a tem bolel o 106.
Neviděla jsem nic dobrého.
Jako bych to nebyla vůbec já.
Po dvou třech dnech jsem byla v koncích nejen s rozumem, ale i se silami.
Přišla jsem totálně v koncích z práce a nevěděla kudy kam.
Pak mě najednou napadlo postavit si trojúhelník se svíček - už jednou jsem to udělala a pomohlo to.
Tentokrát jsem vytvořila ochranný trojúhelník pro celý náš byt.
Každé svíčce jsem vnukla její poslání, slova přicházela sama a rozestavěla je tak, aby jedna byla u vchodových dveří a další dvě přibližně v rovnoramenném trojúhelníku.
Svíčky byly (a měly být) červené.
Najednou během pár sekund jsem cítila, jak se uklidňuji, všechna zloba byla pryč, pak se vytratila i nervozita a byl ve mně klid.
Jako zázrakem.
Myslím, že to bylo poselství od mých andělů strážných.
Svíčky jsem nechala, ať dohoří samy.
Od té doby cítím, že jsem dočasně pro to zlo jakoby uzavřena.
Přestože jsem stále nervózní, necítím tolik zloby.
Jsem ale oslabená.
Wahlgrenis, vrací se to, co jsem chtěla s Tebou probrat už v Brně.
Mám neustálý pocit přítomnosti zla, jako by se do mě chtělo dostat.
Nebo ve mě dřímá, nevím.
Ten sen - co znamenal a co to bylo po něm?
Nevím si rady - zkoušela jsem bublinu a nezabírá úplně, ne na dlouho, Reiki mě taky chrání jen částečně.
Dlouhé roky mám pocit, že tady jsem pro cosi velkého, ne necítím se více než ostatní, naopak moje sebevědomí je nízké.
Přesně to vystihl text v jedné písni:
I was born for something great, I know that deaply in my heart....
Ano někde hluboko to cítím, přesto žiju normálně a necítím se, že bych byla výjimečná.
Jen občas přichází ten pocit.
Moc dlouho už tohle cítím.
A není to jediné.
Často jako by ke mě promlouvala dávná minulost, jakoby se do mě prolínala z těch dávných časů, někdy jako bych slyšela náznak staré řeči, dokonce mám v těch chvílích někdy pocit, že chybí jen krůček a já jí začnu mluvit nahlas.
Nevím ani jednotlivá slova ani jejich význam - je to jen pocit.
Mám velmi silný pocit, že kdysi, v těch dobách, které jakoby ke mě promlouvaly, jsem buďto byla, nebo jsem měla něco společného s něčím (-kým) velmi mocným a velmi zlým a krutým.
Ten(to) jako by mě chtělo zpět.
Teď v tomto životě nejsem zlá, ale někde daleko uvnitř...
Wahlgrenis, cítím jistě, že je to moc vážné, někdy to zaženu, pak, po pár dnech, týdnech, měsících to přijde s novou silou znovu.
Teď je to zase blíž, moc blízko.
Wahl něco se blíží a já nevím, jestli to dokážu zvládnout.
Cítím, že kolem mě, možná i ve mně je cosi velmi mocného a čeká to na svou příležitost, na správný čas, který má přijít.
Jednou mě před takovým atakem zla ochránil namalovaný pentagram - namalovala jsem jej téměř bez zaváhání, upozorňuji, že jsem to nikdy před tím - aspoň si to nepamatuji - nekreslila.
Psala jsem ti o tom a Ty jsi mi napsala, že je to jasné - asi mě má chránit.
Já jsem si jej dokonce chtěla nechat malinký vyrobit a nosit jej u sebe.
Neudělala jsem to.
Mám strach, že v mých rukou by to mohlo znamenat víc, je to mocný magický symbol, to by mohlo cosi ve mně probudit.
Nemůžu jej mít.
Wahl, mám opravdu strach.
