wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Archiv - Vaše osudy

 

mila Wal mam otazku na ktoru hledam odpoved a nemuzu ji najit mam pritele s kterym chodim neco pres rok a pul
jak sem s nim zacela chodit tak sem se spoznala s klukom s kterym nas to k sobje hodne moc tahlo ale skoncilo to mezi nama s jeho strany odpovedou: mam lucku a mam ji rad, po roce se nase cesty opet skryzili, zacali jsme delat v tom samem batu ja sem dala mujmu klukovi kvuli rozchod ale von to tak nechtel a tolik o mne bojoval, ze jsem se k nemu opet vratila a nemuzu najit odpovet, co nas s tim klukem tolik k sobe tahne a mam pocit, ze nase kroky se jeste jednou shlednou v jednu cestu

200

 

O

 

Mám problém spočívající v lásce. Žiji s přítelem již 10 let, loni se nám narodilo miminko. Žijeme spokojeně, máme se moc rádi i když se někdy pohádáme. Nemohli by jsme bez sebe s přítelem žít, ale mám problém týkající se jeho bratra, který je o 16 let starší než já. Je pěkný, líbí se mi a musím přiznat, že na něho musím myslet. Něco mi říká, že i on něco cítí ke mně, protože se na mne pěkně dívá - je již 20 let ženatý. Jednou se mi stalo, že jsem mu omylem poslala sms, která nepatřila jemu a on pochopil, že ho zvu na rande a podle toho, jak to říkal, jsem pochopila, že by na to rande šel .Ale já mu nic takového dát najevo nechci, i když bych si to přála. Prostě přála bych si prožít s ním milostní flirtík - ale aby o tom samozřejmě nikdo nevěděl, pouze flirt, nic jiného - nechci rozbít manželství. Myslím si, že kdybych ho sváděla, tak se nechá,,ale prostě se toho bojím,,nebo na to nemám povahu, a to je to, co mě pořád trápí. Můžete vyvěštit, jak tento můj problém dopadne, nebo jestli opravdu někdy dosáhnu toho, že s ním něco prožiji? Připomínám, že bych si to opravdu přála, ale bojím se toho. Proč nezačne on jako první? Myslí vůbec někdy na to samé jako já? 

199

 

O

 

Nedávno jsem se seznámila s jedním člověk, byla to láska na první pohled (i podle jeho slov) a vše bylo moc krásné. Až donedávna, kdy mi z ničeho nic oznámil, že se nebude ozývat a naše veškerá komunikace skončila. Neřekl důvod a já tomu vůbec nerozumím. Mám pocit, že všechny které začnu mít ráda ve svém životě ztrácím. Je mi z toho velmi smutno, snad život není jen o bolesti a ztrátách, ráda bych opět žila ve vztahu s nějakým mužem a třeba měla i další dítě. 

198

 

O

 

Zamiloval jsem se do kluka. Věř mi, že je to pro mě strašně trapné tohle někomu napsat a taky mám za to v sobě notnou dávku studu. Poradila bys mi jak získat lásku? 

197

 

O

 

Jsem pozvána do Ameriky za mým kamarádem na dovolenou, která se má uskutečnit na přelomu září a října. Již teď po mailu a telefonech k němu cítím něco více. Jsem ale stále na vážkách, zda tam mám jet, jestli si nezkomplikuji svůj život. Vlastně se tam moc těším, začínám vyřizovat vízum atd.Na partnery jsem doposud neměla moc štěstí, a tak si říkám, že by to byl ON? Poslední dobou pořád hodnotím svůj dosavadní život, toužím po dětech, ale partner není. Jak se bude můj partnerský život dále vyvíjet a mám do Ameriky jet?

196

 

O

 

Před nedávnem shodou jsem shodou podivných "náhod" potkala muže, který mi připadá jako někdo, koho znám velmi dlouho a dobře, někdo s kým jsem se setkala v minulém životě a zároveň někdo, s kým bych chtěla prožít svůj současný život. Zpočátku to vypadalo, že spolu začneme chodit, pak se mnou ale on najednou přestal téměř úplně komunikovat.Já jsem si ve vztahu k němu taky vědoma nějakých bloků, kdy namísto toho, abych mluvila otevřeně o svých citech k němu, projevovala jsem svou nejistotu pichlavými poznámkami. V meditaci jsem viděla náš společný minulý život, kdy on byl moje dítě, které jsem nechala se utopit, aniž bych nějak zasáhla, skočila pro něj do vody, prostě jsem dala přednost sobě. Pak jsme se setkali ještě jednou, kdy on byl můj milenec, který na mne žárlil a nějak mne mučil, tenhle vjem ale nebyl tak silný jako ten s utopením. Prosila jsem jej o odpuštění. Dále jsem viděla naše společné budoucí děti, ale v tuto chvíli velmi pochybuji, zda to, co jsem vnímala, se opravdu stane, on na mne již vůbec nereaguje a uzavřel se do sebe, žije na druhém konci republiky, takže nemám téměř žádnou příležitost jej vyhledat.
Mohu ještě něco udělat, nebo jsem již udělala vše, co jsem mohla a mám jít dál, hledat partnera jinde? 

195

 

O

 

Mám jak jinak problémy s láskou. Mám však pocit, že můj případ je celkem zvláštní. S mým přítelem jsem 5 let a jeho bratra jsem znala 3 roky a nikdy jsem k němu nic necítila, ani se mi nijak zvlášť nelíbil. Avšak před 3 lety se něco změnilo. Začala jsem s jeho bratrem chodit na zábavy a bavili jsme se opravdu báječně, tančili spolu a to kolikrát i velmi vášnivě a rozuměli si naprosto ve všem. Pak už jsem to nemohla vydržet a řekla mu, co k němu cítím, on mi sice řekl, že on taky, ale že jsem bráchova a nemůže mu to udělat. Což byla málem moje smrt. Navíc jsem se o tom o pár měsíců později zmínila svému příteli a ten řekl, že snad jen kdybych byla s jeho bratrem, tak to by mu nevadilo ale kdokoli jiný jo. Z toho jsem dospěla k názoru, že jsem mohla mít něco co jsem si přála nejvíce na světě a nemám to protože si jeden myslí, že tomu druhému by to vadilo a přitom to tak není. Řekla jsem si, že to pomine a já budu dál šťastná se svým přítelem. Ale nejde to. Už 2 roky myslím jen na jeho bratra a mám pocit že už nikdy nepřestanu. Chci ho snad každým dnem víc, místo toho, abych zapomněla a navíc vím, že on by se mnou taky byl. Nevím, za jaký konec to vzít. Takhle jsem neupřímná ke svému příteli a ten si to nezaslouží a já jsem dost dlouho nešťastná a zoufalá. Protože vím, že přítelův bratr to nevyřeší - nechce "to" bráchovi udělat. Je to děs.

194

 

O

 

Moja dcéra sa vrátila pred troma rokmi z USA. Žila tam s mužom s ktorým má dcérku. Postavili si tam pekný dom a tam začalo jej trápenie. Muž si našiel inú a dcéru nahováral, aby odišla z krajiny že jej vybaví zelenú kartu. Poslúchla, odišla, prišla ku mne. Moja radosť bola nepredstavitelná. Pretože som po telefóne zdielala jej trápenie keď bola v Amerike. Vnučka nerozprávala mala blok. Treraz rapoce a rapoce. Chŕli zo seba slová a je ako utrhnutá z reťaze. Som šťastná ale dcéru jej manžel prehovára, aby sa vratila opäť ku nemu že ju má rád a celú dobu každý deň telefonuje a poctivo jej posiela peniaze. Som z toho zmätená. Ona dúfa a dúfa že sa niečo stane a podarí sa jej dostať späť.Prosím poraď má sa ku nemu vrátiť alebo si má dať život doporiadku s iným mužom.

193

 

O

 

Včera jsme se rozešli s přítelem, po 2 letech, bylo to z jeho strany. On je o téměř 7 let mladší, mne je 25. Byla v tom od začátku velká osudovost, doslova se mi roztočila srdeční čakra, když jsem se s ním poznala, měla jsem pocit, že tohle je ta pravá, čistá láska, ta, pro kterou stojí za to žít. Jen tím pocitem se mi přerovnaly hodnoty, uvědomila jsem si spoustu věcí, a přestala jsem chtít být "otrokem společnosti". Doslova jsem vedle něj za ty 2 roky dospěla. Zároveň mám pocit, ze jsem mu něco dlužila, co bylo třeba splatit. Dokázala jsem si představit, že s ním zestárnu, ale je to jinak. On ke mně cítí něco jiného, něco se v průběhu té doby změnilo. Já vím, že nikoho nejde nutit do citů a úplně ho chápu, ale bolí mně to... Bylo to pro mě strasně důležitý a významný, i jeho rodina, i vůči nim mám pocit, že něco splácím. Ale ten pocit, že mě nemá dost rád, je opakujícím se tématem mých vztahů (zatím 3). Chci se zeptat, je to mým zraněním z dětství, že něco dělám špatně já, nebo si tím něco odžívám? Jsem sobecká v citech?... Asi to bude nějaká kombinace. Co s tím? Já vím, že odpovědi na všechny otázky mám v sobě, ale pomáhá mi už jen to, že Ti to píšu.....

192

 

O

 

Chtela bych te poprosit, jestli bys mi nemohla odpovedet na muj vztah s mym pritelem.Mam ho moc rada a zijeme spolu, ale nevim jestli i on me ma rad. Nevim jestli je mi verny a to me dost nici. Zenske po nem leti i kdyz uz je v letech. A prijde mi, ze je to takova ta koketa, vis nektere zeny jsou take takove, chteji na sebe upozornovat, ale i to mi vadi. Ja bych mu to nejradeji vratila, ale to si vubec nesmim dovolit. To by mi dal. Kdyz mu to reknu, tak jen rika, ze to neni pravda. Mne je to dost neprijemny, kdyz jsme nekde mezi lidma a on tam koketuje s jinyma zenama, uz s nim nikam ani nechci chodit. Primo se s nim uz bojim nekam chodit, sama nikam nesmim, ale on ano. Jsem ve zlate kleci, ale uz nemohu dal. Nekolikrat uz mi dal najevo, ze jsem nula, ze bych bez neho byla takova ta socialka, bohuzel je to pravda. Dost mi v zivote pomohl,ale take mi dost vzal. Ziji s nim v cizine a doma v cechach nemam nic. Mam u sebe me deti a proto je to pro me tak tezke. Musim brat ohled i na ne. Maji od neho vse, ale citim, ze to neni uprimne a ze to dela proto,aby byl pred vsema dobry. Je to vzdelany snob a ja jsem jen zenska z vesnice a jen se zakladnim vzdelanim. Je
mi to moc lito a nevim co mam delat. Kdyz mlcim a delam to co on chce, tak je to docela v pohode,ale beda kdyz je mezi jeho kamaradama a ja po nem neco chci, tak to je ke me arogantni a predvadi se. Je mi uz ze vseho zle nejradeji bych se vratila domu, ale kam? Nemam zadny byt, nejsem ani vyucena a tim padem bych nesehnala praci. Chtela bych vedet, je mi verny? a moc te prosim, mam s nim nejakou budoucnost? Jsem uz moc unavena ze vseho, z meho zivota,z neho i z premysleni o mem budoucim zivote. Asi rok a pul byl v pohode, treba mi tim chovanim dava znameni, ze by chtel, abych odesla, ale nechce mi to rict natvrdo. Kdybych mela kam, tak jdu hned.Je mi tak smutno,ze se to neda sloy ani napsat. Vim,ze jsem jedna z mnoha, ze nejsem jedina a vim, ze si nekdo rekne, ma se dobre, ale to je
takove trapeni, kdyz musite delat vse, jak druhy piska a nemuzete rict svuj nazor. Delam tu jen sluzku. At u neho v praci tak u neho doma taky. Kdyz si tohle uvedomim, tak ho nenavidim, mela jsem v cechach byt, ale kvuli jeho sladkym recickam jsem ho pustila a ted jsem jeho panenka na hrani. To mi sliboval, kdyby jsme se rozesli, ze se o me postara a ze mi da i na zacatek nejake penize. Proste jsem naletela. Dnes uz je pozde bycha honiti. Neda mi vubec nic. Uz jsem se ho na to ptala. Timto bych chtela varovat jine zeny, aby neverily na sladke recicky, aby byly opatrne. Vim, mas toho hodne ale, treba mi odpovis. Byla bych moc rada a vim, ze by mi to udelalo radost. V techto tezkych casech. Mej se
moc krasne a vsem lidickam u nas doma preji hodne lasky, zdravi a stesti. 

191

 

O

 

S partnerem jsme spolu 9 let. Mame krizi a nevim, jestli nas vztah ma jeste nejakou budoucnost, mame 7letou dceru, chce se vratit, ale ja mu neverim, rekla jsem mu to, ale on porad vede svou, hodne mi psychicky ublizil, moc jsem se trapila, ted uz je to lepsi a nechci to prozit znovu, podvedl me s mou byvalou kamaradkou, i kdyz ona ma pritele a jen tak od nej neodejde. on ma barak atd. a ona je dost vypocitava, muj pritel se do ni zamiloval, vsecko mi zapira a ja vim, ze ona ho jen vyuziva. 

190

 

O

 

Ráda čtu Vaše stránky a vím, že Vám chodí hodně dotazů. Online konferenci na vztahy jsem propásla. Psala jsem Vám ale již vícekrát. Vlastně chci po Vás stále stejnou odpověď a asi Vám nedám pokoj, dokud ji nedostatnu. Jde o to, že 2,5 roku chodím s jedním chlapcem a prostě nevím, zda je to ten pravý životní partner. Obrátila jsem se na různé kartářky, ale dostala jsem taky různé odpovědi. Nechci Vás zatěžovat, ale jste poslední člověk, na kterého jsem se chtěla obrátit. Vím, že mi těžko odpovíte, protože jste dotazy zahlcena. Zároveň Vám nejvíce důvěřuji, protože čtu Vaše stránky a líbí se mi. Takže proto se obracím na Vás. Vím, že tenhle vztah nebude takto fungovat do nekonečna, ale nechci se ukvapit a prostě se rozhodnout tak či tak - rozejít nebo začít společně bydlet, vzít se, mít děti. Jsou jen dvě strany a já se opravdu nedokážu rozhodnout. Jedni kartáři řekli, že to není ten pravý, časem potkám staršího muže. Jiní zase říkají, že on ten pravý je a že žádného jiného muže bych nepotkala, pokud bychom se rozešli. Je to stále dokola již tři roky. Je to divné, chci se s partnerem rozejít, ale např. když ode mně odjíždí, tak pláču a je mi hodně smutno, takže nevím, co mám vlastně dělat. Mám ho ráda, on mě též miluje. On žádné problémy ve vztahu nevidí, já ano. Chce, abych bydlela u něho, já ne. Chci si najít práci v okrese, kde žiju. Někdy s ním trpím, ale odpoutat se od něho nedokážu. Co říkají Vaše karty, plástve, Vy? Asi se nedočkám odpovědi, ale budu Vás asi otravovat znovu. Jen prosím o pomoc, omlouvám se. Trochu se ale bojím, že bych třeba psané odpovědi úplně neporozuměla, neumím číst mezi řádky. 

189

 

O

 

Jsem svobodná matka, mám dceru. Nikdy jsem neměla štěstí na chlapy. Snad největší omyl byl ten poslední - násilník, lhář, podvodník - já mu poskytla otevřenou náruč na úkor mojí rodiny i sebe. Za to vše jsem získala dluhy, starosti, výčitky a zdraví v čudu. Od té doby, co jsem ho poznala, přišlo mnoho změn, většinou k horšímu. Z bytu jsem se přestěhovala na barák, z baráku do podnájmu k matce. Finanční situace - katastrofa. Pozitivní pohled na svět je čím dál těžší si udržet. Občas mám chuť všechno vzdát... Jak je možné, že jsem tak hloupá a slepá v partnerských vztazích ? Proč nevidím to, co vidí ostatní? Proč jen dávám a nedostanu nic? Proč mám slabost pro grázly? Měla jsem úraz - levá ruka - pořezání. Málem jsem tenkrát přišla o život. Co jsem měla pochopit? Co jsem si z toho měla vzít? Vyčítám si minulost. Chyby, které jsem udělala. Vím, že si tím jen přihorším, ale nejde mi s tím přestat. 

188

 

O

 

Každý den si stále pročítám Vaše stránky a hledám nějaký podobný dotaz jako jsem měla já minule. Hledám, zda k tomu není nějaká odpověď. Před třemi týdny jsem psala, že jsem v milostném trojúhleníku. Mám 1 měsíc před svatbou a na začátku března jsem potkala jiného muže. Muže, kterého se stále nemůžu vzdát. Vše se komplikuje svatbou. Svatbou jsem hrozně tlačena se rozhodnout hned, ale já nevím, kde budu šťastná. S přítelem žiji 7 let. Zažila jsem si s ním krásné, ale i bohužel ošklivé chvilky. Možná až teď, když si uvědomuje, že mě může ztratit, se chová ohleduplně. Nechává rozhodnutí na mne, bez křiku, bez ubližování a nadávek. Je to pro mě nezvyk. Nečekala jsem takovou reakci. Druhý muž mě zase tlačí, ať svatbu zruším, ale mám strach, že ukončím sedmi letý vztah a za měsíc zjistím, že chci všechno jinak. Nový vztah jsem se snažila ukončit snad 20krát, ale pokaždé je to silnější než my a opět se sejdeme. Nám se zdá, že se známe strašně let. Už od prvního dne jsme si strašně rozuměli. Nevím, nemůžeme se od sebe odpoutat. Chtěla jsem Vás poprosit, pokud budete mít někdy chviličku, jest-li mi můžete napsat, zda jsme se už někdy v minulém životě nesetkali? Nikdy jsem nebyla nevěrná, od lidí si držím odstup. Je málo lidí v mém životě, kterým věřím. Jeho znám chvíli a já mu hrozně důvěřuji. S ním se nebojím. Jsem schopná mu říci věci, které neřeknu ani osobě, které věřím a znám ji řadu let. Co nás tak spojuje a stále nás to k sobě táhne? Rozum mi říká, vdej se a neubližuj druhým, ale ono je to opravdu silnější.

180

 

O

 

Milá Wahlgrenis, jsem už vážně zoufalá, píši ti už asi podruhé, ale přesto mě to neodradilo, mám problémy s láskou, přesněji řečeno s druhým pohlavím. Jsou to chlapi, mám kamaráda, který mě má asi hodně rád, jenomže já jeho city neopětuju a vůbec se mi láska vyhýbá obloukem, prosím poraď, co mám dělat? Kdy konečně potkám pravou lásku?
187

 

O

 

Milá Wahlgrenis ani jsem netušila, že takové stránky existují. Ráda bych také něco věděla. Mám přítele, kterého velmi miluji. Známe se již spoustu let. Poslední dobou mi přijde, že jsme si souzení. Je to možné, že se známe už z minulého života? Také jsem se chtěla zeptat již od dětství mám problémy ze žaludkem. Byla jsem už na různých vyšetření ale nikdy mi nic nezjistili. Může to být s něčím nějak spojené? 

186

 

O

Co mám ve svém životě změnit, abych našla ten pravý vztah. Mám pocit, že si jej teď ještě nezasloužím, že si na něj musím počkat. Připadá mi, že se s tím pravým stále v životě nějak míjíme. Před sedmi lety jsem měla sen, ve kterém mi nějaký muž řekl: "Počkej na mne, nevdávej se." Možná není náhoda, že jsem dnes objevila Vaše stránky …
185

 

O

 

Jenom bych chtěla vědět, na čem jsem. Mám přítele (4 roky), v létě se budeme brát. V životě jsem mu nebyla nevěrná. Ale jednoho dne k nám přijel jeho kamarád, nevím, ale strašně mě přitahoval, a tak jsem s ním svému příteli byla nevěrná. Pro něj to asi nic neznamenalo, ale já na něj nemůžu přestat myslet, i když už sem si vymazala jeho číslo z mobilu-mám ho pořád v hlavě. Pořád se mi o něm zdá a strašně mě to k němu přitahuje, když se sejdeme, tak se taky pořád po mě dívá. STRAŠNĚ BY MĚ ZAJÍMALO, JESTLI JEŠTĚ K NĚČEMU MEZI NÍM A MNOU DOJDE a CO CÍTÍ ON?? Neustále myslím jenom na něj...

184

 

O

 

Procházím nyní velmi bolestivým obdobím. 7 let žiji s přítelem, mojí dcerou a jeho synem. Na podzim loňského roku můj partner potkal svoji bezdětnou, svobodnou spolužačku a od ledna začal žít s ní. Já jsem sama s oběma dětma. On přijíždí na den nebo dva v týdnu. Přemýšlím jak dál. Slíbil, že mi půjčí na byt abychom se s dcerou odstěhovali. Jak si představuje svůj život a co bude s jeho synem mi nechce říct. 

