wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Byli to mimozemšťani v korábech?


Také vím, že se dějí věci...
O tom bych mohla hodně povídat, ale tentokrát se potřebuji někomu svěřit se zvláštním snem.
Zdál se mi v noci ze včerejška na dnešek (nebo ráno?).
Byl natolik sugestivní, že se mi nejen vryl do paměti, ale pamatuji si jej a pokaždé, když si na něj pomyslím, se mi "zdá" znovu ač bdím.
Byla jsem se spoustou lidí, mezi nimiž byli moji blízcí, přátelé, známí...
Byli jsme vehnáni do jakési monstrózní stavby, přesněji betonového skeletu se střechou z betonu i zdmi, ale dalo se z nich vyhlédnout ven.
Všichni jsme bez ducha pobíhali a divili se, proč jsme tam a co kdo po nás chce.
Najednou z nebe, přes ten betonový strop, začaly na nás padat velké kapky deště.
Obrovské a těžké kapky, které ještě teď cítím na obličeji.
Byly chladné a zářily jako modré neony.
Pronikaly hluboko do našich těl a cítila jsem, že nám ubližují.
Křičela jsem: "To nás zničí, je to jako záření atomové energie..."
A utíkala jsem se podívat vzhůru, k nebi, zda nám to někdo seslal.
Viděla jsem pět kosmických těles.
Korábů.
(Kdysi jsem při plném vědomí zahlédla na obloze jakési podivné těleso, které stálo,
ale blikalo jako letadlo, ač to nemohlo být letadlo. Vzbudila jsem muže a nutila jej, ať se na to jde podívat. Řekl - družice, ale nechápala jsem. Družice přece létá...)
No a tyto "koráby" vypadaly podobně, pomalu se sunuly oblohou a svítily červenými světly.
Postupně zepředu dozadu a to záření se opakovalo, čili blikalo.
Najednou mne spatřili ti "lidé", co tam v těch "korábech" seděli, velmi mne to polekalo, jeden z nich se dokonce vyklonil, aby na mne doviděl a vypadl.
Letěl k zemi, k nám a zachytil se na té betonové střeše.
Bezradně hrabal nohama a v té chvíli jsem se s úlevou vzbudila.
Byl to úžasný sen.
Připadalo mi, že těm lidem z kosmu vidím do obličejů.
Vypadali jako my, žádná šikmá očička, byli nějak jinak oblečení, to už nepamatuji,
ale najednou se rychle pohly z místa, všech pět plavidel, a odletěly.
Jen ten jediný z nich tam hrabal nožičkama...
To je ale blbost, viď?
Moje babička by mi řekla "hloupá hlava, hloupé sny", ale cosi mne na tom snu zneklidňuje.
Přeji hezký den a doufám, že můj výklad - budu stoupat vzhůru a bude se mi dařit ve všem, do čeho se pustím, budu zářit - snad není příliš optimistický...:))
Aspidistra 16.03.2005

Milá Aspidistro,
skutečně se dějí věci mezi nebem a zemí.
Nejsme tady sami.
Kolem nás jsou tisíce, statisíce vesmírných bytostí, jen není každému dovoleno je spatřit.
Ony to vlastně ani nepotřebují, aby je někdo viděl.
Není vhodná doba.
Chováme se, jako by nám to tady patřilo.
Tvůj sen, jak z něho mám ten pocit, není jenom Tvým snem.
Měla ses totiž svěřit právě sem.
Toto je cesta, kanál, kterým informace pomalu, ale jistě přicházejí mezi širší okruh lidí.
Tato cesta jim vyhovuje.
Je pro ně přijatelný způsob podávání těchto informací.
Přes osobní prožitky (sen je také osobní prožitek) desítek lidí přicházejí postupně důkazy o jejich existenci.
A nejen to.
Přicházejí důkazy o jejich dalších možných postupech.
Proč sis například uvědomila, že kapky deště byly jako záření atomové energie?
Přestože by se mohlo zdát, že tyto vynálezy jsou pouze v rukou nás, pozemšťanů, "tam" je mají už dávno.
Jenže zatím nebyl důvod je použít.
Koledujeme si o to?
Možná se zeptáš, proč zrovna Ty sloužíš jako nějaký informační kanál.
To je jednoduché.
Ne každý je totiž schopen tyto informace přijmout a podat přijatelným způsobem dál.
Proto ostatně procházíš i dalšími zkouškami v tomto životě.
Všechno souvisí se vším.
Určitě budeš stoupat výš, jak by sis ráda přečetla.
Tak je to tady.
Tvoje cesta směřuje vzhůru, ale to Ty už víš.
Jsi hvězdou...
© Wahlgrenis 16.03.2005