Nemůžu používat kyvadlo, je něčím ovlivňováno.
Nevím co dál.
Udělám cokoliv, ať to zlé zastavím, cokoliv, Wahl.
Nechci být nebo sloužit ničemu zlému.
Wahlgrenis prosím, pomoz mi.
Jsem odříznutá od komunikace, k něčemu se schyluje dnes, za měsíc, za rok...
Pokud máš pocit, že patřím k psychiatrovi, půjdu.
Ale to, co cítím, je tak silné, že to sama nezvládám.
Nikdy jsem neměla odvahu o tom komukoliv říct nebo napsat.
Už musím, je to už příliš silné a pokud jsem blázen, snad se to dá ještě vyléčit,
pokud ne snad se to dá ještě zastavit - proto píšu.
Jsi jediná, komu věřím a o kom vím, že je dostatečně silný.
Prosím Wahl.
Ze srdce
Marcela 19.10.2005
Milá Marcelo,
znám už delší dobu Tvé trápení.
Ostatně sama víš, co způsobila oční jóga, kam tě dostala.
Otevřely se Ti jiné světy.
Jsi skutečně nyní mnohem citlivější, mnohem více přístupnější všem energiím, ne jen těm dobrým.
Sen, který popisuješ, je návod na to, jak jít dál.
Potřebuješ dlouhodobější ochranu, někoho, kdo by byl s Tebou pořád.
Víš, že já to mám trošku jinak, ale doporučila bych Ti - a ten sen mě v tom podporuje, aby ses nechala ukotvit v církvi.
Nejen to, jak jsi u těch knězů viděla obrovskou úctu, ale i záchranu v podobě rituálového písma, který jeden z nich provedl.
Navíc napsal jméno Ježíš, to je také cesta.
Ochránci mají nad Tebou ochrannou ruku, dokáží Ti v pravou chvíli vnuknout, co bys měla udělat, ale už jsou také skoro v koncích.
Sen napovídá, že by se nad Tebou mohla rozprostřít silná a prakticky nekončící ochrana v podobě Boží lásky.
Přijmout do svého srdce tuto lásku, znamená ochranu před zlem, před negativními silami, které na Tebe útočí.
K psychiatrovi bych Tě neposílala...
Dostala bys útlumové prášky a jen bys čekala.
Snažili by se Ti vymazat jisté informace z mozku, abys byla odpoutaná od Tvých strachů.
Nenutím Tě přímo ke křtu, zkus jen někdy zajít do kostela, vnímat tam atmosféru, pohovořit s tou nejvyšší silou.
Ochránci Tě už nasměrují...
Sama pak uvidíš, co bude dál.
Potřebuješ tam hlavně požádat o pomoc, s velkou pokorou.
Ta pomoc se Ti dostane.
Zalije Tě najednou zvláštní pocit štěstí, budeš to prostě vědět.
Nesnaž se o žádnou komunikaci s kyvadlem, když se nedaří, nic nejde pod tlakem.
Ani reiky...
Měla bys sama pochopit, jestli boží ochrana nad Tebou, která se nyní hlásí o slovo, bude Tvá definitivní cesta.
Tohle se nedá říct dopředu, každý to má jinak.
Budu na Tebe moc myslet.
Tento krok není nějakým voděním za ručičku, nemysli si, že Tě chci k něčemu dostrkat.
Je to směr, v kterém může být skrytá Tvoje záchrana.
Obdélník a čísla?
Napadla mě souvislost s věkem Ježíše Krista - ten obdélník byl celý jeho život a 30, to je 3 roky před jeho smrtí.
Tehdy už věděl... Dělal zázraky... Mluvil k lidem...
Marcelo, doufám, že si z těchto slov vezmeš pro sebe to důležité.
Budu na Tebe myslet.
Nechtěj se nechat úplně rozložit negativními silami.
Měla bys pokaždé mít nad sebou jasno, neměla bys být smýkána větrem.