183

 

O

 

Celý život žiju z velmi silnou vazbou na muže E, v minulých životech jsem byla jeho andělem strážným, on proklel Boha a své anděly tedy i mě, já s láskou sestoupila do hmotného světa a fyzického těla. Je mezi námi velmi silná vazba, ale všechny pokusy o vztah nakonec ztroskotaly. Z celého srdce ho miluji (vidím jeho potenciál, který skoro nevyužívá nebo zneužívá), ale potřebuji oddaného muže, kterému budu moci být laskavou ženou. Proto jsem požádala Vesmír o oddaného muže prostřednictvím mantry Sat patim déhý paramešvára, objevil se muž J, zdá se pro mě být dokonalý, jsem s ním šťastná (zatím jen randíme, ale emoce jsou velmi silné, k průchodům vášní zatím nedošlo), ale E je pořád hluboko v mém srdci. Stojím před rozhodnutím, se kterým z nich se vydat životem. Nechci ublížit nikomu ani sobě tím, že budu hrát na obě strany. Nejradši bych byla s oběma - dohromady jsou dokonalý muž na druhou. 

182

 

O

 

Seznámila jsem se s mužem, je mezi námi "něco" a já nevím, proč se to děje a co se děje .Údajně jsme se měli v minulém životě potkat, tento muž mě měl nějakým způsobem snad týrat, nevím. Mám ho ráda, nijak mi neubližuje, jen je mezi námi vystavěná nějaká zeď a ta nejde zatím nějak zbourat. 
181

 

O

 

Jsem poslední dobou v začarovaném milostném trojúhelníku. S přítelem žiji 7 let a za dva měsíce se mám vdávat. Před 14 dni jsem potkala člověka, se kterým je mi také dobře. 14 dní jsme se vždy sešli, ale včera vše prasklo. Nepřišla jsem v noci domů. Přítel říká, že jsem ho hrozně zradila, že jsem byla člověk, kterému velice důvěřoval. Zůstane se mnou, ale musím mi znovu opět věřit. Já nevím, co vůbec chci. Nechci ztratit člověka, se kterým jsem 7 let a máme před svatbou, ale také nechci ztratit druhého člověka, ke kterému mě cosi táhne. Táhne mě to k němu moc, ale..... Mám strach, že když odejdu ze 7letého vztahu, bude se mi po chvilce stýskat a zahodím své štěstí. Opravdu nevím, jak mám vše vyřešit.

180

 

O

 

Mam problem vo vztahu. chodim 2 roky s dievcatom, ktore mam velmi rad. lenze do nasho vztahu sa zamiesal dalsi chlapec. pobalamutil priatelke hlavu a rozbil nas vztah. pritom ma sam priatelku, ktoru ma rad a zalezi mu na nej. moja
priatelka ma teraz v hlave zmatok a tvrdi, ze mi nedokaze opatovat moje city. vraj si potrebuje urovnat veci v hlave a nechce, aby som na nu tlacil. preto sme sa odlucili... mne vsak velmi chyba a chcel by som zachranit nas vztah. lenze ked si zela odo mna pokoj, tak nemozem nic robit. na to by som sa vas vlastne chcel spytat... ako mozem zachranit nas vztah. co mozem urobit? velmi sa totiz preto trapim a tazko znasam toto odlucenie. pritom citim, ze priatelka chce byt so mnou, nechce ma opustit a trapia ju pochybnosti ci ma dokaze este milovat.
179

 

O

 

Je to asi tři roky, co jsem se zamilovala do jednoho ženatého muže, protože mi připadal v tu dobu mnohem pozornější a hodnější  než můj manžel. Od začátku jsem věděla, že to není správné a měla jsem velké výčitky svědomí. Také jsem nikdy nechtěla rozvod, jak u sebe, tak i u přítele. Po nějakém čase jsem už ani moc nechtěla tento vztah udržovat, ale můj přítel mě přesvědčoval, že je to úplně normální a že neděláme nic špatného. Já jsem to však tak necítila a myslím si, že právě proto začal i manžel tušit, že není vše v pořádku. Začal mě sledovat, odposlouchával mi telefony a věděl o všem, co jsem se s milencem bavila. Nevím, jak to dělal, ale několikrát mi pouštěl tyto rozhovory na CD. Já jsem tento vztah ukončila a chtěla jsem být jen s manželem. Spadl ze mě obrovský balvan a za své chování se dodnes stydím.  Víc než rok bylo naše manželství zase šťastné po všech stránkách a já jsem se do manžela zamilovala, jako bychom spolu začali chodit. Manžel mi ze začátku moc nevěřil a ještě nějaký čas mě dost kontroloval. Měla jsem takový podvědomý strach, že mi manžel provede něco podobného, protože se začal chovat k ženám velmi koketně.  

V lednu mi oznámil, že miluje jinou a že se se mnou chce rozvést. Byla jsem z toho v šoku. Když jsem se ho ptala, proč to chce řešit tak radikálně, řekl mi, že je to pro něho jediné možné řešení, že on je čestný. Já jsem mu odpověděla, že to všechno chápu a že mu vše odpustím. Říkal mi, že to cítí jako znamení, že prožije něco ještě jednou. Jeho přítelkyně žila delší dobu s přítelem, se kterým má tříleté dítě. Manžel mi říkal, že ho okouzlila, neboť se do něho bezhlavě zamilovala a kvůli němu svého přítele opustila. Říkal, že si spolu slíbili krásnou budoucnost, protože ona prý za svůj život nepoznala žádné velké štěstí. Musím říct, že naše již dospělé děti jsou z toho taky vedle a když se mu snažily něco říct, tak manžel nic nechce slyšet. Byli jsme spolu u psycholožky a s tou jsme naši situaci probrali. Po této návštěvě manžel trochu znejistěl ve svém prvotním rozhodnutí odejít od rodiny. Já jsem ho i s dětmi poprosila, ať nám dá ještě jednu šanci. Manžel asi 14 dní pobýval střídavě u nás doma a u ní. V té době jsem se s ním milovala  a vůbec mi nevadilo, že on se miluje s další ženou. Po těchto 14 dnech se vrátil domů, že zjistil, že to není tak super, jak si představoval.  Ze začátku to bylo celkem fajn, milovali jsme se skoro každý den, ale já jsem věděla, že na ni hodně myslí. Pak se to zhoršovalo a můj manžel byl hodně podrážděný, nepříjemný na mě i na děti. V zaměstnání má také hodně problémů.. Jednou jsem mu prohlížela mobil, protože jsem cítila, že to znovu pokračuje. Psala mu jeho přítelkyně, že hodně miluje a že bude čekat atd.  Po týdnu jsem si ověřila, že za ní opět chodí. Pak ještě jednou, protože jsem věděla, že mi zase hodně lže. Nakonec jsem si řekla, že to asi nemá žádnou cenu, když ho do něčeho budu nutit a taky mi nedělá dobře, že mu doma vařím, peru, uklízím, chystám svačiny, miluju se s ním a on stejně utíká k jiné. Minulý týden, když byl zase u ní, jsem mu sbalila nějaké věci, ať si jde. Moc se mu nechtělo a bylo na něm vidět, že je z toho v šoku. Asi to nečekal. Teď bydlí u ní, ale nám ve všem pomáhá a chodíme spolu cvičit, pak mě odveze domů. Jsem zvědavá, jak tohle dopadne. Zatím ho moc miluji, ale nevím jestli on si to zaslouží. 

178

 

O

 

Jak mám získat zpátky náklonnost kamaráda? Je mi hrozně, jsem z toho nemocná psychicky i fyzicky... ale doslova. Vlastní blbostí jsem naše přátelství zničila a nemůžu to nějak napravit, i když se o to všemožně snažím. Není snad možný, aby to takhle zůstalo, nevěřím, že neexistuje nic, co by ho obměkčilo. 

177

 

O

 

... čo ma najviac bolí aj koli partnerovej nevere, je to pre mňa veľmi ťažké aj z dovodu, že sme boli prvá láska z obidvoch strán a myslela som že tento stav štastia nám aj vydrží, veľmi by som mu chcela odpustiť, ako si mi napísala z najhlbšieho vnútra duše, ale situácia je zatiaľ  taká, že tá žena medzi nami reálne ešte existuje a preto je to pre mňa veľmi komplikované aj keď by som veľmi chcela, nedokážem to úplne vymazať zo svojej mysle, ale píšem ti hlavne z dovodu, že keď som sa opýtala svojho manžela čo mu ten vzťah vonku dáva, tak mi odpovedal, že zábavu, tá odpoveď  je pre mňa veľmi šokujúca a nepochopiteľná, stále sa zamýšľam nad tým, čo sa to stalo s človekom, ktorému som tak verila a z celej duše ho milovala, vždy bola u neho na prvom mieste rodina a deti, tak neviem prečo nastala u neho zmena hodnot, je pravda že som očakávala všelijaké druhy odpovedí , ale táto ma mimoriadne sklamala a mám z toho pocit, že sloboda je u neho teraz na prvom mieste. Čo sa to deje vo vnútri mojho manžela? Viem, že trvalo žiť s dvoma ženami, sa nedá. Má tento náš vzťah nádej ešte byť takým šťasným, ako bol predtým. 

176

 

O

 

Som veľmi nešťastná pretože mi môj manžel povedal že nevie čo chce a že ma už neľúbi. Veľmi sa tomu trápim a neviem čo mám robiť. Už dosť dlhú dobu oňho bojujem ale mám taký pocit že bez výsledku. Ani neviem či to bude dobré alebo nie, ale veľmi túžim aby to bolo zasa v pohode. 

175

 

O

 

Nikdy jsem neměla štěstí na muže, až jednoho dne se to změnilo, přišlo to jako blesk z čistého nebe. Neprožila jsem minulý konec roku zrovna ukázkově, ale vše se změnilo 1. 1. 2006, kdy jsem se přes internet seznámila s mužem. S mužem,kterého jsem si vždy moc přála, protože byl dle mých přání. Bylo to nádherné a já si připadala jako v nádherném snu. Před měsícem mi řekl, že potřebuje prostor pro řešení svých problémů. Tak jsem mu ho dala, ale je to tak 14 dní, ještě se neozval! Chci se zeptat, zda nemá jinou a zda se mi ještě vrátí s ním ten krásný vztah, co byl.

174

 

O

 

V sedmnácti letech jsem se seznámila s klukem (budu ho nazývat David), s kterým jsem začala chodit. Náš vztah byl hezký, ale ukončila ho jeho nevěra. Po třech letech mi tragicky zemřel bratr a v tentýž rok jsem se seznámila se svým současným manželem. V období mého největšího smutku za mnou, k mému velkému překvapení, přišel David s kondolencí a nabídkou pomoci. V té době byl už ženatý a měl dvě děti (nakonec se asi po 2 letech rozvedl). Dva roky nato jsem se vdala a čekala miminko. Měla bych být asi šťastná, ale pořád mi něco chybělo - láska.
Po čtyřech letech jsem Davida uviděla, ale on mě neviděl. Byla to zvláštní situace, kdy jsem najednou cítila, jako by mi v hlavě tikaly hodiny a já se měla co nejrychleji rozhodnout. Zavolat na něj nebo nezavolat? Pro mě byla odpověď snadná - zavolat. Cítila jsem, že tou chybějící láskou je on. Od téhle chvíle jsem začala vnímat, jakoby telepaticky, cizí hlas, který mi sdělil: "Chceš lásku?" odpověděla jsem: "Chci" a hlas odpověděl: "Ale budeš nešťastná". Tímto setkáním začal náš platonický vztah a já začala vnímat věci, které s ním souvisely. Zjistila jsem, že Davidova sestra pojmenovala svou dceru mým jménem, že máme on, já i můj manžel stejné koncové rodné číslo a jiné a jiné.
Jednou jsem si také koupila knihu. Byl v ní návod, jak se dostat do minulého života. Nevěřila jsem, že je to vůbec možné, ale touha zjistit něco víc o našem vztahu byla silnější. Nakonec se mi to povedlo. Spustil se příběh asi desetiletého děvčátka, které žilo s maminkou a dědou, otec padnul ve válce. Děda byl pro ni velkou oporou. Najednou přeskočilo pár let a z dívenky byla nevěsta. Stála vedle ženicha, který byl v uniformě. Cítila jsem, že ta dívka jsem já a ženich David. Poté jsem viděla svatební oslavu, kde se všichni radovali, jen já cítila smutek, který byl mým tajemstvím. Snažila jsem se to rozluštit, ale neúspěšně.
Poslední náhodou, i když vím, že nic není náhoda, bylo, když jsem loni v létě potkala Davida, a on mi řekl, že za dva dny odlétá na dovolenou na řecký ostrov, na to jsem mu odpověděla, že tam odlétám také, ale za týden.
Je to pro mě velký problém. Mám lásku (ač platonickou), ale na druhé straně se trápím kvůli své rodině, které nechci ublížit. Svého manžela mám ráda a vážím si ho, ale... Mám se řídit srdcem nebo rozumem? Možná je to hloupé nebo zbabělé, ale opravdu si nevím rady.
173
 

 

O

 

Mám velký problém, potřebuji mnoho lásky.V dětství jsem jí moc neměla, proto si ani nerozumíme s maminkou. Tolik bych chtěla, ale nejde to. Proto jsem se rozhodla se vdát a dát tak lásku někomu, kdo ji bude potřebovat. Jenže manžel ji jaksi nepřijímá a já jsem z toho moc nešťastná, nevím si rady. Miluje mne jen, když vidí, že si ho nevšímám nebo když by se se mnou bavil někdo jiný. Máme dvě děti a já nevím, co bude, mám strach, že člověk, který by toužil po mé lásce, rodinném klidu, být se mnou jako jedna duše, není, nebo byl a já ho neviděla.
172

 

O

 

Celý můj život nebyl dosud nijak šťastný a právě prožívám největší tragédii ve svém životě. Rozešel se se mnou přítel po půl roce společného života, žili jsem naší intenzivní láskou, vlastně u nás jakoby bydlel, a nechápu jeho chování nyní. Rozešli jsem se z důvodů, že mu vadilo, jak s ním často mluvím a že mu vadilo spousta vět, co jsem mu říkala, ale znal okolnosti, které to způsobovaly, věděl, že jsem vážně nemocná a mám dlouhodobou gynekologickou nemoc. Psychika není tím pádem v pohodě... byl mi vším, on jediný mi vnesl do života světlo, i když ode mě odcházel, říkal, že mě miluje... A teď, devátý den od rozchodu, se chová chladně, jako nikdy před tím. Potkala jsem ho náhodou před třemi dny a stále mi říkal "zlato" a měl o mě strach. Prosila jsem ho o šanci, že si uvědomuji, v čem všem jsem chybovala a stále bych o něj stála. Byl jediný, kdo mě opravdu miloval, ale proč tedy nedokáže odpustit pár vět, a věřit stále v náš vztah....v lepší vztah. On je typ člověka, který nerad ukazuje své city kladné či špatné, takže ani jeho kamarádi nevidí rozdíl a připadám jim v pohodě. Je to člověk hodně milující a nesnáší nevěru. Nebyl mezi námi větší problém, překonali jsme těžší problémy a najednou....jako by na vše zapomněl. Nevím, co mám dělat, jsem tak zoufalá, o to hůř, když jsem velice vnímavá, a dokážu milovat celý život jednoho (a právě jeho jsem si zvolila jako posledního muže v mém životě)......a jako že jsem se v něm vždy vyznala a věděla, jak mu je...teď jsem v konci a nemohu přijít na to, co způsobilo jeho chování, co znamená a zda je tu možnost, že mě také stále miluje a že bychom spolu mohli být.

Nedokážu si představit život bez něj, nyní devět dní bez něj jsou pro mě muka a těžké trápení.

171

 

O

 

V posledních několika týdnech "řeším problém", který se mě velmi dotýká a nevím si rady. Před Vánoci jsem se setkala s mužem, který mě velmi zaujal. Nejsem typ ženy, který by se před muži "kácel" či jinak ztrácel hlavu, ale tentokrát mě to zasáhlo přímo do srdce. Byla to pro mě naprosto nová zkušenost. Myslím, že i on naše setkání vnímal velmi pozitivně. Jsme oba sami a oba hledáme životního partnera.
Náš "vztah" ovšem probíhá velmi netradičně. Nevím, jak to mám jasně popsat, ale je ve znamení stálého čekání. Od našeho prvního setkání jsme se vlastně potkali pouze jednou, na konci ledna. Od té doby si píšeme po mejlu a těšíme se, až se znova potkáme. Z jeho strany stále nastávají objektivní důvody, proč náš vztah ještě nezačal normálně fungovat. Myslím, že to není záměr z jeho strany, cítím, že to tak asi musí být, protože nic se v životě neděje jen tak. Je pravdou, že setkání s tímto mužem mě velmi ovlivnilo, probudilo ve mě něco, co jsem doposud nikdy tak intenzivně nevnímala. Moje babička se zabývala výkladem karet a dalšími jevy, já po ní vlohy zdědila. Najednou cítím obrovskou potřebu věnovat se nadále esoterice..... jen zatím nevím, kterým směrem se dát. Zajímalo by mě, zda vztah s tímto mužem má budoucnost, či byl pouze prostředníkem k mému "procitnutí". 
170

 

O

 

Stalo se mi to, co spoustě jiných žen. Opustil mě muž, kterého jsem milovala a pořád dál miluji. Našel si jinou ženu, údajně o mnoho let mladší než je on sám. Je to už více než půl roku a pořád doufám a hrozně moc si přeju, aby mě chtěl zpátky - aby se vrátil ke mně. Moc jsem si přála s ním žít. Nedokážu si najít někoho jiného, ale sama do konce života zůstat taky nechci. Celou dobu, co jsme se stýkali, jsem měla pocit, jako by mi ten vztah nějaká vyšší moc nepřála. Stále si říkám, kéž by se stal zázrak a já zas mohla být s ním. On je moje životní láska, snášela bych mu modré z nebe. Dá se s tím ještě něco udělat? 

(Milá Wahlgrenis, děkuji za zveřejnění mého psaní, které jsem včera posílala. Chápu, že nemůžete každému odpovídat a že všechny ty zveřejněné osudy jsou si v mnoha bodech podobné. Možná mi i k tomu někdo ze čtenářů něco napíše. Pokud ano, bude to jen názor toho kterého čtenáře. Já však doufala, že mi poodhalíte, jestli můžu doufat v návrat mé osudové lásky. Jestli mám ještě šanci tuhle mou lásku k sobě přivolat...)
169

 

O

 

Jsem s pritelem jiz pres 4 roky, docela nam to klapalo, i kdyz hadky byly a vetsinou jsem pak vinu vzala na sebe, protoze nemam rada hadky uz z detstvi od rodicu. Planovali jsme spolu krasny zivot, neco mi na nem vadilo uz driv, ale neprikladala jsem k tomu vahu, az kdyz jsem potkala jednoho cloveka, u ktereho me moc zaujala jeho minulost a jeho duse. Ja totiz velmi rada nasloucham lidem a snazim se jim pomoci, asi jako vy, jenze je problem, ze sobe poradne pomoci neumim nebo spis tedy ja se chapu, ale je to fakt docela tezke. 

Mame s tim novym kamaradem moc spolecneho, co se mi moc libi. S pritelem toho mam take moc spolecneho, ale treba nektere veci mi vadi, nekdy mi prijde, ze si me nevazi jako svoji pritelkyne, nevim proc, ale je to tak. S tim kamaradem jsme se do sebe zamilovali. Jenze je problem co ted, s pritelem jsem moc dlouho a take k nemu neco citim a nevim presne co a toho kamarada vim, ze moc miluji, jenze jsem neudelala spravny krok a rozhodla jsem se pro sveho pritele. Myslela jsem, ze se to da jeste nejak dohromady a zapomenu na toho kamarada, jenze jsem to asi neukoncila s tim kamaradem uplne, proste jsem mela porad nadeji, ze v budoucnu s nim budu, moc se mi libi, jak se chova k zenam, je takovy krasny romantik a je proste uplne jiny nez muj pritel. Ted po dvouch mesicich jsem zjistila, ze bych chtela byt s kamaradem, protoze s pritelem jsme se zase zacali hadat, ale i nekdy diky tomu kamaradovi, jenze ten kamarad se rozhodl, ze uz nemuze, vzdal se svoji lasky ke mne a uz se ke mne chova chladne.

