Dcera, která už nežije, přišla za mnou
Krásné odpoledne paní Wahlgrenis,
chtěla bych Vás poprosit o radu k mému snu (samozřejmě v rámci Vašich časových možností).
Minulý týden jsem měla velmi intenzivní sen:
Dívala jsem se na noční oblohu a spatřila jsem jednu hvězdičku, jak se pohybuje zvláštním způsobem - sem tam.
Šla jsem si lehnout a bylo mi divné, proč mám postel u okna (hlavou na východ),
když ji v současné době mám u protější zdi, hlavou na západ.
Pokoušela jsem se usnout, ale měla jsem divný pocit.
Za oknem se objevilo cosi světelného, čehož jsem se ale bála.
Napadlo mne, že je to ta hvězda, na kterou jsem se dívala.
Světlo nebylo bílé, ale divně žluté.
Schovala jsem se pod žlutou deku, ale světlo bylo již uvnitř a táhlo mne z pod deky ven.
Měla jsem strach, podívala jsem se do něj a zahlédla jsem černý obraz.
Hodila jsem na něj deku a začala do deky tlouct.
Pak vše zmizelo a já jsem se ocitla na cestě před domem.
Přicházela ke mě má dcera a když jsem jí příběh vyprávěla, řekla mi, že se mi to vůbec nezdálo, že jí se stalo tu noc to samé co mně.
Má dcera měla postel ve stejné poloze jako já i u okna jako já, ale v místnosti o patro níž, kde měla ložnici.
Pak zmizela i má dcera.
Když jsem se vzbudila, říkala jsem si, že jsem se možná zbytečně bála, že mi to světlo chtělo něco říct, ale ten černý stín ve světla mě odrazuje.
Abych ještě osvětlila mou současnou situaci, chtěla bych Vám říct, že před dvěma týdny jsem postel přestěhovala na západní stěnu a ne moc dobře se mi tam spí.
O mé dceři (17,5 let) musím říct, že v listopadu loňského roku tragicky zemřela.
Myslíte si, milá Wahlgrenis, že to bylo varování pro mne (GPZ) nebo přišlo něco, čemu ještě nerozumím?
Mohla by se má dcera stát mým duchovním průvodcem?
Máme toho tolik nedořešeného.
Je totiž pro mne zvláštní, že nemám pocit, že by úplně odešla.
Cítím, že jen přešla někam jinam.
Je mi po ní smutno, ale nějak mi nepřichází pocit, že je vše pryč.
Občas si i sama říkám, jestli jsem normální a ostatní mne za to odsuzují, že tzv. netruchlím, jak mám.
Mám hodně otázek v souvislosti s odchodem mé dcery.
Byla mým učitelem za života a i nyní mi dochází spousta souvislostí.
Stále doufám, že ještě někdy a někde budeme mít možnost se spolu zasmát a mít se rády nebo rádi.
Občas mám silné nutkání si malovat a obrázky, které vznikají jsou zvláštní.
Namalovala jsem ve spojitosti se svou dcerou jakýsi růžový Chrám léčení kdesi v oblacích, kde jsou dvě duše propojené a jindy zase oddělené.
Obrázky ke mě přicházejí, ale někdy jim moc nerozumím.
Prosím Vás, Wahlgrenis, můžete-li mi na některou otázku odpovědět, budu ráda.
Pokud ne, nevadí, budu ráda, že pomáháte ostatním.
Přeji Vám hodně Lásky a Světla ve Vašem životě.
Mějte se krásně a Bůh Vám žehnej.
Jitřenka 23.03.2005
Milá Jitřenko,
Váš sen k Vám nepřišel vůbec náhodou.
Je to varování hned z několika úhlů:
Postel byste si měla určitě vrátit na místo, kde byla předtím.
Ostatně sama pociťujete, že to pro Vás není dobré, nespí se Vám tam příjemně.
Geopatogenní zóny jsou skutečně škodlivé a při delším pobytu v ní dokáží i člověka zabít.
Pohled na oblohu plnou hvězd je krásný sám o sobě, ale ta hvězdička, která na Vás blikala, byla v tuto chvíli Vaší dcerou.
Bylo to znamení, že neodešla definitivně, je tam, chce s Vámi dál mluvit, ale neví,jestli jste na to připravena.
I to žluté světlo Vám mělo upozornit, že je to něco jiného, nezvyklého, ne z tohoto světa.
A ten černý obraz?
To byl Váš strach, který ještě nemáte zcela překonaný.
Víte dobře, že tam někde ještě něco je, ale při přímém střetu nebo setkání byste asi raději couvla.
Není Vám jasné, jestli se tam může nebo jen, jestli tím někoho nerozzlobíte a nepřivodíte si nějaké potíže.
Dcera s Vámi určitě pořád je, Vy byste měla přijít na to, jak se s ní dál i nyní "mluvit".
Protože to se opravdu dá...
Je Vám také jasné, že nic nebývá náhodou, dcera přišla do Vašeho života, aby něco nastartovala.
U Vás, u sebe ale také.
Jste před obrovským krokem do neznáma, myslím, že ho zvládnete.
Ostatně i Váš postoj k zesnulé dceři je krásný, všeobjímající a milující.
Proto Vám možná toto lano přes propast bylo nabídnuto.
Není to rozhodně lehká cesta, budete při ní ještě mnohokrát na rozpacích, jestli jste tohle opravdu chtěla...
Ale člověk by se neměl smiřovat s málem, měl by překonávat překážky, které před ním jsou.
I když se jedná o neviditelné lano nad neviditelnou propastí.
Přeji Vám hodně štěstí...
© Wahlgrenis
23.03.2005
Milá Wahlgrenis,
měla jsem čas přemýšlet nad Vaší odpovědí na můj sen.
Je mi jasné, že pokud budu chtít komunikovat se svou dcerou a nejen s ní, musím se zbavit strachu z něčeho.
Vlastně ani nevím, z čeho mám strach, ale je pravda, že představa, že by se přede mnou zjevila postava nebo nějaký stín je pro mne děsivá.
Nejhorší je to v noci.
Občas se mi zdává o různých bílých postavách, které ke mně scházejí z osvětlené hory, ale také o postavách šedivých, nemocných, ploužících se okolo.
Několikrát jsem si po probuzení uvědomila, že jsem ve snu vyslovila větu, že raději nic nechci vidět.
Přitom má touha po poznání jemnohmotného světa je velká.
Jak se zbavit strachu ze setkání s jemnohmotným světěm?
Měla bych se svému strachu postavit, ale jak to mohu ovlivnit ve snu?
O komunikaci s tímto světem jsem se hodně dočetla na těchto stránkách a zkusím pracovat s kyvadlem.
Ve Vašem dopise píšete o varování a o neviditelné propasti.
O GPZ je mi to jasné, ale proč varování před propastí.
Co je touto propastí?
Je to můj strach nebo je pro mne propast neviditelný svět anebo jen dva rozdílné břehy v chápání, které je potřeba překročit?
Nějak si to neumím vysvětlit, jak to mám pochopit.
Znamená velký krok do neznáma jít duchovní cestou poznání?
Tolik bych toho chtěla o duchovním světě vědět a dál pomáhat ostatním.
Jsem zvědavá, že?
Ale má zvědavost mne občas popostrčila dál a tak se ptám.
Vyjde-li Vám někdy čas a chuť na odpověď, děkuji předem.
Přeji Vám báječný jarní den.
Jitřenka 24.03.2005