© Wahlgrenis
19.10.2005
Wahlgrenis,
nevím co napsat, vše, co bych napsala, už bylo vyřčeno.
Cítím blízkost pravdy, klidu, otevření očí.
Wahl., mám pocit, jako by naše myšlenky byly v tuto chvíli propojeny.
Moje dušička se cítí stejně, jako když malé dítě obejme jeho máma.
Tolik bezpečí a klidu.
Opravdu nenacházím slova, Wahl.
Z nejhlubšího srdce děkuji.
Začínám vidět cestu.
S církví sice příliš nesympatizuji, ale to není o církvi.
Zase se otvírají jedny dveře a zase je tu cesta, po které mohu jít, zase vysvitlo světlo...
Všechna díky jsou málo.
Ze srdce děkuji, že jsi Wahlgrenis, zachránila jsi už tolik dušiček...
Děkuji za tu svou.
Možná to bude znít hloupě, přesto:
Bůh Tě chraň.
Marcela 20.10.2005
Milá Wahlgrenis,
dlouho jsem váhala, jestli mohu toto napsat.
Konečně přišel pravý čas.
Dostala jsem jméno.
Nesmírně si toho vážím a naplňuje mě to obrovskou pokorou.
Vím, že je přede mnou ještě velmi dlouhá cesta, než naplním, co mám.
Přesto se mi dostalo takové cti.
Mé jméno mi poslali andělé.
Po těžkém období, které jsem prožívala po snu, o kterém jsem Ti psala (Kněz a poselství v písku), ke mě přišlo světlo.
Velmi jsi mi pomohla Ty a má mistryně Reiki.
Nikdy nebudu umět dostatečně vyjádřit své díky.
Při jedné procházce mi bylo zjeveno mé jméno.
Na nebi se začal objevovat nápis z bílých mraků.
Mé jméno je
Marin.
Wahl, nemůžu psát dále, jsem plná pocitů, které neumím vyjádřit,
mám pocit, že se rozletím na milion kousíčků a poletím na všechny strany světa.
Jsem nesmírně šťastná.
Cítím obrovskou pokoru.
Jsem zmatená.
Jsem naplněná až po okraj.
Děkuji.
Mám Tě moc ráda Wahl.
Děkuji, že jsi.
Snad k Tobě doletí, co cítím a chci říct, slova na to nějak nestačí.
Marin
Teď můžu připojit konečně i své přání a vzkaz od andílků.
Napsala jsem jej ještě před tím, než toto, ale měla jsem ještě počkat s jeho odesláním.
Teď už je to tak, jak má.
Nejmilejší Wahlgrenis, z celého srdíčka posílám lásku a přání všeho dobrého pro Tebe a všechny krásné lidičky, kteří se na Tvých stránkách sešli a našli tu svůj druhý domov.
Všem přeji moc krásné Vánoce, ať jsou pro vás požehnané a plné světla.
Ať je pro vás příští rok plný porozumění, lásky a nových objevů.
Pevné zdravíčko, moc a moc radosti a štěstí do nového roku vám všem přeje
Marin
Wahl, mám srdce naplněné zprávami andělů, nevím, jak je vyjádřit, píši proto tak, jak cítím.
Je to poselství všem lidem, všem bez rozdílu.
Tady jsou jejich vzkazy:
Všem vám lidem posíláme tato slova:
milujeme vás, jsme stále s vámi, jsme tady pro vás, prosíme přijměte naši lásku, tolik vám ji chceme dát.
Otevřete svá srdce, jsme tady proto, abychom se s vámi radovali, chránili vás, sdíleli vaši radost i smutek.
Smích i pláč.
Neopustíme vás.
Vaše srdce jsou plná světla, otevřete svá srdce, dovolte světlu vyjít ven.
Naplňme zemi světlem.
Světlem srdcí, světlem andělů.
Milujeme vás.
Děkuji za vás všechny.
Marin 23.12.2005