Ja jsem se s nim jeste nevidela osobne, ale pise mi moc chladne a je to hrozne, muj pritel me stale miluje a ja jeho uz tolik ne, vim, ze k nemu neco citim, ale nevim co a ted vlastne budeme vsichni sami. Chtela jsem jet za tim kamaradem a ujasnit si to, jenze me nechce videt, uvidim, snad ho premluvim. Vite, chtela jsem vedet, s kym z nich mam budoucnost, kdo je pro me ten pravy? Ja ted citim toho kamarada, jenze vim, ze uz nejsem jenom zamilovana, ale ze ho miluji diky tomu, jaky je. 
168

 

O

 

Poslední dobou hrozně moc žárlím na svého přítele. Vím, že mi byl jednou nevěrný, v té době jsem se rozcházela se svým přítelem. Já mu, ale vůbec už nevěřím a moc mě to trápí. Kolikrát bych i byla schopná se s ním rozejít.
167

 

O

 

Včera jsem manželovi oznámila, že pro mě náš vztah skončil, že mi permanentně lže do očí, na to mi sdělil, že v žádných závažných věcech nelže. Rozchodila jsem jeho pokus o vztah ze stejným pohlavím, pak se zamiloval do mladého kluka a když jsem mu to řekla, došlo mi to na jedné akci, tak se naštval, že to není pravda, po čase mi řekl, že jsem měla pravdu. Pak mi sdělil, že je to jeho karmické dvojče (on je z dvojčat), pak ho ten člověk nějak zklamal, nyní udržuje vztah s jeho sestrou. Když jel se synem ke známému, ten ho miluje, tak jela taky, je do něj strašně zamilovaná, pokud vztah skončí zabije se atd. Kdykoliv jde někam se synem, je s nimi, chci s ním jít na nějakou akci sama s dětmi on ji přiveze, byla u nás na Silvestra, prý by jinak byla sama doma atd. Sám mi řekl, že jejich vztah nemá důvod ukončovat, že mezi nimi nic není. Když se zeptám konkrétně, jestli s ním byla tam a tam, řekne, že ne, ale opak je pravdou. Jsem na mateřské,takže jsem permanentně unavená a na všechno sama. Bohužel má další vztahy i přes internet. Nevím nakolik tyto všechny jeho vztahy jsou jen platonické. Když se ho zeptám, kdy může pohlídat děti, tak mi vysvětlil, že je schopen mi to říct den dopředu, ale jiné slečně pošle zprávu týden dopředu, že zase bude mít čas. Náhodou jsem si přečetla mail a pak se to už rozjelo, přestala jsem věřit a občas se mu podívala na mail. Stydím se za to. Mám mu dát ještě šanci?

166

 

O

 

Část osudové cesty mám za sebou. Jedná se o vztah partnerský, od toho se vlastně odvíjí ale vše v životě. Vím, co si ve vztahu přeji. Po dohodě s lékařkou snižujeme léky na mou nemoc. Důvodem bylo partnerovo zamilování se do jiné ženy a pro mě to byl důvod postavit se ránám osudu, na vlastní nohy. Každý má svou svobodnou vůli a cestu... ale přesto... 

165

 

O

 

Asi pred 2,5 rokem jsem potkal v peveckem sboru divku, ktera me v prvni chvili upoutala, nebylo to ani tak vzhledove,
proste neco z ni zarilo nebo bylo citit! Dokonce snad jako bych uz ji znal leta, tak jsem k ni i pristupoval! Ma vazne hodne zasneny smutny oci! Ja, protoze byla dost mlada jsem nechtel nic zacinat, ale urcite vnitrni sympatie jsem nedokazal skryvat! Pak se stalo, ze jsem ji asi ublizil, protoze se do me asi zamilovala, ale ja poznal nekoho jineho a ona se to dozvedela, prestala chodit na sbor a ja se ji pak ozval cca po pul roce, protoze se mi styskalo! Pak jsme se vidali na sboru a jednoho dne jsme se myslim silne sblizili, spis dusevne ci psychicky, pak jsem asi neumel a nedokazal spravne zareagovat a ona si myslela, ze o ni nestojim, stalo se pak hodne zvlastnich veci! Ona odjela pryc a ja prozival o prazdninach dny prazdnoty, ztratil jsem smysl, nebylo to fyzicke poblouzneni, spise dusevni prevrat! Zacal se mi menit, muj vnitrni svet zacal jsem uvazovat v jine rovine, ale po prazdninach uz bylo neco jinak, ona si nasla jineho kluka a uz jsme se nevidali a ja se snazil o napravu! Zacal jsem si uvedomovat, ze se mi uz tohle stalo jednou, mozna ze zvedavosti PROC jsem sahnul po astrologii, zacal jsem nachazet souvislosti, nejenze jsme oba vzdusny znameni, ja vodnar a ona vaha, ale mame v cistem trigonu mesice, a zasadni vec: protikladne ascendenty - bod uvedomeni, ja kozoroh(symbol otce + silna karmicka zatez), ona rak (rane materstvi), zacal jsem mit, nez jsem tohle zjistil, diky ni nejakou vnitrni dosud nepoznanou touhu po rodine a miminku!
Ale nic se nedelo, ona uz se mnou nekomunikovala. Pak se to zamotavalo cim dal vic, pak se najednou ozvala a to pak vickrat! Ale pokazdy to nejak utichlo diky strachu z bolesti a zklamani! Dozvedel jsem se, ze pry prisla mezitim s nekym do jineho stavu ale potratila! Pak se znovu ozvala, ale ja uz nevedel, co si myslet, a neveril jsem uz tomu a byl jsem nejisty sam v sobe! Ona mi dala vysvetleni, ze mela strach, ze o me moc stoji, ale ze nevi jak, ze pokazdy sama v sobe zabouchne dvirka! Pak prestala znovu komunikovat a o prazdinach 2005 prisla znovu s nejakou novou znamosti do jineho stavu a ceka miminko! Ze to bylo pry nedorozumeni a ze je to spis vule rodicu, tak znelo vysvetleni!
V dobe prvniho otehotneni ji bylo 16, tato situace se mi stala uz pred 7 lety, temer stejne! Te divce bylo tenkrat taky 16.
Krome tehle veci se mi dejou takove podivne "nahody" zrejme synchronicita, stale me to jakoby k ni smeruje a navadi i kdyz uz jsem myslel, ze to skoncilo! Ona se mi ted nedavno znovu ozvala, hodne veci jsme si rekli a citim, ze nas evidentne nas stale cosi nejak svazuje k sobe! To ze se ozve jsem stejne nekde uvnitr v sobe citil! Nevim presne, asi nejake nevedome ci podvedome procesy, nebo je to osudova zalezitost. Dejou se mi zvlastni znameni, zdanlive nahodne souhry, nejdriv ruzne schody s pocasim, slunce, ruzne napisy, vidim cisla, ktera ma ona v datu narozeni! Neumim si to vsak rozumove vysvetlit a ze jsem hodne opatrny na nejake snive falesne iluze! Mam dojem, ze tohle je neco, co jde mimo me a mam pocit, ze me k ni navadi nejaka vyssi sila, ze s ni mam byt nebo ji pomoct, cely se to tak zamotalo
asi jsem ji ranil vic, nez jsem si vubec uvedomoval, a tak se to s nama obema tahne, pritom paradoxne jsem s ni citil velmi silne citove i emocionalni spojeni! Ale mam strach, ze jsem zpusobil a vubec ne umyslne ci vedome neco, co jsem nechtel, mozna se diky tomu, co se stalo a co povazovala z ublizeni stahla a uzavrela se jakkoliv citove tak, ze utika z reality! Ma nejake zdravotni problemy, snad dokonce neco s hlavou. (Jednou jsem citil, kdyz jsem ji chytil rukama hlavu, jak mi tema rukama proudi neco z jeji hlavy, bylo to zvlastni, citil jsem neco takovyho nepopsatelnyho, vibrace ci co.)
Ale co kdyz utikam spis ja? Tto je to, co me desi, ze uz mozna neumim najit tu rovinu vnimani, tj racionalno versus iracionalno!! Ale vsechno tak zapada, ja vim, ze s touhle osobou jsem mel pocit skutecneho vzajemneho intimniho spolecenstvi i bez znamek nutne fyzicke naklonosti byt pritazlovost k ni je take silna! Je to cela svazek zmen ve me, jak dusevne tak psychicky, snad zmena vedomi a pocit sounalezitosti, nevim jak se to bude vyvijet, ona ceka miminko a je uz dokonce vdana! Mozna to udelala z trucu nebo v zoufalstvi, ja neumim odhadnout, ale me na ni stale velmi zalezi, a jsem ochotny a dokonce po tom i touzim s ni byt i kdyz ma mininko s nekym jinym! Je to asi karmicka zalezitost, jak to cele napravit? Bude se to nejspis vracet!
Ja mam zajem najit reseni nebo lepe receno vnest svetlo a pripadne lasku mezi nas dva, protoze citim, ze to je cesta, paklize nejaka je! Ale bohuzel charakteristika vodnare na me sedi znacne, jak vysvetlit moji lasku nekomu, komu jsem ublizil a kdyz svoji lasku davam najevo jinak a asi malo, protoze mam rad svoji dusevni svobodu, byt zrovna pro tuto divku, teda uz vlastne da se rict zenu se sve svobody i rad castecne vzdam! 

164

 

O

 

Skoro patnáct let jsem byla vdaná za muže cizí národnosti, po velké zamilovanosti přišlo kruté vystřízlivění, hádky, násilí apod. Jediné krásné, co z tohoto vztahu zůstalo, je syn, kterého velice miluji. Nyní již šestým rokem žiji s jiným mužem, který nás má rád a kterého i já miluji. Přesto od rozvodu trpím depresemi a mám pocit že se to nějakým způsobem týká mého prvního muže, se kterým jsem příliš šťastná nebyla.ˇUžívala jsem už více druhů antidepresiv, ale po skončení léčby se mi po pár měsících deprese vždy vrací. Bojím se, že se to bude s věkem zhoršovat a já nebudu moci bez léků být. Přitom jsem vždy bývala plná života a energie.

163

 

O

 

Zacala som novu etapu mojho zivota a nejako sa neviem zaradit, neviem, co vlastne chcem, preco som tu...
pred dvoma rokmi som stretla cloveka, s ktorym sme si strasne rozumeli, od prvej chvile...no proste sme mali pocit, ze sme sa uz museli stretnut v min. zivote...mne na nom velmi zalezalo, mali sme vela planov, no ale potom stretol niekoho ineho... a ja som tam uz nemohla byt, uz to nebolo to co predtym... no a trapila som sa velmi kvoli tomu... a snazim sa teraz zabudnut... neviem, nejako som ostala mimo... a neviem sa zaradit... co dalej... velmi mi chyba, no on hovori, ze to asi tak malo byt... a ja stale dufam,... co by som nemala, potrebujem sa pohnut, ist dalej... ked stale mam pocit... ze uz takeho cloveka ako je on nestretnem... a nedokazem teraz pochopit, preco sme sa museli stretnut, ked to tak dopadlo, co si z toho mam zobrat, alebo co bolo v min. zivote... strasne by som to chcela cele pochopit... 

162

 

O

 

Trápí mě na světě hodně věcí. Co se děje teď, má pro mě velký význam a já se skoro modlím, aby to dopadlo dobře. Jsem těhotná - v pátém měsíci. Jenže od té doby, co jsem to sdělila příteli, tak on se neukázal. Je to více než čtyři měsíce a asi o mě ztratil zájem. Píše mi, občas mi volá, ale nepřijel. Psala jsem mu, jak moc mu chybím, jak moc ho potřebuji, jak moc ho miluji. Nic s ním nehlo. Stále mi opakuje, abych byla trpělivá. Přestala jsem mu věřit, ale v srdci ho nemůžu opustit. Vždyť je to táta mého budoucího miminka. Za to mu budu vždycky vděčná. Jen mě teď neuvěřitelně trápí. Není snad den, který bych neprobrečela. Asi to musí miminku moc škodit, ale já nějak ztrácím síly a neumím to snášet hrdě. Připadám si zklamaná, podvedená, opuštěná... Snad to ani nejde slovy vypsat, jak to bolí. Náš vztah totiž rozhodně nebyl všední a já se kvůli němu trápila ještě předtím, než jsem ho prvně spatřila. Nerozumím naší lásce a někdy pochybuji, že mě skutečně miloval, když mě může nechat teď takhle trápit. Také on psal, že na tom není dobře. Chtěla jsem mu pomoct, podpořit ho, chtěla jsem za ním přijet. On napsal, ať to pustím z hlavy, že by za mnou stejně nemohl přijít. Tak jsem s rozumem v koncích. Prosila jsem ho, ať mi řekne, jak to se mnou myslí, jestli mě opravdu chce nechat samotnou. Na to odpoví, že mě miluje, ale že přijet nemůže. Je totiž ženatý a bojí se, že kdyby se jeho rodina o mě dozvěděla dřív, než se s ním jeho manželka rozejde, že by ho zatratili. Neodsuzuj mě za to, že jsem si začala s ženatým mužem. Když náš vztah běžel už měsíc, chtěla jsem se s ním kvůli tomu rozejít. Dokonce dvakrát. Nechtěla jsem mu rozbít rodinu. Ale to vždy honem přijel a sliboval, že budeme spolu, že to se ženou rychle skončí a že budeme šťastni. Pořád mluvil o tom, že by se mnou chtěl mít miminko. To se povedlo, ale když jsem mu to oznámila, tak mi začal předhazovat, že jsou možnosti, jak tuhle situaci řešit, nechci-li to snášet. Takže teď jsem sama doma, stále brečím už čtyři měsíce, protože podvědomě vím, že on svou ženu neopustí a je mi hrozně. Připadám si jako prašivej pes, kterého nikdo nechce. O to je to horší, že si vyčítám, jak už teď jsem nemožná máma, když pořád jen brečím. Navíc mám dnes narozeniny. Je mi 25 let. Ani malý dáreček neposlal. Tak jako na Vánoce, taky nic. Jen mi ráno poslal mailem krásné blahopřání. Zdá se mi, že jsem pro něj jen zadní vrátka, kdyby ho jeho žena opravdu opustila. On mi totiž tvrdí, že nechce udělat první krok. Že se s ním musí rozejít ona, aby na tom nebyl finančně špatně. Nějak to nechápu, myslím, že to jsou jen výmluvy. Proč ale, když mě opravdu chce opustit, proč mi každý den píše? Není to jen ze strachu, že se jeho ženě přijedu ukázat? To bych neudělala, protože ona za jeho jednání nemůže. Jsem tedy opravdu v koncích. Nevím, co mám dělat a život mě strašně bolí. 

161

 

O

 

Jedná se o mého přítele, když jsme se poznali /ještě nešlo u něj o city - i když já ho už nenápadně "balila"/ nemohla jsem uvěřit, jak spolu krásně souzníme. Říkala jsem si, že to snad ani není možný, že jsem to já v mužském těle. K neuvěření. Taková shoda na spoustu věcí, na život..... Než jsem si začali dopisovat, zjevil se mi anděl oslovil mě a řekl: ještě chviličku vydrž, všechno bude dobré, my máme zájem, aby jste se k sobě dostali. Na to konto se mi ozval a začali jsme si psát, byly to nádherné dopisy. Jenže když začalo docházet na city přiznala jsem, že mi jde o víc. Souhlasil, ale řekl mi, že to s ním nebudu mít jednoduché, i přesto jsem do toho šla. Protože si myslím, že ke štěstí nikdy nevede jednoduchá cesta. Je to člověk kvalitní povahy, s těma tolerovatelnejma chybama. Jenže čím víc jsem se snažila, tím se měnil k horšímu. Nechoval se zrovna vybíravě, tvrdí, že na city není, co projev mého citu, vždy mě nějak ranil...apod., nechápu kam se ztratil přítel, kterého jsem znala dřív, jenže já cítím, že se zamilovat umí, jenže to pro mne z neznámých důvodů skrývá. Dnes s ním už nejsem, nevím přesto cítím nějaké pouto a i přesto všechno mu přeji lásku a štěstí. Nechápu, proč andělé chtěli, abychom se k sobě dostali. 
160

 

O

Jsem vdaná a mám dítě. Vdaná jsem 5 let, myslela jsem si že jsem se vdávala z lásky, ale brzy jsem zjistila, že to bylo spíš z hlouposti a nevědomosti. Nelituji jen toho, že mám nádhernou zdravou dceru. Jak to bylo na začátku našeho vztahu s manželem už si ani nepamatuji, to jsme se ještě snesli. Pak jsem se zamilovala do kolegy (až když jsme oba už v té práci nedělali). Byla to druhá velká láska v mém životě, přišlo to náhle a nečekaně. Bylo to velmi intenzivní, i když jsme se viděli jen párkrát a vše bylo spíše o psaní a telefonování. Přesto to bylo šíleně silné. Mluvili jsme o společné budoucnosti. Chtěla jsem se rozvést. Říkal, že beze mě nemůže být. Chtěla jsem se rozvést, ale když zjistil, že to myslím vážně, asi se zalekl, a řekl že to nechce, abych se kvůli němu rozvedla. Rozešli jsme se. Jenže stále jsem ho velmi milovala. Abych zapomněla, pořídila jsem si dítě. Cítila jsem se velmi sama. Jenže po nějaké době jsme se dali zase dohromady, a bylo to opět tak intenzivní, ale bez budoucnosti. Vlastně jsem si jen prodloužila utrpení a martyrium s láskou a bolestí. Takhle jsme to přetrpěli 4roky. Dvakrát jsme se rozešli. Myslela jsem si, že nebudu schopná už nikdy milovat, naprosto mě zničil. Mé iluze, důvěru v muže, všechno... zachoval se ke mě na konci hrozně, jen já slepá a zamilovaná jsem nebyla schopná poslat ho do háje. S mužem jsme se naprosto odcizili. Poslední asi tři roky je to šílené.Dny kdy to celkem jde se střídají s těmi kdy je to šílené, naprosto šílené. Ničí mě psychicky. Nemůžu ho snést, hádáme kvůli naprosto všemu. Nemáme nic společného a vůbec si nerozumíme. Trápím se celé dny a noci, dítě tím trpí určitě taky. Vůbec nic k němu necítím, nesnesu, aby se mě dotkl, neustále proti mně něco má, pořád se mu něco nelíbí, absolutně nechápe mé zájmy, koníčky, nemohu mu ani nic říct, protože vím, že by to vůbec nepochopil. Jen kvůli malé jsem ještě neodešla, a proto, že to není teď tak jednoduché. Nemám nic, nemám kam jít, nevím, co by tomu řeklo okolí. Nic netuší. Nedokážu přijít a ublížit mu, přesto všechno. Možná jsem zbabělec, ale raději se budu donekonečna trápit, než zničit dětství malé,a aby přišla o tátu. Přijdu si už jako chodící troska, navenek jsem milá,zábavná..laskavá, každému se snažím pomoci, a uvnitř jsem rozervaná,zoufalá, jen se topím v smutku a beznaději. Prostě už nemohu dál, vše se ve mě střádá, a bojím se, že jednou bouchnu. Nehledala jsem, a nehledám milence, nikdy mi nešlo o sex. Toužím po lásce, toužím po vzájemné velké lásce a porozumění. Jsem snílek a romantik, příliš citlivý člověk, a leccos ve mě zanechá stopy, leccos mě zraní. Už nevím jak dál.. po nocích se hádáme, před malou. Kolikrát na mě vztáhl ruku, dělá mi scény, neustále jen vyhrožuje vším možným...a já se jen trápím. Mám pocit, že jsem v začarovaném kruhu a nevím jak z něho ven. Vím že by se nám oběma ulevilo být od sebe... 
Ale hlavně proč Ti píši. Vždy jsem věřila na anděly. Koupila jsme si knihu o nich a jak s nimi komunikovat. Zkusila jsem něco z toho, přála jsem si poznat lásku, i když jsem si říkala, že mě to asi už zničí, a že to stejně neskončí dobře. Ale potřebovala jsem někoho, bylo mi tak smutno.Chtěla jsem někoho, kdo by mi rozuměl.... a poznala jsem jednoho člověka. Naprosto jakoby náhodou. Sešli jsme se, a už od prvního okamžiku jsme oba cítili, že je to zvláštní, že v tom je něco víc. Začali jsme se milovat. Ale on je úplně jiný než ostatní. Je zvláštní. Možná to je zážitky, které má, tím, co zažil, že má jiný pohled na život a smrti se nebojí. Nebojí se ničeho. Jenže je svobodný. Ví, že se jen tak sama od sebe nerozvedu. Kvůli malé a tak. Chtěl by se mnou žít, mít dítě..  Ale říkal mi, že nevím, jestli nezemře, že možná už tu dlouho nebude. Nevím ani proč. Nechtěla jsem se ho nějak vyptávat. Když jsme spolu, cítím od něho tolik lásky, tak zářím, je to nádherné. . po tom jsem toužila takovou dobu. Někoho jako je on jsem dlouho hledala...ale poznali jsme se příliš pozdě. Říkal mi, že dříve se učil černou magii. Že dělal i nějaké rituály. Říkal mi o tom... o magii... a mě to začalo vrtat hlavou. Říkal že se mnou chce být, a udělá pro to všechno, že mě velmi miluje, ale ve třech to nejde... dostala jsem strach. Jak o něho, o sebe.. o malou...přečetla jsem si o tom v krátké době různé věci, o všem možném, a začalo mi z toho dost "hrabat".. říkal že tomu rozumí dost. Že dokáže velmi mnoho. Že dokáže měnit osudy. Že jen dokáže, aby se ta manželova zloba a vztek otočil proti němu a ne proti mně. Že to neohrozí ani jeho (přítele) ani okolí! Že se tím zničí sám.. a že on nic vědět nebude... ale já si to nedokážu představit, nerozumím tomu. Mám k těmto věcem respekt, rozhodně mi to nepřijde legrační, a sama bych se do ničeho nikdy nepustila. Chvíli jsem měla strach. Nechci aby se něco postavilo mezi nás, abych se ho začala snad bát. Řekla jsem, ať nic nedělá. Pak jsem si nechala vyložit karty - Tarot. Třikrát za sebou mi na tu též otázku vyšly úplně stejné karty, kde byla popsána má situace, přesně jak to je, jak to cítím, a tak. Až jsem se zalekla. Všude jsou napsané změny...velké změny, a že staré skončí a začne nové. Mám strach. Mám neustále ze všeho strach, avšak vím, že tohle už dlouho nevydržím, takhle žít.. ubíjí mě to.. a život plyne, utíká... a já neustále dělám něco co nechci, jsem omezovaná, v neustálém stresu a pod tlakem. Bojím se, aby to neskončilo nějak zle. Ale prý jsem silná osoba, což si ale nemyslím... Přítele velmi miluji, ale možná se spálím..nevím. Srdce ale říká něco jiného...

