Pohyb barevných kuliček
Tak tě zase zdravím Wahlgrenis,
vím, už těch mých dopisů musíš mít plné zuby, ale vždycky, když čtu tvoje stránky,
tak tam najdu něco, u čeho zjistím, že se mi něco podobného již stalo.
Kdysi jsem psal o jistém stále se opakujícím snu z dětství a teď jsem si uvědomil, že se mi stávalo něco možná ještě záhadnějšího.
Okolo 3. roku života se mi dost často stávalo, že většinou když jsem ležel a měl zavřené oči, tak jsem viděl takové červené a žluté kuličky na zeleném pozadí, jak se posunovaly a slyšel jsem u toho takové pípání.
Ty kuličky se posunovaly tak minutu, kdy pak se vždy objevilo něco obřího, hnědého, vypadalo to dost hnusně a navíc jsem k tomu slyšel takové hluboké, hřmotné, strašidelné zvuky.
Vždy jsem se pak probral a bylo mi špatně - jako by mě přejel nějaký kombajn...
A vím, že jsem měl hrůzu z toho, že se mi to zase bude zdát...
Nezní to sice nijak traumatizujícně, ale jako dítě mě to hodně strašilo.
Moc moc děkuji za odpověď a omlouvám se, že tak často otravuju ;))
Jakub
© Wahlgrenis
28.02.2005
Milý Jakube,
naprosto stejné pocity z dětství se mi vybavily taky, jen jsem si Tvůj mail přečetla.
Ale protože jsem se nad tím nijak nezamýšlela, nedokážu ani teď přesně zareagovat na to Tvé.
Já jsem byla světem dospělých uvedena do iluze, že to je stav v horečce, kdy se mi hlavou může honit cokoli...
Bylo velice snadné tomu uvěřit.
Tenkrát vlastně jiná varianta neexistovala.
Co jiného by to mohlo být než projevy nezralého dětského mozečku?
Taky jsem se přitom moc bála.
Nerozuměla jsem tomu, a protože jsem neměla partnera, s kterým bych si o tom pomohla v tom věku povídat - bylo mi také tak nějak jako Tobě, nechala jsem tyto pocity usnout.
Dnes vím, že to byly pokusy vyšších sil o konfrontaci, ale nebyla jsem tenkrát ještě na nic takového připravená.
Teď už je všechno jinak.
Vím, že ta doba nastala.
Něco se posunulo a sune se to dál.
U Tebe to bude něco podobného.
Jistě si také skládáš mozaiku svých postupných objevů vlastního náhledu na tento svět.
Až doplníš poslední dílek, bude všechno jinak.
© Wahlgrenis
28.02.2005
