Přišel se se mnou rozloučit?
Milá Wahl
Je dobře, že jste, je milé, jak pomáháte, aniž byste musela...
Máte příjemné stránky - hezký deník.
Plno lidí má pocit, že nejsou najednou sami, že jim někdo rozumí, ať odpovíte Vy, či někdo, koho příběh nějak zaujme.
Jestli...
Díky za všechny co se zde ocitnou.
I já chci požádat, zda by se nenašlo vysvětlení pro můj sen.
Zdá se mi jich za noc opravdu hodně a většinou si je pamatuji celý den a více, i několik let a už jsem si je začala i zapisovat, i když opravdu nevím, zda mi k něčemu budou.
Mívám také prorocké sny - pády letadel - vyplňují se mi i počty lidí atd….
Vím, nejsem zdaleka sama.
Ale já sama jsem.
Dne 11.8 2009 ukončil můj kamarád život oběšením, narodil se 22.4 bylo mu 33 let, rozloučení měl 22.9 2009.
Taková krásná čísla a tolik bolí.
Oči mám plné slz.
Tak bych s ním chtěla zase mluvit, povídat si a rozebírat svět, smát se, glosovat nad zeleným čajem...
Na dnešek se mi zdál sen:
Spala jsem u našich jako dřív, co jsem měla pokojík, když jsem tam ještě bydlela.
Jen můj úzký pokoj jako by neměl konce a já dohlédla až ke kuchyňské lince, co byla z profilu naproti od mé hlavy.
V tom snu jsem nemohla spát.
Postel mě tlačila - nebyla rovná, byla skládacím gaučem.
Posadila jsem se a byl tam on - stál z pravého profilu u kuchyňské linky, jakoby tam patřil - nebylo mi na tom nic divného.
Ptal se mě, jestli chci donést koláč.
Byl s bílou drobenkou.
Chtěla jsem.
Nespustila jsem z něho oči - vím, že jsem na něj stále koukala a přemýšlela, jak to dělám stále.
Ukázal očima na kredenc a ptal se, zda zde máme talíře.
Ano, tam jsou, kývla jsem a bála se, že probudí mamku.
Pomalu a opatrně - opravdu zvláštně pomalu krájel a nandával koláč (trvalo to dost dlouho) na talíř.
Povídal, že jestli nechci i ten červený.
Vedle stál ještě jeden plech s červenou drobenkou a mě napadlo, že je červený od rybízu.
Povídám, že ne.
Donesl mi ho.
Z talíře si pamatuji jeden díl koláče a proužek odřízlého okraje.
Nevím, zda jsem jedla.
Pak jsme se ocitli pár domů od domu - na konci bloku, na křižovatce, která kdysi nebyla moc frekventovaná.
Jeden z dílů křižovatky byl a je, zelený trávník (bylo na něm dětské hřiště) a to vše je lemované židovským hřbitovem.
To jsem měla po levé ruce a stála čelem ke křižovatce do kopečku.
On se na chvíli ztratil.
Naproti levé straně je normálně dům, ale ve snu tam byla dlouhá, vysoká, kamenná temná zeď lemovaná křovisky - bylo na ní přesto dobře vidět.
Listí jsem neviděla.
Martin na tu zeď vylezl a stál tam čelem ke mně.
Pocit jsem měla stále příjemný, stále.
Chtěla jsem k němu jít, ale on slezl a přišel ke mně.
Stáli jsem těsně u sebe, tváří v tvář a pusinkovali jsme se kamarádsky, žádné líbání.
Na nos, na rty.
Takové milé, hezké pomalé pusinky plné lásky.
Moc, moc jich bylo.
Pak jsme se vroucně objali, velmi pevně.
To je celé, Wahl.
Wahl a já se s dovolením ptám, myslíte, že se se mnou přišel rozloučit?
Nepotřebuje pomoci?
Nikdy jsme nebyli víc než kamarádi a dříve spolužáci, velmi jsme si rozuměli v našem chápání světa a bolesti...
Vyznal se mi jednou z lásky.
Zamiloval se...( to je asi rok a půl)
Já lásku neopětovala a pak, když odešel, přišlo to „kdyby.“
Jak to zná každý... byl to velmi citlivý hoch, hodný a chytrý…
Leč nešťastný.
Děkuji, že jste dočetla až do konce, děkuji za čas, děkuji moc, krásné sny.
Katynka 22.11.2009
Drahá Wahl.
Včera jsem Vám posílala svůj příspěvek.
Na konci jsem připsala - že je to vše.
Nebylo.
Mně se hned za tím zdálo dalších několik snů a nevím, má- li to spojitost.
Ale je to jasně oddělené, že…
Hmm... ano.
Nevím, ale stále na to myslím.
Já zde tak nerada zaplňuji místo jiným, věřte mi, ale snad se ještě jednou vejdu.
Prosím.
Když se nevejdu, hněvat se nebudu neboť vím, že nemohu býti hamounem.
Katynka 22.11.2009
Pamatuji si ten sen s čerevnou drobenkou!!, i že jsem se (já!) bála, že je jedovatá.
Pamatuji si ten odříznutý okraj koláče.
V kuchyni.. myslela jsem, že je to můj sen.
Jasně, je to jako vždy.
Nejsou to moje sny.
On tě miloval a právě to byla ta jediná síla, která ho ochránila před tím, co čeká sebevrahy.. jeho láska ho ochránila.
Je to těžko k pochopení, ale je to tak.
Bylo to silnější.
Nečekala ho paranoia, nečekaly ho zmatené stavy.
Ve chvíli smrti bylo vše průzračně čitelné a jasné.
Nedělej si starosti.
Bylo to dáno předem, stalo se to, a je to tak, jak to má být.
Takový zvláštní sny.. že?
Hoplea 23.11.2009
Milá Hopleo
Velmi děkuji za vzkaz od Tebe.
Opravdu.
Víš, já nevím, jaký koláč vlastně přinesl - jevil se mi nakonec jako zlatavý - na tom talíři...
Jsem ráda za něho, je-li jak říkáš v pořádku.
Moc nemám slov (přesto příliš) a kolikrát bych, v některých chvílích do něčeho kopla či alespoň dupla, jak je mi líto, že už s ním nepromluvím - že nemám větší moc.
Měl mě rád - určitě.
Svěřoval se mi s věcmi, které jinému neříkal.
Jen své sestře - dvojčeti, tak si říkám, jestli spíš k ní nemá on větší vazbu.
Určitě má.
Ale já jsem asi na jiné duchovní úrovni než ona a možná přijímám "ty“ věci lépe - jinak...
Asi.
Proto mě navštívil.
On měl vztahy jinak dlouhodobé, ale cítila jsem, že to není ono a stále se nějak rozcházel...
I tu jeho temnou budoucnost a zvláštní osud jsem cítila… (zas ty slova, zase se derou………! že je to děsný, a hrozný atd…..)
Moc si přál lásku, moc děti...
A jak to tak přijde, že se jednomu zdají sny někoho jiného, Hopleo?
To ani nechci pomyslet, kdyby se to dělo mně - s tou mou obrovskou snůškou snů…
Už tak mám hlavu přeplněnou a nevyjasněnou a ještě toto….?
Děkuji Tobě Hopleo za všimnutí a čas.
I Wahl děkuji, která odpovědi umožňuje i dává.
Katynka 23.11.2009
© Wahlgrenis
23.11.2009