159

O

 

Rozvádím se, ale ne kvůli někomu, ale prostě už to nefunguje. Myslím, že v tomhle máme jasno s manželem. Ale někdo jiný tady je, jenže to je právě to, co nevím jak dál. Je to kolega, který je sám, má ale několik let vztah s vdanou paní, která mu slibuje, že odejde od rodiny a bude s ním. Brzy se prý ona k němu nastěhuje. Tak on čeká a dělá, co jí na očích vidí. Jak ona píská, on skáče, každý nad tím kroutí hlavou, jak je pod jejím vlivem. Občas se chce od ní osvobodit, říká, že ví, že vztah je založen na slibech. Chce být se mnou, ale nedokáže od ní odejít, vždy ho něčím, sliby, stáhne zpátky. On pak je vlastně s námi oběma. Protože já se od něj z nějakých důvodů nedokážu odtrhnout a on ode mě taky ne. Buď k sobě patříme a jde do těžko uskutečnit, nebo má prostě obě dvě a čeká, jak to s kterou dopadne? Mám pocit, že potřebuje jen dodat sílu a odvahu od ní odejít. Snažím se mu na dálku posílat tu sílu, ale asi jsem slabá. Já to tak cítím, ale nerada bych někým manipulovala. Já se nedokážu ani seznámit s někým jiným, nejde mi to. Co s tím mám dělat, co mě ním čeká, mám vydržet? Mám zdravé děti, domov, práci. Jen mi chybí ten správný partner.

158

 

O

 

Uz je to par mesicu, co se se mnou rozesel pritel, vlastne ani nevim proc, ale ja k nemu stale neco citim. Proto by me zajimalo, jestli bychom spolu mohli znovu chodit. Nevim vsak, jestli i on ke me neco citi. Problem je take v tom, ze jsem ted pracovne v zahranici, ale v cervnu se mam vracet. Pokud muj byvaly pritel nebyl ten pravy, tak bych rada vedela jestli potkam nekoho jineho, opravdovou lasku? 
157

 

O

 

Jsme s pritelem pres 4roky a meli jsme se doposud velmi radi. Prozili jsme si asi jako v kazdem vztahu bolest a zklamani a i pres to, ze jsem si to nikdy nedovedla predstavit, jsem ja jako prvni udelala blbost a zpusobilo to nas rozchod. Nicmene jsme se zase dali dohromady a ted po 4letech mi pritel oznamil, ze chce byt sam, ze potrebuje cas a ze si musi spoustu veci urovnat a uvedomit si, co chce a co ne. Moc rada bych udelala cokoli pro nas vztah, aby to zase bylo dobre. 
156

 

O

 

Já bych se ráda zeptala na nynějšího přítele ( 32 let), kvůli kterému jsem opustila svého přítele, s kterým jsem byla šest let, ale ve vztahu mi něco strašně moc chybělo i když on byl věrný a udělal pro mě první poslední. O nynějším přítelovi se to říci nedá a já to všechno věděla, ale přesto jsem šla za ním.. Věděla jsem že hodně pije, samozřejmě jsem byla nejdříve naivní a říkala jsem si takové typické řeči, že přestane nebo aspoň pití omezí, ale to mu vydrží pár dní. Ale můj hlavní problém je ten, že se o něj strašně bojím a furt si představuji, že se mu něco stane a neumím s tím moc žít. Už jsem ho chtěla několikrát opustit, ale stejně se k sobě zase vrátíme. Jsme spolu tak půl roku, známe se tak asi rok a půl, ale to jsem ještě měla bývalého přítele.Prosím poraď mi , co mám dělat se strachem. Kdybych věděla, že si najde jinou přítelkyni, tak mi to nebude tak vadit, asi by se mi i ulevilo z těch stresů, ale takhle mi je ho spíš líto, aby nezůstal sám.

155

 

O

 

Chodila jsem tri roky s chlapcem ktery me mlatil po tezkem rozchodu kdy jsem skoncila v nemocnici me neustale vola a pise a vyhrozuje nevim kdy to skonci. chce po me veci na ktere nema pravo. pote jsem se enamila s clovekem do ktereho jsem se zamilovala. jmenuje se ludvik meli jsme kratky pomer a on se mi od te doby vyhyba, pise sice mile sms, ale nechce me videt. nevim, co se stalo a hrozne to boli. Kdyz se mi podarilo najit jeste jednoho cloveka, ktereho znam od sveho narozeni, a vse vypada dobre, zacal i ludvik psat a dokonce uvazuje o setkani. co mam delat? mam je rada oba, ale ludvika vic a u nej nevim, co se stalo a co chce. co mam delat?
154

 

O

 

Měsíc před Vánoci jsem se po internetu seznámila s jedním mužem. Nejdříve jsme si jen psali, pak došlo i k osobnímu kontaktu. Hned na první schůzce se mi zalíbil a dobře jsme si popovídali. On se do mě zamiloval, já jsem s ním ráda, ale myslím, že zamilovaná nejsem. Nejdřív jsem si říkala, že ho nemůžu vodit za nos, když moje city k němu nejsou zas tak vroucí jako ty, které on chová ke mně. Ale je mi s ním opravdu moc dobře a taky bych chtěla mít vztah, který trvá déle než jen dva měsíce. A opravdu postupem času se můj vztah k němu změnil a posílil, je to jiné, lepší, hezčí, než jsem čekala, také je to jiné v tom, že si pronajal byt a je to v podstatě můj první partner, se kterým zjišťuji, jaké je to bydlet s někým.
Ale má to jeden takový malý háček. Před nějakým časem zkoušel podnikat a nevyšlo to, zkrachoval. Teď má velké dluhy a navíc se to snaží řešit tím, že chce peníze získat pomocí rulety. Jsou chvíle, kdy se mu daří, ale taky nedaří.
Chtěla jsem mu pomoci, řekl si o ni tak trochu sám, půjčili jsme si nějaké peníze, ne moc, jen na splacení toho, co je potřeba. Nepřistoupila bych na to, kdybych nevěděla, že jeho kamarád na něj převedl dům, který je teď v prodeji a jen doufám, že se prodá a tak se snad alespoň něco vyřeší. On je hodný, ale má tak trochu smůlu. Mám ho ráda, ale na druhou stranu si říkám, nechci muže, který hned, jak má nějakou korunu, jde na ruletu. Nevím, opravdu nevím. Jen by mě zajímalo, zda má v mém životě nějakou roli a jestli to má budoucnost? 
153

 

O

 

Nevím, co se se mnou děje. Zřejmě procházím změnami, které ovlivňují moji osobu. Mám v hlavě moc velkej zmatek, že se bojím, že to všechno nedokážu zvládnout. Jdu tím směrem správně? Poznala jsem člověka, který zřejmě hodně pomáhá také lidem. Nechtěla bych mu ublížit... A proto prosím o radu.

152

 

O

 

Na moje ceste je teraz skúška, rozchod s manželom. Mám bolesť v srdci, aj keď v podvedomí cítim, že to bolo potrebné, alebo skôr že si tým musíme prejsť, zažiť to a precítiť odluku. Každý svojim spôsobom.
V súvislosti s tým Ťa chcem poprosiť o povzbudenie, ak to tak môžem nazvať a zaujíma ma aj to, či do môjho súčasného života príde človek /spriaznená duša/, ktorému budem môcť vyjadriť a dať svoju lásku a ktorý bude túto lásku aj opätovať. 

151


O

 

Žiji už téměř 8 let s přítelem v jeho bytě. Začátek našeho vztahu nebyl zdaleka ideální. On rozvedený s bytem, nedořešené vztahy z předchozího manželství - styk s dítětem komplikovaný jedině za stálé přítomnosti matky. S touto skutečností, ze např. chodí na společné procházky de facto jako bývalá rodina jsem nebyla dopředu seznámena, takže mě to dost zasáhlo a dalo negativní názor na budoucnost vztahu.
Z mé strany skutečnost komplikovaná mými minimálními zkušenostmi, v podstatě jsem neměla velkou možnost srovnání a nevěděla jsem přesně, co od života chci. Nejspíš klasiku - manželství, děti. Příliš svobodomyslná v tomto nejsem.
Ale v samé podstatě bylo moje nastěhování k příteli aktem zoufalství, neboť pocházím z rodiny, kde nebyl prakticky možný radostný život. Stálé setření peněz, pocit chudoby, nulové životní prostory, vztah rodičů neharmonický po nevěrách a jiných důvodech ze strany otce, matka mu to jaksi oplácela i přese mě - poškodila můj vztah k mužům, jinak bych se do takového typu vztahu nevrhala střemhlav a naivně. Nakonec přišla otcova nemoc, která celou situaci vystupňovala natolik, že já i když jsem nebyla zdaleka tak samostatná, abych je opustila a vrhla se do volného svazku na hromádce, příteli přivolila.
Rodiče se do vztahu montovali, já měla strach, že o přítele a tím i možnost odejít z domu od rodičů přijdu, přítel také mírně tlačit tvrzením, že je rozvedený a že si žádnou ženu už nevezme, aniž by si ji nevyzkoušel společným soužitím. V tom, co říkal, já nevím, jako blázen slyšela už skoro svatební zvony. Myslela jsem si, ze to znamená, ze se třeba po půl roce vezmeme. Když jsem k tomu začala směřovat svoje úsilí, najednou jsem pochopila, že tím "vyzkoušením" není stanovena délka čekání, ani slib, ze ke svatbě opravdu dojde. Začala jsem se cítit jaksi ponížená, oklamaná, jeho jinými představami, které jsme si nevysvětlili. Také ukřivděná, protože aniž by jevil chuť do svatby, stále se stýkal s bývalou manželkou a dcerou, protože styk bez matky dítěte nebyl možný. Přičemž já dítě díky této praktice nesměla ani spatřit, ani protestovat, ze se mi přítomnost sokyně nelíbí, jinak jsem byla rozvracečkou a sabotérkou vztahu s dítětem já.
V podstatě samé ústupky, ještě tu strašila minulost.
V nějakých peripetiích jsme prožili téměř osm let. Za tu dobu jen v jednom období, když jsem byla nezaměstnaná mi sám od sebe nabízel řešit to svatbou a dítětem. Tehdy, když to provedl dobrovolně, jsem to nepřijala, protože jsem byla vyděšená reálným kapitalismem a situací na trhu práce tak, ze jsem se bála dítě mít.
Po pravdě řečeno, někde v hloubi duse se bojím také se s ním skutečně svázat, protože je neprůbojný - na veřejnost a nepodnikavý a nevím, jak by nás v případě nepříznivé situace uživil. Kdybych neměla sama tyto pochybnosti, tak bych asi situaci vyřešila sama nějakou obezličkou.
No a pak už se to nikdy nevyvíjelo v můj prospěch. Stále se v našem vztahu opakují cykly, ze já přitlačím, ze se už ve svém věku chci vdát, on mi to nevolky slíbí /protože preferuje soužití na psí knížku - údajně proto, aby nemusel absolvovat znova rozvod, podle mě možná i proto, aby se nemusel vázat a mohl se, jakmile nastane období sporů a krizí zeny zbavit. Neboť nejvíc ze všeho nenávidí hádky. Někdy si myslím, ze je jak z jiného světa, protože hádka byť i jednou měsíčně pro něj znamená zradu mnou daného slibu, ze se už budu snažit nehádat.
Naposledy mi totiž na mírný nátlak /což mě také štve/ - protože takhle si žádání o roku nepředstavuju - mám pocit, ze se mu snad musím za každou cenu zavděčit, svatbu slíbil.
Už vícekrát, jakmile jsme se pohádali a člověk ve vzteku říká leccos a tváří se lecjak, náhle okamžitě vytáhl otázku svatby /dříve mi toto dělal v období, kdy jsem vyjadřovala svou touhu po dítěti zase s chtěním a nechtěním dítěte/. Víceméně jsem tak trochu vydírána - myslím, ze vím, co chceš - tak se koukej chovat tak, jak chci já.
Jeho výrok zněl, ze já nejsem schopna dodržet nadlidský slib nehádání, tak on se necítí vázán dodržet slib manželství. Už jsem ho několikrát ukonejšila, ze se znovu "rozmyslel pro", ale taková situace mě ničí, protože po dalších hádkách následovalo znovu odvolávání...
Taktéž to probíhalo s dítětem. V době, kdy jsem o něm mluvila a chtěla ho, nechtěl. Musela jsem ho umlouvat, zase to bral jako ze když se třeba pohádám tak - "s takovou ženskou on mít dítě nechce".
Strašně se mě takové výroky dotýkají a uráží.
Mám pocit vydírání a také, že se k němu chovám zcela jiným způsobem, než bych měla. Uz jen ta svatba - vůbec bych neměla působit dojmem, e čekám jen na to, aby si mě vztal, protoze jinak budu nemozná a jiného chlapa si nenajdu. A teď přicházíme k tomu nejhorsímu. Já mám slíbit, ze budu absolutně nehádavá, pak se můzeme vzít, slíbíme, pak já ziju v tlaku, ze se s ním nesmím pohádat, protoľe by nebyla svatba, protoze jsem v jeho vlastním bytě a nemám tam zádná práva, protoze se necítím schopná bydlet sama a ta nejhorsí varianta - vrátit se do rodinného prostředí - tam bych to nezvládala. Navíc z té svázanosti dostanu komplesy a pocit, ze si ho musím zasloužit.
Dá se říct, zádná moznost, která by byla dobrá k vybrání a on to ví. Vlastně si asi myslí, ze je pánem situace, protože já mám vzhledem k vlastní osobnosti a jeho rozhodnutím nemoznost volby. Nakonec se posléze pohádáme, aniž by byla svatba předmětem hádky, on okamžitě řekne: takovou zenskou si nevezmu, nebudu se znovu rozvádět atd... vlastně docela spoléhá na to, ze jestlize zablokuje svatbu, já s ním zůstanu, protoze nemám kam jít. Dokonce naivně spoléhá na takovou mojí loajalitu, ze kdyz já jsem ztratila osm let takovým přetahováním, ani mě nenapadne, abych si hledala soubězně s ním nového muze. Ne, já bych měla svázat uzlíček, odejít do pronájmu a teprve tam hledat. Lhostejno, jak bych trpěla samotou.
No a nebo variantu druhá - opět zůstanu několik dalsích let v souzití na psí knížku.
Pochopila jsem, ze základní moje chyba v tomto vztahu byla, ze jsem byla moc naivní a hned od začátku nezkoumala jeho, jeho styl zivota a názory. Misky vah se zhouply v jeho prospěch a já, protoze mi uz táhne čtyřicítka a nemám dítě, jsem v pozici trosečníka a čekatele, jak on rozhodne. Ponechá mě tam ... neponechá ... budu s ním zít ještě v padesáti stejným způsobem a bez dítěte, Hodně férové mi připadají i místní zákony - jestlize má dítě a jednou se s ním něco stane, já nedostanu nic, budu se muset třeba v padesáti odstěhovat a bojovat, abych si mohla nechat nějaké své věci, pokud bude situace opačná, on dostane vse jako právoplatný manzel. Jemu je to lhostejné, vůbec ho tato otázka netízí.
Příjde mi, ze tohle snad ani není mozné, ze spolu z nějakého důvodu děláme toto sebeničící kolečko. On se v podstatě utvrzuje v tom, ze je lepsí se neozenit, aby se zase nezklamal, protoze já jsem taková... A já čekám, pak zase přemlouvám, jenze do termínu svatby je vždycky daleko a vždycky se jako na potvoru něco stane a situace se opakuje. Říkám si, ze to snad ani není normální, ze to musí mít nějaké důvody, proč spolu tohle provozujeme - minulý zivot apod? Taky možná z reálného světa já mám sice chut se vázat pro pocit bezpečí, ale v hloubi duse mě ta definifitnost také děsí. A on, aby si mohl provozovat svoji političku, že je lepší se už neženit, si z lidí přitáhl k sobě právě mě. A vina za to, ze se nelze oženit padá vždy na mě, takže ho takto i chráním před obávaným manželstvím. Prostě vzájemná podporu svých patologií.
Proč to tak je, eventuálně jak z toho ven a co by bylo nejlepší udělat?

150

 

O

 

Jsem s přítelem čtvrtým rokem.. Nemáme ideální vztah, často se hádáme, ale přesto se moc milujeme. Tak proč ty hádky? Snad proto, že jsem velmi žárlivá, že on je tvrdohlavý a nebo taky proto, že každý chceme od života něco jiného. On chce svobodu, cestovat, užívat si... já bych chtěla muže a rodinu. Ta je pro mě to nejdůležitější. Sama jsem z rozvrácené rodiny a vím že já chci na rodině pracovat a dát jim tolik, co by jen máma a žena dát dokázala. Jenže jsem byla dnes postavena před ultimátum, že buď se rodiny vzdám nebo náš vztah skončí. On si chce užívat a ne být vázán mnou a rodinou. Svoboda a kamarádky jsou pro něj důležitější. Rozum mi říká - uteč, ale já na to nemohu najít sílu. Nevím, jak napsat, co pro mě rodina znamená. Nedokážu se rozhodnout mezi ním a dětmi. Nechci se vzdát svého snu. A čekat a doufat, že dospěje? To ale nemusí být otázka roku nebo dvou, ale deseti let. Nemám tolik času, mé zdravotní komplikace mi moc času nedávají, za pár let bych už děti nemusela moci mít vůbec. 
Odejít pro mě také není lehké už z důvodu, že jsem na něm závislá finančně. Po tom co zaplatím nájem, mi zůstává pouhých pár korun. Je hrozné takhle přemýšlet, ale je to skutečnost, kterou nemůžu přehlížet. Kam se vrátit nemám. Z domu jsem byla vykázána se zlou a už se vrátit ani nechci. Novou práci si hledám, ale jsem mladá a všude se potkávám jen s odpovědí, že jsem ve věku, kdy brzo budu mít rodinu a oni hledají někoho na stálo. Atd.
I když se moc snažím, východisko nevidím. Snažila jsem se dlouho, ale můj život je tvrdý a nespravedlivý boj a dochází mi síly. Ani si nemůžu dovolit luxus a jít za někým s prosbou o pomoc, že jsem na dně. Pak přijde něco dalšího a ukáže mi to, že jsem na dně zatím opravdu nebyla, že to byl jen začátek. Krátké štěstí střídá vždy dlouhý pláč. A já nerozumím proč, co jsem udělala nebo dělám špatně. Za co jsem trestaná?
149

 

O

 

Mám kamaráda, je to bývalý kolega z práce. Už v práci jsme si hodně rozuměli, jak po pracovní, tak lidské stránce. On pak z práce odešel a my jsme si začali psát. Pak jsem se párkrát sešli a proběhlo mezi námi něco moc hezkého, křehkého, přitažlivého... uviděla jsem v něm člověka, kterého jsem nepotkala jen tak, aby mi zase zmizel ze života...
Ale on najednou jakoby se zalekl citu. Chová se ke mně stále hezky, ale už se vyhýbá osobnímu kontaktu. Jsem přesvědčená, že se hodně chová rozumově, city potlačuje a přijde mi to jako velká škoda.. obrovská.. přece city jsou tak krásná věc, byť je to něco nehmatatelného... Jeho rozumové důvody dovedu pochopit a chápu, ale zároveň se nedovedu a nechci smířit s tím, že mi "vypadne" ze života jenom proto, že jsme překročili pomyslnou hranici přátelství. Každý den se na něj snažím energicky napojit a rozmlouvat s ním, říkat mu, co cítím, že jsem smutná z toho, že něco krásného mezi námi nás paradoxně rozdělilo. Strašně mi chybí a už jsem bohužel vyčerpala všechny "reálné" možnosti, jak se s ním vidět a všechno si to říct. V tuto chvíli je to již na něm, zda se mi ozve nebo ne. Je tu ještě nějaký prostor - "energický prostor" - jak bych mohla ovlivnit uskutečnění našeho setkání?

