Ve snech ubližuji lidem z rodiny
Milá Wahlgrenis,
četl jsem Vaše stránky a moc se mi líbí, hlavně část o snech.
Věřím, že sny mají svůj význam a jsou důležité.
Proto se na Vás obracím s problémem, který mě trápí už delší dobu, asi půl roku, možná víc.
Pokud byste si našla čas, rád bych znal Váš názor na mojí situaci.
Zdají se mi strašidelné sny, téměř každou noc.
Takové, co je člověk rád, že se s křikem vzbudí zmáčený potem, nebo si musí zažnout světlo, aby sen odehnal.
A co mi přijde na tom zvláštního, často se mi zdá o rodině.
O mámě, sestře, otci, bratrovi, … a většinou někoho zbiju, zabiju, nebo udělám nějakou špatnost.
S rodinou jsem kdysi neměl moc dobré vztahy, ale po tom, co jsem byl na rodinných konstelacích, se to hodně změnilo.
Mám je rád, i když mi kdysi ubližovali, a tu lásku si uvědomuji.
Akurát k sestře toho nic moc necítím.
Nikdy jsme se moc nebavili, i když jsme se jako děti neprali ani nic, ale zkrátka spolu nemluvíme.
A o ní se mi zdá nejčastěji i o otci.
Minule sestra ve snu utopila bratra, přičemž já jsem ho podržel pod hladinou.
Včera jsem uhodil mámu a vylil jí do obličeje sklenici s vodou.
V dalším snu se mi nejlepší kamarád změnil na upíra a já měl takovou hrůzu, že jsem ho kousnul do krku a stal se taky upírem.
Dnes jsem ve snu viděl sebe a sestru u postele, jako nám pečovatelka čte pohádku.
Najednou jí zazvonil telefon, tak nám zbytek pustila na videu.
A tam jsem viděl mince spojené řetězy (kreslená pohádka), jak vesele říkají, že se vrací zpátky na ostrov – do pekla.
Šli jsme po stezce a přes takové koly jsem se dostal do rybníku.
Chvíli jsem nic neviděl, ale věděl jsem, že ostatní jsou za mnou a taky mně postrčili víc do vody.
Ve vodě se objevil chlapec, kterému bylo vidět jen zadek, záda a kus hlavy, plával na břichu.
Srdceřvoucím hlasem na nás křičel: Nemůžeš jí pít, je čistá, nemůžeš jí pít, je čistá!
Najednou se rybník změnil na bazén, byl pravoúhlý a plavala v něm lidská těla.
Do té doby, co jsme šli stezkou, jsme byli myslím pohádková zvířátka a teď jsme se proměnili opět na lidi.
Těla v bazénu byla živá, znetvořená a potřísněná krví.
Některá se už rozkládala, některé ne, ale neměla ruce, nebo část obličeje.
Plaval jsem mezi nima, narážel do nich s panickou hrůzou a věděl, že musím tam najít mojí sestru Innes.
Že je taky polorozpadlá, ale že mě nakonec zachrání.
Nakonec jsme se našli.
Pak se mi často zdává o domě, kde bydlí otec a o výtahu v něm.
Nemůžu se ním dostat domů, staví vždy jinde než potřebuji, nebo jsou špatný tlačítka.
A někdo mě samozřejmě pronásleduje.
Co myslíte, proč mívám pořád sny, kde někomu z rodiny ubližuji?
Je normální, když si je pamatuji, i když si je nepíšu ani nic?
Co můžu pro to udělat, abych si v noci taky odpočinul?
Mockrát děkuji za odpověď a přeji Vám mnoho hezkých zážitků z jiných dimenzí.
Lukáš 02.10.2005
Milý Lukáši,
to, co nyní prožíváš ve snech, je přirozeným vývojem Tvého minulého života.
Tehdy je události neděly přesně podle Tvého plánu.
Měl jsi lásku, s kterou jsi plánoval společnou budoucnost.
Ale najednou bylo všechno jinak, konec lásky, konec plánů a nadějí...
Tvoje přítelkyně najednou nežila.
Bylo to při nějaké cestě, byli jste domluveni, co všechno, až se vrátí, ještě zařídíte.
Jenže se už nevrátila.
Jako by při ní nestáli ochránci, došlo k tragédii, zemřela.
Ztratil jsi v tu chvíli smysl života, nevěděl jsi, proč bys měl ještě žít...
Bylo to moc těžké, nekonečné.
Bral jsi to jako osudovou zradu, přestal jsi věřit lidem okolo, ale i sobě.
Zrada se v Tobě hromadila, taky nenávist.
Nikdy jsi už nikoho jiného do svého srdce nepustil.
Zemřel jsi ve stáří, sám, i když jsi hodně toužil po příteli.
Lidé se od Tebe distancovali, šlo z Tebe zlo, nebylo téma, o kterém se s Tebou dalo mluvit.
Proto nyní sice prožíváš svůj běžný život, ale na druhou stranu kolem sebe mlátíš rukama.
Je to ve snech, protože promlouvá Tvoje podvědomí.
Pořád se cítíš hrozně zraněný, raději proto útočíš, než bys znovu prožil podobnou porážku.
Bojíš se milovat, abys nezůstal zase sám.
Je to moc těžké, protože tu zkušenost máš hodně hluboko ve svém srdci.
Tohle uvědomění by Ti mělo pomoci, mohl bys časem na své trápení nahlížet jinak.
Nebude to zase až tak jednoduché, ale mohl bys to zvládnout.
© Wahlgrenis
02.10.2005