Ahoj Wahlgrenis,
dnes ráno se mi zdál sen - a jako všem ranním snům bych se mu bývala jen smála, kdyby...
Kdybych si nepřečetla o snu Aspidistry.
Taky se mi totiž zcela výjimečně zdálo o mimozemštanech a taky si ho docela dobře pamatuju i na to, jak byl stresující jsem poměrně klidná (některá sny ovlivní celý následující den).
Jen jsem neviděla déš» a obličeje si nepamatuju.
Jen vím, ľe jsem je viděla a vůbec mě neděsily.
Byla jsem s přáteli a známými na nějakém smyšleném místě (střídavě v budově i venku)
a všimla jsem si, že ti mimozemštani měli o každém všechny údaje, ale nemůžu si vzpomenout, co jsem četla.
Dál si přilétly pro někoho, ale báli se jich všichni.
Vím, že jsem se měla ukrýt mezi stromy, utíkala jsem s dítětem v náručí do lesa, ale nějak to nešlo.
Oni mi malou vzali a hned zase vrátili.
Barvy jsem taky neviděla, všechno bylo jinak docela normální.
Poslední dobou mám dost živé sny, možná je to celé nesmysl, ale ta podobnost je zvláštní.
Kopretina 11.04.2005

Milá přítelkyně,
už jsem se smířila s tím, že na můj sen reagovat nebudeš.
Nakonec, odpověď s patřičným údivem jsem si na něj dala sama.
Zdá se mi hodně snů a když nejsem líná, hned jak se probudím, si je poznačím.
Už mnohokrát mi (zpětně) potvrdily to, co doopravdy předvídaly.
Například (a ten si pamatuji po letech dobře a přesně, bylo to v roce 1994) se mi zdálo, že chodím kolem nějakého obrovského jezera a na jeho břehu je hodně cest.
Ty cesty, at jsem se pokusila jít kteroukoliv z nich, se vždy nakonec stáčely do jezera.
Pořád mne vedly k vodě, věčné a pro mne nepřekonatelné vodě.
(Sama voda... říkává se, kdyľ neuhodneš otázku.)
Já ale šla za sluncem.
Za tou pomerančově rudou koulí, která nade mnou svítila a také hřála.
To slunce spíše zapadalo, ale já to chtěla stihnout, než se setmí.
A opět jsem se octla u té vody...
Nakonec mne vysvobodilo probuzení.
Přišla jsem do práce a řekla kolegům: "Odcházím. Vidím, že tato práce pro mne nebude tím, co jsem hledala (a přitom jsem dělala přesně to, co jsem vystudovala a co mne těšilo).
Divili se a přesvědčovali mne, at toho nenechám.
Za několik hodin poté přišel náš zadavatel a řekl, že má zlou zprávu, že se naše pracoviště pro nedostatek financí ruší.
Já oněměla.
Ne proto, že by mne popadlo zoufalství.
Proto, že mi to Někdo již řekl...
Samozřejmě, že jsem si poté zoufala.
Ve městě, kde žiji, není mých profesních příležitostí tolik, ač vím, že patřičné vzdělání mám.
Zatelefonovala jsem svému starému dobrému příteli.
Velmi duchovnímu člověku, senzibilovi...
"Je to výzva. Je to pozvání k lepší, mnohem lepší příležitosti, nebreč!", řekl.
A dá se říci, že bylo.
Ta lepší příležitost začala konkurzem do firmy, která zkrachovala dříve, než jsem dostala výplatu.
Protože jsem práci odvedla, nakonec mi ji zaplatili.
Následoval další konkurz a byla jsem štastná jako ryba ve vodě.
To, co mne 5 let živilo, mne velmi obohatilo.
Cítila jsem se skvěle, protože jsem dokázala, že můj vyvolený muž,
který mne následoval na Slovensko před lety jen proto, že jsem si nedovedla představit, že bych jednou měla psát a mluvit, tvořit, v cizím jazyce...
Jde to.
Mluvím, píši (ač někdy s chybami), ale živím se tím "cizím" jazykem.
Mám je najednou rovnou spolu s mateřštinou dva.
Abych mohla pečovat o nemocné, staré rodiče, zůstala jsem na volné noze,
živím se svou prací skromně, ale žiji.
Ničeho nelituji.
Ta cesta byla dobrá.
Byla ta správná.
Ač vedla do toho jezera...
Děkuji ti, přítelkyně Wahlgrenis, že jsi mi na můj sen o mimozemštanech přece jen odpověděla.
Budu opravdu štastnou bytostí, když budu moci mnohá sdělení předávat lidem dál a dál...
A budu i štastnou bytostí na této Zemi, když je ti lidé budou také chtít slyšet.
S úctou a přáním mnoha sil

Aspidistra 11.04.2005


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.