148
 

O

 

Nevim, kde mam zacit. Asi u toho, ze jsem udelala neco hrozneho. Pred rokem a par mesici jsem se vdala za pritele, se kterym jsem nejakou dobu zila. Bohuzel, jsem pri svatbe nemela takovy ten blazeny a stastny pocit a nebyla si jista tim co delam. Ani nevim, jak se to vsechno stalo a co me k tomu privedlo, abych se svatbou souhlasila.
Aby to nebylo malo komplikovane, asi pet tydnu pred svatbou jsem se seznamila s jednim klukem, jmenuje se Ota, ktery mi byl moc sympaticky (to me asi privedlo na tu nejistotu se svatbou). Snazila jsem se branit tomu, abych se s nim videla, ale nevydrzela jsem to. Navic uz mi pripadalo pozde rusit svatbu a ublizit priteli, ktery si to vubec nezaslouzi. Takze jsem byla cerstve vdana. Dva mesice jsem vydrzela odolavat, pak jsem zacala byt neverna. Trvalo to rok a par mesicu. Ota me zadal, abych se rozvedla. Ale ja mela vycitky kvuli svemu hodnemu manzelovi, ze jsem si nedovedla predstavit, jak mu to rict a tak mu ublizit, i kdyz se zacaly vyskytovat problemy. Taky jsem mela pocit, jestli je to ta spravna vec, takova mala intuice, i kdyz jsem se do Oty strasne zamilovala a chtela byt s nim. Nevedela jsem si rady a zasla ke kartarce. Ta mi rekla, ze mam vyckat, poradne si rozmyslet, protoze nejsem clovek, ktery by delal unahlene rozhodnuti (coz se o svatbe rict neda) a pak uvidim. Nejspis vedela, co se stane. Ota pro me udelal behem te doby spoustu krasnych a romantickych veci a ja mu zacala verit. Porad tvrdil, ze vi, co dela, ze jsem jeho nejvetsi laska a je si jisty, ze patrime k sobe a udela vsechno, aby jsme byli stastni.
V prosinci se najednou rozhodl, ze chce mesic pauzu, pry abych se rozhodla, ale ve skutecnosti mi pozdeji rekl, ze to bylo i kvuli nemu, protoze si prestal byt jisty tim, co chce. Pauza mela byt proto, aby jsme si urovnali myslenky. Vubec jsem nic takoveho nechtela, tak se mi to podarilo prvni dva tydny kazit. Na Vanoce jsme se dva tydny nevideli a opravdova pauza nastala. Mezitim jsem rozhodla, ze budu riskovat, ze od manzela odejdu, protoze mi strasne chybel a nedovedla jsem si predstavit bez neho byt. Ale manzelovi jsem jeste nic nerekla, i kdyz si myslim, ze mel tuseni. Mela jsem hrozne deprese a sviralo se mi srdce. Po Vanocich mi Ota volal, jestli se muzeme setkat a promluvit si.
Oznamil mi, ze chce vse ukoncit, mam se vratit k manzelovi a dat manzelstvi dohromady. Jak jednoduche...
Jeste se mi sveril, ze se seznamil s nejakou holkou a pripada mu vztah s ni mene komplikovany nez prochazet se mnou rozvodem. Taky mi rekl, ze s ni i spal. Za dva tydny, co byl sam beze mne, byl tohoto schopen!! Vzdycky mi vykladal, jakou ma smulu u zen, to na to velice rychle zapomnel.
Zlomil mi srdce. Byla jsem tak naivni. Potom, co mi tohle rekl, jsem to nemohla vydrzet, na nic jineho se neptala a utekla. Stale jsem s manzelem, ale nemuzu zapomenout. Jak muzu dat dohromady rozbite manzelstvi, nevim, jestli to jeste jde, a jestli to vůbec chci. Jak muzu pokracovat v manzelstvi, ve kterem jsem byla od zacatku neverna? Manzel je strasne hodny, zaslouzi si nekoho daleko lepsiho nez jsem ja.
Co nechapu je, jak mi to mohl Ota udelat, zrovna kdyz jsem se rozhodla, ze s nim budu. To mi celou tu dobu jen lhal?
Pripadam si tak zneuzita. On mi znicil zivot a manzelstvi a pak si klidne z toho vseho vyjde s cistym stitem a zacne si novy vztah!!!?? Asi musim trpet i kvuli tomu, ze jsem ublizila manzelovi. Ted se porad jen trapim a myslim na to, jak mi to mohl udelat. Taky bych chtela, aby trpet aspon minimum z toho, jak trpim ja. A co mam udelat se svym manzelstvim? Nevim co dal. Nemuzu se s tim vyrovnat. Muj manzel me vidi stále nestastnou a ubrecenou a mysli si, ze je to jeho chyba. Není to jeho chyba, a to mu i rikam.
Proc jsem ho musela potkat, kdyz nam nebylo souzeno byt spolu. Nejaky duvod proc jsme se meli potkat musel byt. Co mi ten clovek dal? Bylo to jen proto, abych trpela, nebo jsem si mela neco uvedomit? Udelala jsem jeątě nekomu něco spatneho? Nevim jak se s tim vsim vyrovnat.
147

 

O

 

Mam problem, miluji moc jineho cloveka a on mel kdysi stejny pocit, tak se obracim s prozbou na tebe a magii, jak mam prinutit toho cloveka, aby me miloval...

146
 

O

 

Uz som navstivila aj par vestkyn, v snahe sa nejako dopatrat pravdy a vyriesit to, ale mam pocit, ze to nie je ono. Aj ked mi niektore dali par indicii. Cas bezi, budem mat 32 rokov a velmi by som chcela tuto vec vyriesit, lebo ma to uz velmi dlho trapi a stale sa to zhorsuje. Ani neviem ako mam zacat. Moj problem sa tyka hlavne partnerskych vztahov, resp. vztahov k muzom vobec. Bola som skoro do 12 r. jedinacik a dost som tym trpela, lebo sa mi za to posmievali, surodenca som velmi chcela. Snazila som sa im vysvetlit, ze ak by sa to zakazdym mame podarilo, tak mam tusim 6 surodencov. Ja som vyrastala a pohybovala sa mimo skoly stale iba medzi dospelymi, pretoze sme byvali v dome, kde vo dvore byvali len cigani, nemala som sa s kym hravat a ani susedia tam nemali deti, az kym sme sa neprestahovali z centra mesta do odlahlejsej mestskej casti – nieco ako dedina, vsetci sa tam poznali. Mama mi vtedy hovorievala, aby som to tym detom nehovorila – o tych nenarodenych surodencoch, lebo to aj tak nepochopia. Dva mesiace pred mojimi 12. narodeninami sa mi narodil brat. Mama mi hovorila, ze som sa zhostila jej ulohy a starala sa o neho ako matka, ze som ju akoby odstavila. Ja si na to nepamatam. S mamou mam dobry vztah, s nou sa mozem porozpravat o vsetkom. Mama mala dost tazky zivot. Minuly rok sa nervovo zrutila a bola aj hospitalizovana na psychiatrii. Niekedy mam pocit, ze sa na mna dost spolieha a zabuda na to, ze aj mam svoj zivot a svoje starosti. Uz velakerat som jej povedala, aby si tieto veci dala do poriadku, ale nie tak, ze sa bude napchavat liekmi, rozpravam sa s nou o duchovnych veciach, priniesla som jej rozne knihy na tuto tematiku, chcem aby sa zacala zamyslat nad niektorymi vecami. Viem, ze si clovek moze pomoct aj sam, ale potrebuje dusevnu podporu od milovanej osoby a ja som jej povedala, ze jej pomozem. S otcom nemam vobec dobry vztah. On je clovek, ktory nema rad nikoho ani seba. Nema mileho slova pre nikoho, len kritizuje, steka na vsetkych, je nervak, neda sa s nim vobec komunikovat, vobec nevie riesit problemy, vzdy su vsetci na vine a ked sa niekomu nieco nepodari, tak dokaze obvinit, ze to bola schvalne. Ani ja ani moj brat si k nemu nevieme najst cestu, aj ked sme sa obaja snazili, ale to ta po case prejde a rezignujes. Myslim, ze sa podpisal nam obom na nasom sebavedomi. Ja uz som presla k takym pocitom ako je pohrdanie, nezaujem s nim komunikovat. Nemozem povedat, ze ho nenavidim (aj ked aj tymto stadiom som uz presla, pretoze mi dost ublizil, ked som mala 12 r., ale vtedy som vela veci este nechapala ako teraz), alebo ze ho vobec nemam rada, pretoze ho mam urcitym sposobom rada, len mozno by sa to dalo vyjadrit slovami, ze som nanho nahnevana za to, ze je taky “slepy a hluchy” a nechape ze v prvom rade najviac robi zle sam sebe. Ved obera sam seba o take krasne chvile s rodinou, o krasne vztahy, ktore by mohol s nami mat. Ja viem, ze jeho matka bola strasne sebecka a lubila ho skor takou opicou laskou. Utiekol od nej v 15 r. do Bratislavy na skolu s internatom. Ale moja mama ho lubila a davala mu vela lasky, ale asi si to nevie vazit, alebo tu lasku naozaj nevie davat ani prijimat. Dost som sa rozbehla a napisala som ti toho dost este pred samotnym vykreslenim mojho problemu, ale myslelala som si, ze by ti to mohlo pomoct.
V pubetre som vyzerala ako skarede kacatko, snazila som sa tvarit hrdinsky, mama mi radila, aby som si to nevsimala a tvarila sa, ze to nepocujem, ze nech radsej vyzeram ako namyslena akoby malo byt vidiet, ze ma to trapi. Teraz je uz zo mna zena, za ktorou sa chlapi otocia, ale kedze som si okolo seba postavila hradby, tak sa mi s muzmi nedari. Myslela som si, ze sa to stalo v puberte a suvisi to s mojim posramotenym sebavedmim, ale mama mi povedala, ze aj ked som bola mala, tak som sa s nou nechcela maznat a ze som ju odstrkovala, akoby som mala celkovo strach z intimnosti. A ked sa stalo, ze sa zacal o mna zaujimat nejaky chlapec, tak cim bol jeho zaujem vacsi, tak tym viac som sa mu vyhybala, alebo som nanho zacala byt zla, v podstate som ho akoby odohnala. Na strednej skole som to zacala pocitovat ako strach z chlapcov (muzov). Napr. ked sme stali pred triedou skupinka spoluziakov, tak pokial tam boli nejake dievcata, tak som bola celkom v pohode, ale akonahle som zostala s chalanmi sama, tak som zutekala. Aj na vysokej skole mi raz na diskoteke povedla jedna moja kamoska, ze ked k nam pridu nejaki chalani, tak sa niekam vyparim. Obcas sa mi stane, ze sa “prekonam” a podari sa mi pri chalpoch vydrzat, dokonca to moze vyzerat aj ako flirtovanie, ale je to pre mna dost zriedkave. Ked ti mam pravdu povedat, este som nemala poriadny vztah, ak sa da vobec povedat, ze som nejaky vobec mala. Vobec to s nimi neviem, bud sa ja velmi zamilujem a on nie, alebo sa zamiluje niekto do mna, ale ja do neho nie. O to je potom len take obojstranne trapenie. Neviem z coho prameni ten strach. Ja nechcem, aby si o mne ludia mysleli, ze som chladna, lebo tak to moze posobit. Uz sa mi viackrat stalo, ze mi ludia povedali, ze az ma poznali blizsie, tak zistili, ze som uplne ina ako posobim. Ano priznavam, ze mi hovoria, ze posobim chladne a nepristupne, ale ja taka vobec nie som. Som velmi citliva, vela veci vnimam, snazim sa ludom pomahat, poradit, vypocut si ich ked potrebuju butlavu vrbu a som typ, ktrory neznasa, ked sa inym krivdi, vtedy bojujem aj za nich, na co som uz parkrat doplatila. Nemam vela priatelov, dalo by sa povedat, ze teraz zijem dost samotarsky zivot, takmer nikam nechodim, lebo nemam s kym, najlepsie kamosky su odo mna dost daleko. A tym, ze som teraz tak pesimisticky naladena, tak sa mi nikam ani nechce, nebavia ma ani veci, ktore ma kedysi bavili. To, kedy som si zacala uvedomovat moj problem este viac ako kedykolvek predtym sa zacalo v maji r. 2000, ked som sa vratila z ciziny. Zoznamila som sa s jednym chlapcom, ktory mi velmi zmenil zivot. Stretli sme sa na jednej diskoteke, kde ma zobrali moje kamosky, lebo som sa v cizine zamilovala do jedneho chlapca, s ktorym som vedela, ze uz nebudem (a bolo to vzajomne, preto som z toho bola nestastna). Peter tam bol tiez preto, lebo ho kamosi bravali, aby nemyslel na svoju byvalu. Cela tlupa sedeli kusok od nas, ale ja som si ho vobec nevsimla. Az na parkete, ked ma vsetky kamosky opustili a chcela som si ist aj ja sadnut, tak ma chytil za ruku a povedal mi, aby som nikam nechodila a ostala s nimi. Tak som ostala a blbla s nimi, samozrejme, ze som nieco pila, ale ja nezvyknem pit vela, takze to bolo len na naladu. A ja milujem tanec, takze vtedy sa dokazem odviazat viac. Mala som pocit, ze ho odniekial poznam. Po chvili sme zistili, ze sme spolu kedysi chodili na zakladnu skolu, len on bol o 2 rocniky nizsie, byvali sme v tej istej mestskej casti. Dokonca som sa dozvedela, ale to az ovela neskor, ze sme stavali na rovnakej zastavke na autobus, vedel presne aj kde som stala aj ktorymi dverami som nastupovala, aj ze ma oslovil, ale asi vtedy zase zabodovala moja nepristupnost, tak neuspel. Na to si vobec nepamatam. Zavolal mi asi o tyzden, tak 2 h. sme pretelefonovali. Potom isiel na dovolenku do zahranicia, Stretli sme sa asi o 3 tyz., vtedy mi povedal, ze ho jeho partnerka nechala po 2 r. na jeho 24. narodeniny. A urobila to dost krutym sposobom. Rano mu povedala, ze ho miluje a zablahozelala mu a vecer sa s nim rozisla. Povedal mi ako to velmi zle znasal, preto ho chalani vsade brali, aby sa z toho dostal. Bolo mi s nim velmi dobre, po dlhom case som sa pri muzovi citila prijemne. Ale ja som bola zamilovana stale este do toho chlapca z ciziny, preto som si ani nepripustala moznost, ze by som sa mohla do neho zamilovat. A kedze som dlho nikoho nemala, tak sa stalo, ze sme sa spolu v ten vecer milovali. Vobec som si nemyslela, ze take nieco urobim, ved som ho takmer nepoznala, a predsa som mala pocit, ze je mi blizky. Dlho som si nechcela pripustit, ze som sa zamilovala. Myslelal som si, ze on aj tak este asi nie je pripraveny na dalsi vztah, tak som ho nechcela uhanat, nechcela som to pokazit, myslela som, ze to chce cas a pride to. On potom dostal moznost ist robit do zahranicia. Aj bol parkrat doma a stretli sme sa, ale stale to bol skor kamaratsko-milenecky vztah. Som si vedoma toho, ze aj ja som urobila niekolko chyb. Tak som sa snazila, aby som to nepokazila, az som to pokazila. V januari 2001 sme sa videli naposledy, to som tiez nieco pokazila. Potom som ho nevidela polroka a to sa stihol dat naspat dokopy so svojou byvalou co ho odkopla. Raz ked som mu pomahala upratovat byt po malovke, tak tam za nim prisla, ale ked ma videla v okne, tak nechcela ist hore. Isiel dole za nou, ale ona sa chovala ako hysterka a zacala pred nim utekat. Vratil sa asi za 2h. Potom mi povedal, ze sa chce k nemu vratit, ze ho stale miluje a nikoho nemala. Pytala som sa ho ci ju este miluje a chce ju aj on spat. Povedal mi, ze uz nie. Ale ja som bola taka blba, za som mu povedla, ze kazdy robime chyby, ktore mozeme olutovat a mozno chce druhu sancu. Mama mi vtedy povedala, ze vtedy som urobila velku chybu, akoby som ho poslala za nou. Mala som moznost vratit sa este raz k tej veci, ked uz bol znovu s nou, pripomenula som mu co mi vtedy povedal a on mi znova potvrdil, ze mi vtedy hovoril pravdu. Tak preco sa k nej vratil? To mi doteraz nie je jasne. Stale mam pocit, ze s nou nie je stastny akoby ten vztah bol nasilu, preto som nechapala, ze sa k nej vratil. Stretavali sme sa aj potom, ale uz sme spolu nespali. Ja som stale dufala, ze este nie je vsetko stratene. Len jedneho som sa obavala, aby neostala tehotna. A presne to sa stalo. Myslim, ze to nebola nahoda, myslim, ze na tom pracovala. Samozrejme, ze sa zobrali. Ked mi prisiel povedat ze sa zeni, bol to zaroven sok ale vlastne som to cakala. V suvislosti s jeho svadbou sa mi stala taka zaujimava vec. Vedela som kde a kedy sa kona a ja som dost dlho rozmyslala, ci tam mam ist. Asi tak tyzden pred svadbou sa mi stavalo velmi casto, ze akonahle som zapla alebo prepla televozor, tak tam davali nejaku svadbu, bolo to az neuveritelne. A zakazdym som si skusala prestavit, ze je to on a vedela som, ze tam nemozem ist, ze by som to nezvladla. Velakrat som ten vztah chcela ukoncit, aj sme boli viackrat odluceni, ale vzdy sa ten nas podivny vztah obnovil. Akoby sme to nedokazali ukoncit, akoby bolo medzi nami nejake puto. Povedal mi, ze vie, ze by sa so mnou nemal stretavat, ale ze to nedokaze ukoncit. Asi 2 mesiace po svadbe sme sa stretli nahodou v jednom obchodnom centre. Bolo na nom vidno ako ma rad vidi, aj kamoska si to vsimla, oci mu svietili. Potrebovala som od neho nejake papiere, tak sme sa stretli znova, ale skoro sa to skoncilo milovanim, mali sme co robit, aby sme to zastavili. Nebol ani rok zenaty a stalo sa to, uz sa to zastavit nedalo. Obaja sme mali z toho vycitky svedomia. Preto som tiez parkrat zasla za roznymi vestkynami, aby mi na niektore moje otazky dali odpovede. Este som ani nemusela povedat kvoli comu som prisla a co chcem vediet, ale ani ma predbehli. Kazda jedna mi povedala, ze on s nou nie je stastny, co som aj citila a ze tam medzi nimi laska nie je, ze skor kvoli tomu dietatu su spolu. A tak isto mi kazda povedala, ze on je velm dobry chlapec, ale nie je mi sudeny, ze aj tak by som s nim nebola stastna, lebo by mi nevedel dat tolko lasky aku by som potrebovala, ze on je v citovych veciach zablokovany, ze by som bola dost sklamana. Ma ma rad, ale nie tak ako by som ja chcela. On od rodiny neodide, pretoze on svojho syna velmi miluje a raz mi povedal, ze by nechcel, aby jeho dieta muselo prezit co on. Jeho rodicia sa rozviedli, ked mal 9 rokov a myslim, ze jeho mama bola nanho dost zla, akoby sa na nom mstila za svojho exmanzela. Dost ho bila a v puberte ho vymkynala a nechavala ho spat v aute alebo v chodbe na zemi. Este nemal ani 18 r, ked sa odstahoval. Aj potom ho dost vyuzivala. Teraz uz vyse 3 r. spolu vobec nekomunikuju, neviem co sa medzi nimi stalo, ale narodenie dietata by mohlo vyzehlit spory v rodine a najst si cestu k sebe, ale nestalo sa tak, ona este ani nevidela svojho jedineho vnuka, lebo nema zaujem. Povedal mi, ze on uz mamu nema, ze prenho neexistuje. Hovori, ze ho to uz netrapi, ale ja tomu neverim, on je dost citlivy chalan ,aj ked sa hra na tvrdaka. Tiez mu raz nejaka vestila z ruky a povedal mu, ze bude mat velmi tazky zivot. Velakrat mam pocit, ze nie je ku mne celkom uprimny, akoby mi nieco tajil. Mam ho velmi rada aj ako cloveka ,nielen ako muza a zalezi mi na nom, preto citim, ked mi nieco taji. Aj teraz sme sa nevideli asi 7 mesiacov a stretli sme sa nahodou v inom nakupnom centre. Bol aj s nou a so synom a s nejakou jej kamoskou. Hned ako sme sa zbadali, vedeli sme, ze je to este stale tam. Tolkokrat som si uz myslela, ze som z toho vonku a stale nie som. Trapi ma to, lebo neviem dat sancu nikomu inemu, aj ked som to skusala, na silu nic nejde. Tak velmi by som sa potrebovala od neho citovo odputat a byt stastna a naozaj milovana. Preto si stale kladiem otazky, co som v minulych zivotoch takeho urobila, komu som tak velmi ubilzila, ze mam taketo trapenie s muzmi, a s tymto najvacsie. Alebo na mna, pripadne na niekoho z moje rodiny uvalil nejaku kliatbu, ktora sa tyka prave tychto veci? Aj v praci stale narazam na muzov, ktori by ma chceli, vacsinou su to nadriadeni a potom mam problemy s nimi aj inymi kolegynami, ktore ma ohovaraju a robia proti mne intrigy a pritom ja sa s nimi snazim vychadzat dobre. Uz sa obavam ist aj do inej prace, jednak kvoli tym muzom, lebo mi to bude robit prekazky v komunikacii a jednak uz aj preto, ze moje sebavedomie je teraz dost ohrozene. Nechcem vyzerat hlupo, ani ze som odmerana, ale naozaj mi robi problem komunikovat s muzmi. Az sa pytam sama seba, kam som sa to dopracovala? Raz som sa jednej kartarky pytala, ci je mi Peter karmicky sudeny, preco som ho vlastne stretla, ked mi vlastne ani nedal sancu aby ma lepsie spoznal a radsej sa vratil k tej ktora ho zradila? Povedala mi, ze on mne nie je karmicky sudeny ale ja jemu ano, ze mi dlzi dieta, ktore mi odoprel. Ked som sa jej opytala, ci to mam s nim ukoncit, povedala, ze by to nebolo dobre, lebo najprv si to musime vyriesit, lebo inak by sa to s nami tahalo dalej. Ked ti mam pravdu povedat Peter bol prvy muz, pri ktorom som rozmyslal, ze by som s nim aj chcela dieta, aj som to nejaky cas chcela, ale potom som si uvedomila, ze co by bolo dalej? Nemozem byt predsa taka sebecka. Ja ho nechcem odtrhavat od rodiny, nechcem nikoho robit nestastnym. A tiez chcem pre svoje dieta aj otca. Biju sa vo mne dva pocity. Na jednej strane by som s nim velmi chcela byt, lebo ho lubim, a tuzim po nom, chcela by som mu pomoct, ale na druhej strane by som ho prave preto mala nechat ist, uz mi nepatri. Je to velmi tazke a bojujem s tym kazdy den. Odisla som kvoli nemu aj na nejaky cas do zahranicia, ale tam som pochopila, ze aj keby som isla na severny pol, tak mi to nepomoze, pretoze ostal v mojom srdci a hlave, a ked ho znova uvidim, tak som opat stratena. Potrebovala by som to cele pochopit a zachranit sa vcas pre sebaznicenim. Odkedy ho poznam som cim dalej tym viac nestastna, vymizol mi usmev z oci, aj ked sa smejem, v ociach je smutok, povedala mi to mama, aj kamoska. Pytala som sa aj na to, ci mame v rodine nejake karmicke zatazenie na vztahy, povedala mi, ze ano. Ja mam ze vraj dokonca nad sebou tri ochrankyne z jemnohmotneho sveta, jedna z nich je dost vyrazna. Ta, ze si cezo mna cisti karmu (neviem ci sa to takto robi), lebo kedysi urobila nieco zle, ale nevedela mi presne povedat co. Uz som sa za nu pomodlila, aj som jej povedla ,ze je odpustam, aj som ju poprosila, aby mi pomohla naviest ma na tu spravnu cestu, aby so mnou komunikovala ak bude chciet. Vzdy, ked sa modlim, tak prosim za odpustenie aj za moju rodinu a prosim, aby nad nami drzali ochranu. Snazim sa zit tak, aby som nikomu neublizovala, aj preto ma tento vztah s Peterom tak trapi, aby som pomahala, ked vidim, ze pomoc treba a snazim sa hladat suvislosti, aby som veci chapala preco sa deju tak ako sa deju.
145
 

O


Jsem zamilovaná. Je mi 50 let, jsem vdaná s dvěma dětmi. Nehledala jsem žádného muľe. Potkala jsem člověka o 6 let mladšího. Přišlo mi v jeho přítomnosti obrovské množství krásné čisté energie, se kterou jsem si nevěděla rady. Lákalo mě být v jeho přítomnosti, protože to byl andělský pocit. Nevyjadřovala jsem se mu s ničím. Čekala jsem, zda on mi projeví náklonnost. Nic takového se nestalo. Po kaľdé návštěvě u něho (bez polibků, důvěrností, sexu) jsem proplakala hodiny. Řekla jsem mu to a že jsem se do něj asi zamilovala. Odpověděl, že to nejde. Bourala jsem s autem, pila jsem diamantovou vodu a říkala jsem - jsem JEHO žena. Šla jsem na kurs psychografické kresby, začala se věnovat meditacím, kreslím léčebné obrázky. Z bolesti, která svírá srdce, břicho kreslím hodiny. Navštívila několikero kartářek, léčitelek, snažím se najít pravdu, proč on a za co mě ten muž tak trápí. V hezkých chvílích jsem na nebeském obláčku štěstí, pak přijde chvíle, kdy se neozývá nebo já už se stydím mu volat (ale o svých citech a přáních již nic neříkám) a těchto chvil s bolestí v srdci, pláčem je už moc a moc a nepřechází mě to. Začala jsem kreslit skryté obrázky - to jsou chvíle, kdy zapomínám. Nemohu normálně fungovat, pracovat! Nosím jeho písmo na hrudi, fotku mi nechtěl dát. Jak dlouho to bude trvat? Je to již téměř rok! Copak je toto v pořádku. Prosím, špatně spím, jím, mám obavy jej navštěvovat, zda bych jeho nepřítomnost zvládla. Jestli jsem dobře pronikla do svých minulých životů - byl on žena s dítětem a já muž, co jej nechtěl. Automatickým písmem jedné ženy mi bylo tlumočeno, že nesmím o tohoto muže usilovat. Jinou ženou mi bylo sděleno, že v letošním roce se s ním mám milovat. Čemu mám věřit? Pokud sobě, tak jej chci jako nic jiného na světě. Opustím rodinu, bohatství, co mám, za to, že tento muž mě bude chtít za milenku a ženu?

144
 

O

 

Asi pred rokom a pol som som par krat navstivila jedneho muza, ktory sa zaobera odstranovanim dusi,

ktore mozu byt na cloveku napojene. Dokaze ludi dostat aj do minulych zivotov, ale nie za pomoci hypnozi, ale ten clovek je privedomi. Rozhodla som sa k nemu ist z toho dovodu, ze som bola velmi hambliva, nechodila som rada do spolocnosti, lebo vzdy som sa toho ako keby bala, ze ma kazdy pozoruje a sleduje ako sa spravam.

A ked som spravila nieaky zly pohyb, ale nieco nespravne, citila som sa velmi trapne. Po navsteve tohoto pana sa moj zivot uplne zmenil. Vobec mi uz neprekaza dat sa do reci s niekym cudzim a porozpravat sa s nim, co pred tym predstavovalo pre mna obrovsky problem. Dokonca som neznasala muzov, stavala som sa do pozicie, ze zena dokaze zit aj bez muza a vobec ho nepotrebuje. Proste som na muzov akosi zanevrela. Myslim si, ze toto moje spravanie mohlo
ovplyvnit aj to, ze moji rodicia sa rozviedli. Vtedy som si to sice ani tak neuvedomovala a spravala som sa hrdinsky, ved to nic nie je, som si myslela. Dnes uz viem, ze to na mne zanechalo urcite stopy, a sama sa bojim pomysliet na to, ze by som sa niekedy ja s buducim manzelom rozisla. Ale aby som sa vratila k tomu co som chcela, tak pri navsteve uz spominaneho pana, mi povedal hned po prvom sedeni, ze v minulosti som bola velmi zla a ublizovala som ludom, vacsinou slovne, ze som ich neako urazala a im sa potom stalo, ze zamlkly, proste, ze sa bali hovorit a tak. A preto som vraj v tomto zivote bola taka aj ja, preto som bola velmi ticha a zamlknuta v spolocnosti. Dnes to pre mna nie uz nie je problem a som rada, ze ma ten pan z toho vyslobodil. Lenze moj problem spociva v tom, ze este predtym v tom obdobi ako som bola u spominaneho pana, som mala dvoch priatelov, ale neda sa to doslova nazvat priatelmi, lebo sa medzi nami nic nestalo, okrem bozkavanie a s kazdym z nich som bola velmi kratku dobu. Obaja ma po urcitom case nechali. Teraz, uz v obdobi mojej premeny som spoznala moju zivotnu lasku, v podstate prvu lasku. Citim k nemu obrovsky cit, milujem ho. Lenze stalo sa to, ze po dvoch rokoch chodenia ma nechal, z toho dovodu, ze sa boji pokracovat vo vztahu so mnou, lebo nevie ci by nam to vydrzalo a ci by sme boli spolu stastny. Aj ked mi hovorí, ze ma stale ma rad a vie, ze mi velmi ublizil, vratit ku mne spat sa zatial nechce. Paradoxom je trochu aj to, ze mi velmi ublizil, tym, ze ma nechal, ale ja som mu to vsetko
odpustila a nevahala by som sa vratit k nemu spat. Preto v poslednom case som rozmyslala aj o moznosti, ci toto vlastne nie je taka moja karma, ze ma kazdy muz, ktoreho mam, opusti. Ci si nenesiem za svoj minuly zivot nasledky v terajsom zivote a ci teraz nemusim trpiet za to, ze aj ja som dakedy bola zla a ublizovala som ludom a teraz sa musim uspokojit
s tym, ze kazdy muz ma opusti a nikdy v laske nedosiahnem stastie?

143
 

O

 

Jsem několik let rozvedená a starám se o dva kluky. Myslím, že se máme docela dobře, ale každopádně nám něco nebo možná někdo schází. Jakou cestou se mám dát?
142

 

O

 

Poznam jedneho muža už 12 rokov, medzi tým sme už boli v partnerskom vstahu 2 krat a teraz sa snim začínam stretavat znova. Nedokažeme sa od seba odpútat, sice mame obaja partnerov, ale vždy sa vraciame k sebe. Mimochodom môj terajší priatel mi vyhovuje, ale necítim k nemu lasku, skor ho beriem ako dobreho kamarata. Ale je tu ešte jeden muž, ktorý ma v celku pritahuje, ale neviem či by to s ním mohlo bit realne. Prestalo sa mi darit v praci, vlastne to už trva dlhodobo. Raz mi jedna žena povedala, že v minulom živote som bola velmi chudobné dievča a v tomto živote by som mala žit v blahobyte, akokolvek sa snažim, neda sa to nejak dosiahnut.

141

 

O

 

Chtěla bych se zeptat, zda se mi v brzké době podaří odpoutat a odstěhovat se od přítele, se kterým žiji 11 let. Problém je v tom, že pije alkohol, je agresivní, a to hlavně na mé děti, o které se spolu těch 11 let staráme. Pokud není agresivní, tak si lehne, v klidu popíjí, dívá se na televizi a vyčkává.... Dříve jsem od něho nechtěla odejít, protože moje děti ho měly rády a já jsem je nechtěla vychovávat sama. Dnes jsem ale dospěla do stádia, kdy se svého přítele bojím, bojím se toho, co se může stát, bojím se, aby nám neublížil.

140

 

O

 

Letos jsem prožila divný rok. Zamilovala jsem se, i když už to přešlo, pochybuji o svém manželství. Také se mi nedaří v práci. Nevím, jestli mám zůstat s manželem. Máme krásnou dceru. Jestli můžeš, prosím odpověz.Děkuji. Neodpovídej prosím na email, mohl by to omylem číst manžel.

139

 

O

 

Opustil me letos pritel a podle vseho by jsme se mohli dát dohromady, ale zatím se zda, ze nevi co opravdu chce a ze se nevrati, ale moc bych chtela, aby se ke me vratil. Co mam delat? Je to opravdu ztraceny? Mam ho moc rada a on me ma taky porad rad, ale rikal mi, ze se mnou nebude.
138
 

O

 

S přítelkyní žiju ve společné domácnosti s 2 dětmi. 9letý kluk je z jejího minulého manželství.
A 27 měsíčního syna máme spolu. Poslední dobou, to je asi 9 měsíců, je můj vztah s ní katastrofa. Bojím se, abych o přítelkyni a o syna nepřišel. Co mám udělat, aby se ke mne přítelkyně opět vrátila (tím myslím, aby mne zas milovala) a abychom spolu byli veselí, spokojení a šťastní? Ona mne neustále odmítá a to přesto, že ji miluji a to ona musí cítit. Je vůči mně chladná jako led. Chtěl bych ji líbat, držet za ruku, vesele si s ní povídat, smát se s ní, často se s ní krásně milovat, snesl bych jí modré z nebe, ale ona nic nechce. Ale místo toho v ní mám jen člověka bez citu. Je v nějakých silách tuto skutečnost zvrátit? S přítelkyní se znám již přes 5 let, od chvíle co se nám narodil synek, žijeme společně. Do doby, než otěhotněla, bývala ke mně milá, ale od té doby se vše jen zhoršuje. Mám ji strašně rád a chci, abychom spolu byli šťastní a aby mezi námi byla neporazitelná láska, harmonický s krásný vztah. Bojuji o ni, snažím se, ale nedaří se mi. Čím víc jí ukazuji, že ji miluji a čím víc jsem na ni hodný, tím víc mi ona ubližuje, říká ošklivé věci a chová se chladně. Její chladnost mi bere sílu. Bez její lásky jsem smutný muž bez radosti ze života, obestírá mne temnota, je černější než černá, je temná, bez návratu, bez útěchy, bez úniku, pohlcuje mne. Pokaždé a to je často, když si to uvědomím, tak mne to moc bolí. Její neláska má na mne špatný vliv, nemůžu pořádně pracovat, nemůžu dýchat, nemůžu žít... Jak mám její lásku získat? Jsem ochoten obětovat hodně. Snad i svou duší bych se upsal.
137
 

O

 

Milá Wahlgrenis,
náhodou jsem narazila na Tvou stránku při hledání rad o partnerských vztazích, o nevěře.
Mám velmi silný nepříjemný pocit, že je mi partner nevěrný. Nevím, jak se mám chovat, zda ječet nebo mlčet, pátrat, nebo naopak se snažit být na něj příjemná, aby netoužil po něčem jiném. Jsme spolu 6 let, žijeme na tzv. psí knížku. Je o 10 let starší než já. Objímal mě, mazlil se se mnou, neodmítal milování, pomáhal mi ve všech směrech. Za poslední dva roky chladne a chladne.
Nedaří se mi vlastně nic, celý můj dosavadní život je o problémech (vztah s milým, zaměstnání, podnikání - je minusové, narůstají mi dluhy, vztah s rodiči je také šílený, stále mi zasahují do života, když není podle jejich názoru, tak je to špatně). V knížce o numerologii jsem se dočetla, že jsem podle data narození osmička a ta znamená, že musím trpět za minulé špatné životy, za špatnou karmu, že se mi to vše nyní sečetlo. Píší také, že lidé, kteří mi teď ubližují, mi vrací moje ubližování z minulosti. Říkám si, jestli lze vidět své minulé životy, přece není možné, abych byla kdysi tak zlá. Cítím se vyčerpaná, zklamná, na dně. Přesto věřím v to dobré v lidech a nechci vracet zlo, snažím se odpouštět, omlouvat jejich špatné činy. Mám bojovat nebo to vzdát? Jak se dostat ze začarovaného kruhu smůly a trápení? Mám vzdát snahu udržet partnerství s mužem, který se mne jako ženy nevšímá tolik jako dříve a vymlouvá se na únavu, stres, je věčně nevrlý a já přesto cítím, že ho mám stále ráda. Marně hledám něco, co by mě posílilo a možná i otevřelo oči.
136
 

O

 

Před 11 lety jsem se rozvedla a v té době jsem se seznámila se svým nynějším přítelem. Do dnešní doby spolu žijeme, ale já již delší čas cítím, že je to prázdný vztah. Myslím si, že mě miluje, ale ve mě ji všechno mrtvé. Nemůžu se odhodlat tento vztah ukončit. 

V září jsem se sblížila se svým kolegou z pracoviště, jenže i on žije s přítelkyní. Cítím, že bych mohla zase milovat a být šťastná, ale nevím zda má tento vztah nějakou budoucnost, nebo zda je to jenom pouhý flirt.

135

 

O

 

Ahoj Wahlgrenis!!

Pred par dnami som narazaila na tvoje stranky a musim povedat ze sa od nich nemozem odtrhnut=)

Je tam tolko neuveritelnych myslienok ze neviem co si mam precitat skor

ale myslim ze ked budem pokracovat takymto tempom tak to za par dni zvladnem...

Aj ked rozmyslat nad tym budem este asi velmi dlho...

Vzdy ma zaujimalo tajomno a taketo veci...

Ale mam stastie ze mam pri sebe osobu ktora mi je ucitelka...

Vedomosti ktore ma su obrovske a dufam ze sa aj k nim raz dopracujem...

Ale teraz bohuzial som od nej prec takze mi nema kto tak velmi poradit.

Som strasne zmatena...

Mam dar ale neviem ako to mam nazvat ze som strasne senzitivna citim co z cloveka vyzaruje

takze ma je velmi tazko oklamat a podobne veci...

Ale niekedy ked skumam osobu sa do toho asi prilis zamotam...

Hlavne ked ide o osobu ktoru mam rada.

Preto neviem ci to co citim teraz je pravda lebo len to comu chcem verit...

Stretla som jedneho chlapca a mam z neho zmiesane pocity...

Este pred tym nez som vedela kto to je som pocula jeho meno a mala som zvlastny pocit..

A ked som ho stretla tak tie pocity boli este eintenzivnejsie ale nemozem povedat ze by to bolo fyzicke...

Toto bolo ako keby som ho uz davno poznala...

Nemohla osm sa sustredit ked bol v jednej miestnosti a to som ho poznala iba par hodin takze to asi nahoda nebude...

Vsetko by bolo fajn ale z jeho strany citim zvlastne pocity...

Citim ze ma ma rad ale ked je so mnou ako keby bol strasne zmateny...

Citim ze si postavil akokeby nejaku imaginarnu barieru cez ktoru ma nechce pustit

ako keby sa bal ze sa zrani alebo ze zrani mna...

Ale nemyslim si ze dovod je ten ze by ma nemal rad alebo tak...

Musi tam byt nieco hlbsie...

Citim ze ma strach alebo nieco take...

Som zmatena je pre mna tazke ho odhadnut...

Chcela by som ta poprosit ci by si nemohla zistit ci sa nieco medzi nami nestalo uz v minulosti...

Moc by mi to pomohlo leby by som ho mohla pochopit...

On pre mna teraz znamena neuveritelne vela aj ked ho vlastne nepoznam ale je tam ten pocit ze .. ved vies co mam asi na mysli=)

134

 

O

 

33 let žiji s mužem, který mi byl celá léta nevěrný, ale já ho milovala. Velkou roli v našem životě hrál u něho i alkohol - urážel mě, ponižoval, vyhrožoval zabitím, někdy i fyzicky napadal. A tak se stalo, a byla to ta poslední kapka, že v alkoholu mě zkopal a vytrhal mi vlasy. Podařilo se mi poprvé v životě zavolat policii. Všechny události kolem toho mi způsobily takový šok, že jsem najednou, jako bych procitla, ze špatného snu. Poprvé v životě jsem se rozhodla, že už nikdy s manželem nechci mít nic společného. Najednou jsem věděla, že ho nemám ráda. Protože nikam nechodím, na radu svých dětí jsem začala využívat internet. Objevil se muž v mých létech- 50 let, finančně zajištěný, jeho osud je přinejmenším zajímavý - 3x rozvedený, ale vždy dostal děti do výchovy. Nyní má ve vlastní péči 11leté dítě. Měl by zájem o vážný vztah se mnou. To vše by mi nevadilo, mám děti ráda, protože celý život s nimi pracuji. Přiznám se, že by mě to dokonce bavilo. Ani bych nemusela chodit do práce, vše bych měla zajištěno. Ale hrozně mi vadí jedna věc.

Jeho bývalá žena, matka syna, žije poblíž jeho bydliště. O dítě zájem nemá, on neustále opakuje, že je to jeho maminka atd. Na svou bývalou ženu, která žije s jiným ženatým mužem kvůli finančnímu zajištění, nedá dopustit. Přestože dítě nechce ani na víkendy, neplatí na něho, opustila ho pro jiné muže, přesto o ní tvrdí, že je hodná, pouze hloupá a nevyzrálá. To je jediná věc, s kterou bych asi měla problém, nesnáším nespravedlnost, a nemohla bych se dívat, jak ho zneužívá. Co s tím, změní se to našim vztahem, nebo mám raději pryč od tohoto vztahu?

133

 

O

 

Toužím po odpovědi na otázku, jestli se k nám vrátí manžel, který ode mně a našich čtyř dětí odešel k jiné ženě. Pořád v sobě živím naději, že tomu tak bude a možná mi tato naděje ubližuje víc než smíření se s tím, že jeho role v mém životě skončila. Nepíši i o životě dětí, protože jejich tatínkem bude navždy. Vybrala jsem si zaměstnání, protože jsem nyní finančně na manželovi závislá, ale mám strach, jestli jsem vybrala správně, jestli jsem i zde neudělala nějakou chybu, jestli vše zvládnu...

132

 

O

 

Mám vzťah 1 a pol roka s postihnutým mužom po porážke - má 47 ja 52, veľmi si rozumieme,

chcela by som vedieť, či máme perspektívu, alebo čokoľvek okolo nášho vzťahu.

131

 

O


Dnes prvně jsem náhodou zabrousila na Vaše stránky, když jsem se na internetu pokoušela najít informace o manipulování s kyvadélkem. Včera jsem si ho objednala telefonem a dnes dopoledne mi jej pošta doručila. Měla jsem velikou radost. Doufám, že se s ním brzy naučím manipulovat, abych mohla využívat jeho "služeb" co nejvíce.

Píši Vám ale zcela z jiného důvodu. Je mi 26 let, mám tříletou dcerku. Už podruhé jsem se rozešla s jejím tatínkem. Nyní chodím s chlapcem, který je mladší než já. Je mi s ním moc dobře. Často mě ale přepadá pocit, že bych se měla vrátit k otci své dcerky. Nevím, proč, ale zdá se mi, že pokud tak neučiním, stane se něco, co už nebudu moci nikdy vrátit zpět. Myslím, že už mu nezbývá mnoho času v tomto životě. Nedokážu vysvětlit proč. Prostě to tak cítím. V mém životě se nyní odehrává spousta změn. Jsem fixovaná na rodiče. Mají také mnoho problémů. Přála bych si být pro všechny kolem sebe co nejvíc užitečná.

130

 

O

 

Na Tvoje stránky jsem asi nenarazil náhodou, protože mne opravdu zaujaly :-). Prezentuješ zde hodně zajímavé názory a pomáháš lidem, kteří potřebují trochu povzbudit ve své současné životní lekci. Vím, že si každý před vstupem do inkarnace svůj život vybíráme a souhlasíme se zkušenostmi, které nám ten život přinese a které máme prožít. Leč protože mnoho z nás nemá v čase inkarnace schopnost patřičného nadhledu, je každá rada a každý náznak o smyslu našeho současného života velice cenný a vzácný.

Sám prožívám teď zřejmě nejpodstatnější část své životní zkušenosti a pevně věřím, že ji zvládnu tak, že se před sebou nebudu muset stydět. Možná i proto jsem právě v této situaci narazil na Tvoje stránky. V březnu letošního roku (symbolicky na svoje narozeniny) jsem se rozešel s dosavadní dlouholetou přítelkyní, abych dal přednost jiné dívce, rozdílné asi úplně ve všem. Ta předchozí je nyní moje nejlepší kamarádka, tak to asi mělo být. Ta současná je vyložený oheň a já jako voda ji nestačím hasit. I když jsem tomu vztahu zpočátku nedával víc jak pár měsíců, vydrželo to doteď. Mám vůči ní pocit jakéhosi dluhu, který bych nyní měl splatit a jsem hodně a hodně tolerantní vůči jejím činům i vůči její práci, která je poměrně hodně delikátní povahy... souvisí to i s místem, kde jsem jí vlastně poznal.

Je teď se mnou těhotná a mne to ani nepřekvapilo, když jsem to zjistil. Vlastně jsem to čekal už od začátku, takové tušení, že to tak bude. Mám z toho v podstatě radost, co mě ale teď trápí, je, jak jí mohu nejlépe prospět a pomoci, protože vidím, jak je nešťastná z  mužů okolo ní, z nepovedeného manželství, z bývalého manžela, se kterým má tříleté détě a jak se bojí citového zranění tak, že raději preventivně zraňuje druhé. Zkouším prosit o pomoc svého průvodce, jejího průvodce, ale situace se pořád opakuje a její scény kvůli maličkostem jsou na denním pořádku a vždy, když to už vypadá, že to chvíli bude zase hezké, přijde kvůli jakékoliv maličkosti bouře. Nuda to rozhodně není, musím být pořád hodně aktivní, na což jsem zvyklý dosud nebyl. Jak jsem si to s ní vlastně domluvil, co si máme spolu splatit či prožít?

129

 

O

 

Miluji človíčka se kterým jsem si hodně blízká, dokážu se s ním zasmát, probrat od politiky až ke špinavým ponožkám prakticky vše a v sexu také není problém. Teď je to ale tak komplikované, protože on tvrdí, že nechce vztah, že by dřív mě dřív nebo později podvedl (sex) a to že nechce. Čili, byť od sebe bydlíme kousek, já myslím, že toho máme hodně společného a z jeho úst jsem to také mnohokrát slyšela, nejsme spolu. On to prostě nechce!!! Myslíte, že se to změní a on mě zase začne milovat a bude chtít mít se mnou vztah??

128

 

O

 

Odmala dokážu lidem v mém okolí předpovídat budoucnost, dokážu, i když spíše nekontrolovatelně, hýbat s věcmi a další různé maličkosti. Vždycky jsem byla introvert a i když jsem se k lidem snažila chovat vždy zdvořile, tak mě nikdy neměli rádi. Něčím jsem je provokovala, i když mě třeba neznali. Před pár lety jsem poznala jednoho muže. Zamilovala jsem se, ale on náš vztah odmítl.

I přes to jsem s ním dál cítila určité duchovní spojení a že jsme si v něčem podobní. Citům k tomuto muži jsem se od té doby nezbavila a nedokážu ani pomyslet na kohokoli jiného. Přijde mi, že pro mě je on ten jediný, neidealizuji si ho ani o něm moc nepřemýšlím, jen mám pocit, že prostě buď on, anebo nikdo. Je to jako část mojí povahy, pevně daná věc, že "jsem jeho". Nedokážu to změnit a nechápu proč. Vím, že i on na mě často myslí, ale jsou tu určité překážky, a tak se nic dál neděje. Zajímalo by mě, ale proč zrovna on mě tak zaujal, proč se do mě ten cit tak hrozně vryl, proč nejsem schopná mít jakýkoli intimnější vztah s jiným mužem. U nikoho z mého okolí jsem podobný příběh neslyšela. Co jsem udělala?

127

 

O

 

V nedávné době jsem se po sedmiletém vztahu rozešla s přítelem a nyní jsem se opět zamilovala.

Bohužel můj současný, dovolím si napsat přítel, je ženatý muž s dvěma dětmi a oficiální přítelkyni, která je vážně nemocná.

Jsem k němu neustále přitahována a i když se snažím s tím bojovat, stejně se zase k němu vrátím.

Stačí jeden jediný úsměv.

Někdy mě moc trápí, ale v poslední době se ke mě začal chovat moc hezky,

mívám pocit, že mě snad i má rád a že o mě opravdu stojí.

Opravdu jsem teď velmi zmatená. Celý můj život se obrátil na ruby.

Moje zásady padly, můj stereotyp je pryč. A já nevím kam se vrtnout, kam nasměrovat svůj život.

126
 

O

 

Baví mě vykládat karty a skoro vždycky se moje předpověď opravdu splní. Jsem vdaná a mám 2 holčičky. Manželství mám dobré, jsme s manželem 11 let, nemáme výrazné problémy, ale dělá mi problémy naše vzájemná komunikace. Vím, že podle různých horoskopů toto spojení není moc dobré, ale chtěla bych to řešit. Oba pracujeme a když se večer dostaneme domů, ani jeden z nás nemá už moc energie. Já jsem ohnivé znamení, tak si ráda pokecám i doma, ale z manžela musím všechno dolovat. Máme doma opravdu pohodu, ale chováme se k sobě spíš jako kamarádi. Ani jeden z nás neumí udělat ten krok k tomu sblížení. Bojím se jeho odmítnutí.

125

 

O

 

Mám partnera ktorého milujem a aj on mna. Sme spolu uz 2,5 roka a moja rodina je velmi proti tomuto vztahu. Je odo mna o 17 r. starší, rozvedený a má dve deti. Je to moj prvy vazny vztah. Zaobera sa ludovym liečitelstvom a podobnymi vecami, čim ma vlastne zaujal. Je ciastocny invalid a nema normalnu pracu len to co si privyrobi. Ale z toho sa vyzit neda a hlavne v zime je s tym problem. Je zo socialne slabsej skupiny nez moja rodina. Moja rodina nas chce uz velmi dlho rozdelit a ja velmi trpim, pretoze jeho milujem a nechcem mu ublizit, poznam jeho charakter a viem aky je, porozpravali o nom vela klamstiev. Rok sme spolu byvali, ale potom som si nasla pracu v inom meste a boli sme spolu len cez vikendy, cez tyzden som byvala doma, kedze som chcela trochu ušetriť. Ale velmi ma trapi aj to ze cela rodina sa koli mne trapi. Mam pocit ze som medzi mlynskymi kolesami. Uvazujem, že teda ustupim, lepsie nez je nestastny jeden, nez takmer 10 ludi a ja snad casom zabudnem, hoci si to teraz neviem predstavit. Ani kamaratky mi nechcu povedat co si o mne myslia a odsudzuju nas vztah.

124

 

O

 

Více než deset let bylo mé manželství poměrně šťastné. Ale v době, kdy jsem byla ještě na mateřské, nastaly ve vztahu problémy. Ač jsem se snažila sebevíce zvládat děti, domácnost a věnovat se manželovi, byla jsem najednou špatná matka i hospodyně. Manžel mě téměř denně vytýkal každou maličkost. Nebyla jsem ani zanedbaná, že by měl důvod pokukovat po jiných ženách. Příčinu jsem hledala v mé každodenní přítomnosti doma, v přítomnosti mé maminky u nás, ve špatném vlivu manželovi maminky na něj, neboť jsem si všimla, že působí destruktivně nejen v naší domácnosti, ale i ve vztahu, tak jako předtím svému staršímu synovi. Velmi jsem toužila po návratu do zaměstnání, začala jsem se vzdělávat, spřádala plány. Ale nátlak manžela sílil, měla jsem dojem, že se mě pokouší zabránit v mých plánech, že jsou mu trnem v oku. Mou maminku ve zlosti vyhodil z bytu. Nakonec jsem se dostala k práci, kterou jsem ani nechtěla, ale která mne velmi baví, a poskytuje finanční zajištění, manžel mi na naše tři děti nic neposkytuje. Ale o tom psát nechci. Vztah je stale špatný, za poslední léta se nezlepšil, právě naopak. Jsem stále špatná, byla jsem, nevím kým, pomluvena u dětské doktorky a možná i jinde, manžel mi vyčetl mou práci, nezájem o děti, řekl, že jsem lhářka... Nevím, kde co dělám špatně, snažím se zvládnout vše, jak umím nejlépe. Několikrát jsem se snažila o tom s manželem mluvit, vysvětlit si navzájem, kde je chyba, ale k žádnému výsledku náš hovor nevedl, odmítl se vyjádřit, něco vysvětlit. Stále sleduje, jak se o děti starám... Děti ho mají rády, jen je trápí, že je tak přísný. Pro mne už ale není milovaný manžel, je to pouze partner, a táta našich dětí. Těch posledních pár let bylo velmi bolestných, odpustila jsem, ale lásku a úctu zpět už vrátit nemohu. Posledních par dní se potvrzuje, že by mohl mít i nějakou jinou ženu. Snažila jsem se i vztah oživit tím, že si půjdeme odpočinout od dětí někam na večeři,cokoliv, ale nebyl zájem. Velmi to vše bolí, stále jsem se ptala a ptám, co se to okolo mne děje, jsem skutečně tak špatná, nebo je chyba úplně někde jinde? Mam pocit, že jakmile něco nepodniknu, doma zahynu. V touze po komunikaci jsem si začala hledat i přítele. 

123

 

O

 

Hlavne mužská časť si predstaví nežné stvorenie hodné lásky a ochrany. No nie je to tak. Každá žena by bola rada tou ochraňovanou a opatrovanou manželkou, ktorá dopĺňa manželovi alebo priateľovi nežnejšie vybrácie a tým krotí jeho prirodzenú bojovnosť. Ja osobne nemám takú skúsenosť v živote. Pripadám si ako Xena, ktorá rieši všetky problémy v živote rodiny a manžel je skôr ako jej prívesok večne unavený a odmietajúci akúkoľvek zodpovednosť v živote. Niekedy rozmýšľam a potichu si hovorím, načo si mi manžel môj. Veď si vystačím sama. Ale kde je ten partner?

Manžel ide s prácou dolu vodou už tretí rok. Deti si na štúdia museli ísť zarobiť do zahraničia a už tretí rok nás finančne podporujú, lebo vidia, že môj manžel stagnuje a prechádza sa bezcielne alebo poliháva doma. Dohováranie z mojej strany, alebo zo strany detí berie na ľahkú váhu. Akúkoľvek prácu, ktorú začne, končí fiaskom. Bud firma skrachuje, alebo platia tak málo, že je to až nehorázne.

Som unavená a môj mozog neprestajne analyzuje situáciu a hľadá východisko. Nechať sa donekonečna podporovať deťmi je hanba.  Môj dôchodok je väčší ako jeho plat. No cez to všetko si myslím, že asi je to v živote tak, že ak žena ukáže, že je aj do voza a aj do koča, že je pracovitá, dokáže mať toľko rúk ako bohyňa Kály a nôh ako stonožka, tak vtedy muž si povie, to je ono, teraz jej dám na plecia drevený plášť taký dobrý bukový, aby veľa toho uniesla.To bremeno nosím veľa rokov. Neviem odkiaľ beriem silu, ale už mám toho dosť. Bol úspešný a mal okolo seba závistlivcov. Je sila závisti taká silná, aby ovplyvnila človeka?

122

 

O

 

Mám problémy, jedna vec v krvnych testoch mi zistili, ze mám znízenu funkčnost stítnej zlazy.

Ze z toho priberám do brucha.

Dalsia vec čo ma trápi, ze moj manzel nejaví o mna záujem, je chladny, neprejavuje mi city, lásku.

Velmi málo máme spolu sex, 1x, 2x najviac v mesiaci. Ci náhodou v tom nieje iná zena.

Inak nieje rád v mojej spoločnosti, ako nahle má volne dni z práce, tak si chodí vsade sám.

Nekomunikuje so mnou, som z toho zufalá, neviem teda čo robit. Vydatá som bude 17 rokov.

Máme spolu dve deti.

Som vestkyna, vestím zo sedmovych karát, aj odrábam čiernu mágiu bielou, ktorá je zalozená na duchovnej báze.

Ale sama sebe nedokázem tak vylozit osud ako tym inym, ktorí to odo mna potrebuju.

121

 

O

 

Právě se rozvádím, ale není to kvůli někomu jinému, ale kvůli situaci doma.

Mám - měla jsem - přítele tento rok, je to můj kolega. Je rozvedený a vdovec.

Má několik let vztah s vdanou paní, která mu stále slibuje, že se rozvede, odejde od manžela a tří už větších dětí a bude s ním.

Zatím se tak nestalo.Tak si začal vztah se mnou a už dvakrát se s ní chtěl kvůli mně rozejít.

Ale pokaždé mu naslibovala, že už spolu budou a nemůže bez něj žít a stáhla ho zpět k sobě.

Když to bylo poprvé, za čas se vrátil ke mně a vlastně byl s oběma.

Já o ní věděla a počítala jsem s tím, že až se spolu odstěhují, náš vztah skončí.

I když mě bolelo, že je s námi oběma. Ona něco tušila.

Najednou se podruhé rozhodl, že bude se mnou, že ho vše víc přitahuje ke mně.

Opět se s ní chtěl rozejít a zase se to nepovedlo.

Přestože mi zase ublížil, mně to k němu pořád táhne, mám ho ráda a chci být s ním.

Radila jsem se často s paní, která používá kyvadlo, ta mi tvrdí, že se s tou paní rozejde a bude se mnou.

Rozum mi říká uteč a srdce zase počkej.

Proto chci, zdali i vy mi poradíte třeba právě pomocí kyvadla.

Zda mám čekat, zda se rozejdou a jestli je to pro mě vhodný partner.

Nejsem ani na něj naštvaná, jen nešťastná.

Je moc milý, něžný, ochotný pomoci, má rád děti, přírodu, je veselý.

Jen ty ženské mu nedají spát.

Nevím, zda potřebuje ten pravý rodinný krb, nebo bude takový pořád.

Nejsem sama, ale chci být s ním.

Je snad lepší hledat někoho jiného, začas po rozvodu, s kterým manžel souhlasí?

Stejně mi paní s kyvadlem řekla, že to bude jen z nouze, než se on vrátí.

120
 

O

 

Již 5 let žiji s partnerem, kterého nesmírně miluji a vážím si ho

a jsem ráda, že mi osud přivedl do cesty někoho takového jako je on, jenže ...
... ten človíček má v sobě něco, co ho nesmírně citově zapouzdřilo vůči okolnímu světu,

něco, čeho bych mu nesmírně ráda pomohla se zbavit a překonat to.

Při bližším seznámení s jeho rodinou cítím, že tento problém mají i ostatní,

ale každý se s tím vyrovnává po svém, takže následky nejsou takové nebo nejsou tak viditelné.

Partner je velice citlivý člověk, který dle mého názoru prožil v dětství něco, co ho poznamenalo,

poté zhruba před 15 lety smrt nemocné přítelkyně, kterou také do dnešní doby moc nepřekonal.
Jeho citové zapouzdření spočívá v tom, že se vyhýbá jakémukoliv tělesnému kontaktu,

snaží se vyhýbat i osobním otázkám, s odůvodněním, že mu jsou nepříjemné

a pokud cítí nátlak, chová se až agresivně s touhou utéct.

Není schopen to vysvětlit, tvrdí, že je prostě takový, ale že mě má velice rád.

Vím, že se takhle choval i k ženám přede mnou.

Vyzkoušela jsem už snad všechny možné způsoby, jak mu pomoci to překonat,

i ty, jak to pochopit, abych byla schopná ho brát a milovat takového, jaký je,

a nemusela se v hloubi duše trápit, poněvadž cítím, jak mi to ubírá energii

a jak se postupně z mé klidné povahy stává " neurotik ".

Zvažovala jsem i rozchod, abychom se vzájemně netrápili, ale zavrhla jsem to, moc by mě i jeho mrzel.
Jak otevřít člověka, který se uzavřel a snad i vzdal život?
Velice moc mu chci pomoct, cítím, že i on se tím trápí, ale sám toho není schopen.

119

 

O


11 let žiji s přítelem a se svými  dětmi. Velkým problémem u nás je alkohol, přítel pije denně asi 1 litr vína, při nějakých větších problémech a neshodách si koupí i tvrdý alkohol (ten pil dříve běžně). Já to vnímám jako závislost, ale on celý problém zlehčuje a odmítá se léčit a s pitím přestat. Jsem na něm velmi citově závislá a nedokáži se od něho odpoutat. Prosím o radu, jak ho přesvědčit.

118

 

O

 

Obracím se na Vás na doporučení dcery, aby jste mi vyjevila možné okolnosti ohledně mého manžela,

se kterým žiji 28 let v manželství, ale ne šťastném.
Je mi 49 let a odchodem dětí z domova přicházíme nato, že si nemáme už vůbec co říct.

A protože se můj zdravotní stav zhoršuje, chtěla jsem Vás požádat o radu,

v jakém vztahu jsem byla s manželem, dcerou a synem a mojí matkou.
Přeji Vám pěkný den a děkuji za odpověď.

117

 

O

 

Seznámila jsem se s ženatým mužem a rok jsme se krásně milovali a měli moc rádi.

Vlastně se ještě stále máme.

Pět let měl ženu v Americe, ale my jsme byli spolu poslední rok před jejím návratem.

Když přijela, chtěl zůstat s ní, mně nabídl přátelství a tak se občas setkáváme, ale zůstalo mezi námi velmi silné pouto.

Jsem taky vdaná, ale s mužem několik let nežijeme jako manželé.

Jeho žena přijela s mladým přítelem, s kterým se stýká.

Ten ji moc miluje, žili spolu v Americe celých pět let, ona tvrdí, že chce zůstat se svým mužem, ale spát spolu nedokáží.

Chtěla bych vědět, jak jejich vztah dopadne,

Budou-li spolu bez výčitek a jak bude pokračovat vztah mezi mnou a ním.

Mám ho moc ráda, trápíme se oba. Veškeré rozhodnutí cítím, že je na ní.

On si myslí, že dokáže navázat na roky předtím, než odešla do Ameriky.

Prosím, co mám dělat, vyčkávat nebo od vztahu upustit?

Bolí mě to natolik, že nejím, nespím, slábnu.

Děkuji moc

116

 

O

 

Už od dětství se zajímám o duchovno a po zážitku ze čtrnácti let, kdy mě porazilo auto a já se ocitla mimo tělo, jsem se snažila více poznat všechno co obklopuje námi známí svět a prostor.

Ačkoli už uplynulo sedm let od této události a já se pustila do samostudia, myslím, že jsem na mrtvém bodě.

S Tarokovými kartami jsem nedokázala ani za pět let navázat na stejnou vlnu.

Mám je ráda a výklady se mi plní, jen asi nejsem člověk, ke kterému promlouvají, dost se s nimi nadřu.

S kyvadélkem komunikuji naopak velmi snadno.

Přestože aspoň malé zkušenosti mám, si ale neumím poradit s jedním problémem.

Mám komplikovaný vztah s mým přítelem Petrem a jeho bratrem Pavlem.
Známe se asi od deseti let, ale s přítelem jsme okolo sebe proplouvali.

Já jsem se vždy vídala spíš právě s jeho starším bratrem.

Byli jsme už od dětství kamarádi a před pěti lety jsme spolu krátce chodili.

Rozešli jsme se, protože měl v tu dobu ještě jednu slečnu, o které jsem věděla, a on se nemohl rozhodnout.

Před rokem jsem si ale život pěkně zamotala.

Pavla jsem chtěla zpátky a rozešla jsem se kvůli němu s přítelem, se kterým jsem byla tři roky.

No opět to nevyšlo, než jsem si stačila vyřešit svůj rozchod, našel si slečnu.

Svoji prohru na dvou frontách jsem nesla těžce,

ale když mi bylo nejhůř, objevil se Petr,se kterým jsem už několik let nebyla v kontaktu.

Po pár hodinách rozhovoru mi řekl, že mě něco moc trápí a jestli si nechci ulevit.

Řekla jsem mu vše a on se mi snažil pomoc, dodával mi sebedůvěru, jezdil za mnou a volal mi, kdykoli jsem byla na dně.

Nic za to neočekával, ale já se samozřejmě zamilovala.

Tvrdí o mně, že jsem čarodějnice, prý jsem ho k sobě připoutala a on nemohl říct dost.

Je velmi silná osobnost, umí naslouchat a držet si odstup, ale u mě to nevyšlo.
Jsme spolu přes rok, ale jeho bratr, když se to dozvěděl, přestal se mnou skoro komunikovat.

Prý mi ublíží a on mě od něj chce za každou cenu dostat.

Tvrdí, že to nemá nic společného s tím, že je jeho bratr.

Oni si spolu nikdy moc nerozuměli, ač jsou narozeni v jednom znamení (Panna) rok po sobě, jsou úplně jiní.

S přítelem mám také zvláštní vztah. Jsem klasický Beran: živelný, zpupný, upřímný atd.a máme velké názorové střety.

Nevím, jak se můžeme milovat, někdy si opravdu dokážeme znepříjemnit život.

Ale něco mi říká, že to tak má být.

Jsem přesvědčená, že se všichni tři známe z minulých životů.

Přítel mi tvrdí, že ne, že jsme se potkali poprvé. Ale já se podívám do jeho očí a někdy mi až mrazí.

Miluji člověka se kterým jsem nejspíš prožila něco moc ošklivého.

On je ze mě někdy vytočený vzteky, ale s nikým jiným tenhle problém nemá. Umí se jinak velmi ovládat.
Snažila jsem se vše řešit vlastními silami, ale zatím marně.

115

 

O

 

Pokusím se nastínit mou situaci. Jsem jedenáct let ženatý, mám dvě děti.

V manželství nám to poslední dobou nějak nejde, neustále se dohadujeme, většinou vše začne u peněz.

Moje žena je hodná, ale poměrně materialistická. A to je asi další důvod našich nesvárů.

Já jsem strašně rád v přírodě a hlavně u vody.

Nedávno jsem koupil malou louku, kde bych chtěl postavit sroubek a udělat rybníček, ale žena je proti.

Chtěl jsem utéci z manželství, ale při pohledu na nevinné dětské oči jsem nemohl.

Je lepší být doma s dětmi a hádat se, nebo odejít? Pracuji jako obchodník.

Tuto práci mám docela rád, ale značně mě duševně vyčerpává a doma necítím tu správnou pohodu.

Tato práce ale finančně úplně nezaštítí potřeby naší rodiny, proto dělám ještě jednu.Takže z jedné přijdu a do druhé jdu.

Děti vidím, když spí. Nevím, jak dál.

Poslední dobou nemám do ničeho chuť a zdá se mi, že vše utíká jako voda.
114

 

O

 

Bude mi bude 22 let. Jsem momentálně vdaná, ale tak ukrutně nešťastná, že to snad ani není možné.

Svého manžela jsem poznala před pěti lety, nebylo to nějaké obrovské vzplanutí,

ale cítila jsem se s ním dobře, byl na mě hodný, milovala jsem ho.

Po třech letech známosti, když jsem dokončila školu, přestěhovala jsem se k němu.

Od té doby mi přišlo, že náš vztah začal ochabovat, že si už nemáme co nabídnout.

I přesto jsme spolu dále zůstali, problém jsem zasouvala do pozadí, zažili jsme spolu toho hodně hezkého a překonali i ošklivé věci.

Letos mi k narozeninám dal nabídku k sňatku.

Sice jsem váhala, ale souhlasila jsem a začala se těšit.

Bylo mi jasné, že manželství s ním bude jako poklidná hladina. Žádné velké zvraty. Jenže pak se to stalo.

Seznámila jsem se s jiným mužem. Již od prvního okamžiku jsem se s ním cítila naprosto báječně.

Nikdy jsem s nikým nezažívala takový pocit štěstí a lásky jako s  ním.

Byl ženatý. Ale pro oba, naše láska byla silnější než cokoliv jiného, stali se z nás milenci.

I přesto co jsem k němu cítila, pokračovala jsem v přípravách na svatbu a vdala se.

Můj milenec se účastnil svatební hostiny. Nedokázala jsem být bez něj. Necítit jeho přítomnost.

Vystupoval tam jako kamarád mé kamarádky.

V noci, když jsem měla jít do pokoje ke svému manželovi, jsem se zhroutila.

Zažívala jsem tak strašný smutek, provinění a tak hrozné pocity, seděl tam se mnou a řekl mi jednu věc, která vše změnila:

On se rozvádí a za 14 dní bude opět svobodný, zatímco já budu vdaná.

Za dva dny jsme manželem odjeli na svatební cestu, kterou jsem trávila převážně tím, že jsem psala milenci.

V těch chvílích jsem si uvědomovala jak intenzivně ho miluji. že nedokážu být bez něj...

Tak a teď konec, všechno to prasklo. Manžel načapal milence u nás v bytě.

To co následovalo bylo strašné, plné zoufalství, vystěhoval mě z bytu, aby pro mě následující ráno opět přijel.

Vyhledal lékaře, psychiatra. Spousta obviňování a bolesti. V tuhle chvíli je situace zdálo by se v pořádku.

Manžel se mi snaží odpustit. Byl na konzultaci u psychiatra a opravdu se snaží být lepší. Milejší a pozornější.

Ale já přesto cítím přímo neskutečnou lásku k tomu druhému muži. Tak zoufale po něm toužím. Myslím na něj dnem i nocí.

Jsem zoufalá, když ho nemůžu vidět.

Vím, že když opustím manžela, neskutečně mu tím ublížím. Nechci ubližovat.

Už jsem se naubližovala dost a dost.

Ale ještě nikdy jsem k nikomu necítila takovou lásku jako k tomu muži, který mi stále opakuje, že ke mně cítí totéž, co já k němu. Chce si mě vzít.

Moc toužím po tom, aby si manžel uvědomil, že mě nemiluje, že mi nedokáže odpustit

a zvládl se přes to přenést a začít život s jinou ženou, se kterou bude šťastný a která mu nebude ubližovat tak jako já.

Jak odejít a neublížit? Mám vůbec nějakou šanci být s mužem svých snů? Nebo zůstanu už navždy nešťastná a má láska vyprchá?

113

 

O

 

Dobrý den, chtěla bych Vás pozdravit o požádat o pomoc... Vím, že Vaši pomoc potřebuje moc lidí, a že se na mě možná ani nedostane, ale i přesto to zkouším...Zamilovala jsem se do muže, který je pro mě úplně vším - nikdy jsem nic tak silného nezažila a necítila. Ten muž mě miluje také, ale je ženatý a i když všechno nasvědčovalo tomu, že už se blíží čas, kdy budeme spolu, zažil prý něco jako očistec a nějaká vyšší síla mu ukázala, že svojí ženu nemá opouštět...

Řekl pravdu i jí. Jsme si stále nablízku...Nevím, jak dál...

112

 

O

 

Potřebovala bych pomoci vyřešit, lépe snad vyvěštit problém lásky a vztahu, který teď prožívám?

Na rozdíl od jiných kolapsů týkajících se ukončení vztahů si dokážu srovnat příčiny a důsledky, ale srdíčko stávkuje a jde jinam. Motám se v tom strašně, motám se a nemůžu ven.

Otázky na které znám pravou odpověď jsem si zodpověděla, už si ani nelžu, říkám si tvrdou pravdu....

ale nemůžu ven...blok je asi ten , že stále doufám v obrat a nechci to vzdát.

Hlavně chci si toho človíčka zavolat zpět... a karty říkají ne ne ne nedobré... nevím, ráda bych začala s ním pěkně znovu.

111

 

O

 

Od leta máme v rodine jedno veľké nešťastie. Brat sa ženil pred 10 rokmi. Manželstvo je (bolo) harmonické a šťastné, ale bezdetné.

Obaja sú zdraví, len nemôžu spolu splodiť dieťa. V januáry ich čaká umelé oplodnenie.

Ešte začiatkom júla boli spolu na dovolenke v Tunise.

Začalo to po dovolenke, v reštaurácii si vypýtal od čašníčky telefónne číslo a tá ho hneď zviedla.

Vedela, že je ženatý po čase mu oznámila, že je tehotná. Jedno dieťa už má.

Po krátkej známosti si dala urobiť dieťa a keď to dosiahla, rozišla sa s ním.

On to dieťa chcel, len ona nechcela jeho. Len to dieťa.

Nevieme, prečo to brat urobil a čo ho k tomu viedlo.

Boli sme aj za jednou pani, ktora povedala, ze na neho pôsobí veľké zlo, ale nemôže ho prelomiť.

Brat teraz chodí ako telo bez duše, keď mu švagryná dohovára, plače.

Povedal jej, že nevie, čo má urobiť.

Keď sa ho opýtala, či má vôbec zmysel aby pokračovala v príprave na umelom oplodnení, povedal jej, že ano, že tam pôjdu.

Povedal jej, že s ňou už skončil, ale o pár dní jej zas povedal, že k nej ďalej chodí.

Nevie sa rozhodnúť, čo má robiť. Raz ju doviedol aj k nám a ja som z nej vycítila faloš a chamtivosť.

Jeho manželka je príjemná, pekná, citlivá, inteligentná a vzdelaná žena. Práve preto si to nevieme vysvetliť.

Ale ako môže zobrať šťastie druhej žene? A brat len mlčí a mlčí.

110

 

O

 

Zdál zvláštní sen a bývalém příteli, že jsme spolu v pokoji a díváme se na TV a vše probíhá v přátelském tónu.
Dávám mu hlavu na rameno a mám z toho dobrý pocit.
Vyprávím mu o náhodách v předchozím vztahu, o propojení rodin a o tom, že nic není náhoda, což byla jeho vlastní slova.

On se ničemu nediví... Toto k mému snu.
S tímto přítelem jsem sice žila krátce, ale tuším, že to byl velice významný vztah.
On byl a je duchovně prozřelý, má velký vztah k ekologii, astrologii, magii, a vůbec všem těmto věcem je otevřený.
Rozchod byl pro mne velice zvláštní. Musela jsem utéct.

Nejvíce mě mrzí to, že jsem způsobila trápení svému kocourkovi, kterého ze srdce miluji!
Jelikož přítel bydlel v baráku a mimo město, přestěhovala jsem se za ním i s kocourkem.

Můj kocourek byl velice nešťastný a toho lituji nejvíc!!!
Každopádně už jsem zase zpátky doma a kocourek je v pořádku!
Po rozchodu jsem měla touhu poznávat a hledala jsem na internetu, až jsem našla stránky jistého publicisty.
Začali jsme si psát a začalo to nabývat na intenzitě.

Věděla jsem, že to není náhoda a že jdu po dlouhé době po správné cestě.
Začala jsem, díky němu, s poznávání, nejprve sebe sama. Ovšem, já jsem díky svému strachu couvla.
Chtěl se se mnou sejít, chtěl mne zasvěcovat, chtěl mne jako ženu...

Věřím tomu, že všechny jeho úmysly byly čisté.
Přerušila jsem s ním kontakty a již delší dobu mám pocit, že jsem na špatné cestě.

Hledám svoji vlastní cestu a nevím si rady.

Kdysi mi jedna paní řekla, že tahám příliš semínka za uši...
Velice si přeji nalézt cestu a sílu proti pohodlnosti a chtíči mít vše zadarmo.

109
 

O

 

Velmi mě zaujaly Tvé stránky, četla jsem některé příspěvky.

Líbily se mi Tvé odpovědi na dotazy lidí, kteří zápasí se spoustou problémů.

Nikdy jsem nepsala takový dotaz, nepočítala jsem s tím, že by se mi dostala odpověď.

Ale dnes jsem se rozhodla, že za zkoušku nic nedám.

Těžko tu svou bolístku srovnávat s někým, kdo trpí nemocí nebo je sám.

Já bych si asi neměla na nic stěžovat, mám oba rodiče, bratra, se kterým si výborně rozumím, práci, jsem zdravá,

žiji v bytě se svým přítelem... a tohle je problém, nedokážu si svůj vztah užít,

vlastně žiju v očekávání, že vztah jednou skončí a já jen čekám kdy.

Po prožití jakékoliv krásné chvíle si říkám, že tohle nebude věčně.. a tyhle myšlenky mě strašně ubíjejí.

Když nejsem s partnerem, myslím na to, jestli mě podvádí, jaké by to bylo, kdyby byl s někým jiným..
Protože navenek nechci působit jako hysterická ženská, nedávám na sobě nic znát, nic neříkám, ale tím víc mě to trápí.

Chtěla bych se zeptat, jestli mám šanci na to, užívat si vztah bezstarostně.

108
 

O

 

Rok a čtvrt jsem se dostávala z hodně těžkého rozchodu a pak jsem potkala člověka, do kterého jsem se zamilovala.

Přítel je o deset let starší a ze začátku byl náš vztah jako procházka Růžovým sadem a pak se z ničeho nic vše zlomilo.

Šla jsem ke kartářce a ta mi řekla, že tam máme problém, že nás čeká rozchod, ale že budu šťastná a on mě bude pořád milovat. Karty mám vyložené do konce roku.

Před 14 dny se mi přítel přiznal, že lítá po soudech a má jít do vězení a od té doby se pořád rozcházíme a vracíme k sobě.

Je to hrozně těžké a nedokážu ho opustit bez boje.

Občas mi přijde, že sám neví, co chce.

Já to vím určitě - chci zůstat s ním a být mu oporou.

Jestli půjde do vězení, tak jsem i ochotná čekat.

Teď mě čeká měsíční pobyt v zahraničí a právě se se mnou opět rozešel.

Chci zůstat s ním, protože mi na něm moc záleží. Co mám dělat?
107

 

O

 

Setkala jsem se se svým mužem? Prosím o pomoc.

Cim muzete to minimalne zjistit? Jak k nasemu vztahu mam se stavit?

Co je zapotrebí vjedet aby byla mi odpovjed alespon minimalne priblizena?

Myslím, že ted vytáhla jsem z něj 8 let vztahu s nekym a malinko je mi nekdy zle.

Vytahla jsem z nej zenu jenz neradi mame ted oba. Jen me je ted nekdy zle.

Myslím že mám nějaké vlastnosti tohoto typu.

Jak jen ted ji vyblejt takzvaně, moc omlouvám se za ten výraz.
106

 

O

 

Mám problém s mojím priateľom s ktorým sme už spolu presne 2 roky.

Je v znamení Váh, a viem, že Váhy sú veľmi nerozhodné povahy. To sa zjavne prejavuje aj u neho.

Myslím si, že my dvaja k sebe patríme. Cítim medzi nami nejaké silné puto, aj keď to môže byť len klam.

Máme sa veľmi radi, ale on stále váha, či som preňho ja tá pravá.

Hovorí mi, že si takto predstavuje ideálnu ženu ako som ja, ale niečo mu tam chýba. Myslím, že sám nevie čo chce.

Možno má toho v poslednom čase veľmi veľa, pretože momentálne má novú prácu ktorá je náročná hlavne na psychiku.

Myslí si, že najlepšie riešenie by bolo ak by sme sa rozišli, aj keď stále mám pociť, že si chce nechať otvorené zadné dvierka a uvažuje o tom, že keď by sme sa rozišli, či by sa mohol ku mňe po určitom čase zase vrátiť.

Nechcem ho stratiť pretože ho veľmi milujem.

105

 

O

 

Nevím si rady, jde o vztahy, nemůžu se usadit, k někomu se připoutat už na zbytek života,

moc bych chtěla, ale něco ve mně prostě pořád odporuje, nevím, co to je,

jestli si bráním sama sobě nebo to tak má být, ale když něco chci, tak je to právě opačně, nebo z toho nemám radost.

104

 

O

 

Momentalne mam priatela, sme spolu uz dlhsiu dobu a naozaj som si krajsi a harmonickejsi vztah nemohla priat.

Lenze mam pocit, ze moja minulost mi nedovoli aby som sa tomu dala vacsie priestranstvo.

Mala som vztah s jednym zenatym muzom, bola som este (citim to tak) tak naivna a prostoreka.

Neuvedomovala som si, ako to vsetko moze skoncit, bola som zalubena a to mi stacilo.

Vztah sa skoncil, je tomu uz 6 rokov, a ja stale citim jeho pritomnost v mojich snoch.

Dokonca naposledy sa mi snival tak silne emocny sen, ze som este tri dni nevedela na nic ine mysliet.

Bol v tom sne so mnou, akoby sme boli odjakziva spolu a dokonca ma prekvapil tym,

ze zacal plynulo hovorit anglicky (co nevie) a mal zaujem byt so mnou.

Nato som si uvedomila, ze pritomnost mojho terajsieho partnera je mi tak prijemna, a citim z nej buducnost.

Chcela by som vediet, ci ma s tymto muzom (byvalym) nieco spaja.

103

 

O

 

Jsem 5 let vdova, měli jsme krásné manželství, i když ke konci se tam možná objevil někdo třetí,

přesto si myslím, že nade mnou manžel stále nějakým způsobem drží ochrannou ruku.

Teď jsem ale poznala někoho, kdo mě velice zaujal, myslela jsem, že i já jeho,

jenže teď je to celé takové divné, jako by se mi najednou začal vyhýbat.

Nevím, jestli jsem někde udělala chybu nebo jsem si to celé jen namlouvala, i když si stále myslím, že to mezi námi jiskří.

Je nějaká šance na vztah mezi námi nebo co ke mně vlastně cítí?

Mám pocit, že mě přitahuje jako magnet, jako bychom se měli potkat,

ale připadá mi to všechno tak složité a zamotané, že se bojím, že si to všechno jen maluju.

102

 

O

 

Jsem zoufalá ze svých partnerských vztahů, nedokážu se na nic soustředit a pořád na to myslím a trápím se.

Před dvěma měsíci se se mnou rozešel po čtyřech letech přítel, kterého jsem milovala.

Je o čtyři roky mladší než já, byla jsem jeho první partnerka.

Měli jsme ideální vztah, moc jsme se milovali, akorát posledního půl roku našeho vztahu to bylo špatné.

Řekl mně, že potřebuje být sám, že mě již nemiluje a dále by se mnou byl pouze z lítosti.

V současné době mám nového přítele, ale nevím, jestli ho někdy budu schopná milovat.

Myslíte, že se ten původní přítel bude chtít časem vrátit?

V podstatě mi je docela jedno, s kterým z nich zůstanu, ale chtěla bych mít už ve všem jasno, potřebuji stabilitu.

101


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.