wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Archiv - Vaše osudy

 

Před 9-ti lety jsem se rozvedla a začala žít s novým přítelem.

Vztah máme 9 let, nyní se partner odstěhoval do pronajatého bytu (z důvodu pocitu nezávislosti).

Nevím, zda se do vztahu semnou ještě vrátí.

Říká, že nedokáže žít se mnou ani beze mě.

Jsem zoufalá a nevím, co bude.

Svatbu neustále odkládá, stejně jako společné dítě.

Vychovávám dítě z prvního manželství, kterému je 11 let.

100
 

O

 

V současné době si řeším problém, zda setrvat v manželství,

či zda se vydat na další cestu sama nebo začít nový vztah.

S mužem jsme spolu dvacet let.

Manželství je stále provázeno hádkami či výčitkami z obou stran.

Máme dvě děti (20, 17).

Klid je u nás vlastně jen kolem dovolené a na Vánoce.

Jinak se střídají období klidu a válčení.

Postupně docházím stále více k závěru, že bych vztah ukončila.

Děti jsou už velcí, starší půjde teď na vysokou, mladší je na střední.

Problém je, že by to asi špatně nesly a pak jsem na manželovi finančně závislá.

Byla bych nejraději, kdyby se s ním dalo domluvit, ale nejsem si jistá.

Koncem srpna jsem také potkala muže, se kterým jsme si byli snad vzájemné sympatičtí.

 V sobotu se s ním mám možnost setkat, ale váhám, zda se do něčeho takového pouštět.

Nerada bych, aby to vyznělo, že chci doporučit rozvod jen proto, že jsem někoho potkala.

Trošku to k celé situaci přispívá, ale nestojí to na tom.  

Ráda bych ještě prožila nějaký oboustranně krásný vztah, ale v horoskopu mám špatně postavenou Venuši.

099

 

O

 

V mladí kdy člověk začíná chodit za zábavou jsem se poznala s mužem ke kterému mě něco vnitřně přitahovalo

a jak jsem později zjistila tak stejné pocity měl i on.

Ovšem mezitím už jsem chodila se svým nynějším manželem.

S manželem máme pěkné manželství, dítě, drobné problémy, které jsou všude.

A právě proto se nechápu.

S tím mužem o kterém jsem před tím mluvila jsem se opět setkala, kamarádila

a nyní postupem času zjišťuji že on je ten muž kterého celým srdcem miluji a ke kterému mě to nikdy nepřestalo táhnout.

Hrozně mě vnitřně uspokojuje jen rozhovor s ním a dodává mi klid,

opravdu mě k němu něco tahne a není to jen po sexuální stránce.

On je svobodný, ale to není podstatné.

Má stejné pocity jak já a oba jsme si s nikým nerozuměli jak spolu.

Nechápu co se se mnou děje.

Nikdy jsem to nezažila, nechci zničit manželství, rozvrátit rodinu i když s manželem vycházíme,

mame se rádi shodli jsme se že nebýt dítěte dávno spolu nejsme.

Nechci ho podvádět a lhát mu,

jenže nechci ani ztratit člověka se kterým si tak skvěle rozumím a ke kterému mě to vnitřně tak strašně táhne.

A to je právě to s čím si nevím rady a nechápu co mě tahne k jinému.

098

 

O

 

Stala se velká tragédie v partnerském vztahu..

už od počátku, když jsem tu osobu poznal, věděl jsem, že něco není v pořádku,

jelikož to byla láska na první pohled ba dokonce víc než láska...

ten cit nelze ani slovy popsat.. jsem zoufalý a nevím si rady :(
097
 

O

 

Tápu v myšlenkách co bude dál a hlavně v tom, jak se ke všemu mám postavit.

Postavil se mi do cesty opět přítel, který byl ženat a již je to 1/2 roku co je sám, rozvedený.

Chodí za mnou, mám jej moc ráda a z jeho strany je to tak, že 1 je vše ok a pak zas ko.

Nejhorší je, že má dcera ho má moc ráda a vidí v něm potenciálního mého partnera.

Nevím jak dál, začínám se do toho opět zamotávat a začíná mi moc chybět.

Bojím  se toho, že mi ublíží, ale v duši si moc přeji a chci, aby byl s námi.

Vím, že nás má rád a taky sám tápe a bojí se toho, že nás zklame.

096

O

 

Jak dlouho jeste budu sama?

Pred 8 lety jsem odesla od byv.  manzela. Bil mne.

Prestehovala jsem se se svym 3-letym synem 100 km od cele puvodni rodiny i byv. manzela.

Uz je to ale dlouhe..zit takhle dlouho bez milujiciho partnera.

Nekdy kdyz si uvedomim, jak dlouho to je ...tak sedim a brecim. Nevim v cem to je???

jsem podle kamaradu moc hezka, chytra,je se mnou legrace....vim, ze jsem sobestacna, dbam na sebe ...

presto ten partner do meho zivota neprichazi. Prosim v cem je zakopany pes?

095

 

O

 

Před několika týdny jsem se seznámila  s jedním mužem.

Prokecali jsme spolu nad kávou skoro 3 hodiny.

Bylo to velice pěkné setkání a byla bych ráda, kdyby se mohlo opakovat.

Myslíte si, že by se to dalo nějak zařídit? Nebo poraďte, co mám udělat.

094

 

O

 

V poslednich tydnech jsem si prosla necim, co jsem nikdy neplanovala a necekala, ze to tak dopadne.

Mam pritele jiz vice jak 6 let, mame problemy,ale takove normalni,

mam ho moc rada a chtela bych, aby byl otcem mych deti a mym partnerem pro zivot.

Hodne se od nej ucim a je pro me oporou ve vaznych situacich

a soucasne chce, abych stala na vlastnich nohach a to mi vyhovuje.

Jen jsem ale pred nekolika mesici potkala cloveka, ktery mi zamotal hlavu.

Vedela jsem hned, ze bych ho nechtela za partnera,ale lakalo me mit s nim sex.

Vedela jsem, ze to neni spravne, pujde o neveru, ale nejak jsem si byla jista,

ze se do nej nezamiluji a bylo to silnejsi nez muj rozum do toho nejit.

Tak jsme se spolu vyspali, bylo to zajimave, ale zjistila jsem,ze je to fakt pitomost a ze uz to nehci nikdy udelat.

Jenze co se nestalo?

Otehotnela jsem, vubec nevim jak.

Byl to sok.

Strasne si deti preji a to s mym pritelem, ale ne s timto.

Musela jsem se rozhodnout rychle, co bude, rozchod s pritelem,

byt s otcem ditete i kdyz vim, ze nam to extra fungovat nebude, byt svobodna matka, dat dite pryc.

Nakonec z nekolika duvodu, jsem dala dite pryc.

Ted je to za mnou, mam k romu nejake zdravotni problemy a diru v srdci.

Zvorala jsem to jako nikdy nic jineho.

Vim, ze chci byt se svym pritelem, miluji ho, chci s nim deti a nikdy vic nepodlehnu pokuseni, nikdy.

Ted mam jen strach, ze jsem udelala chybu a budu za ni trestana a ze nebudu moci mit ted deti se svym pritelem.

Strasne moc mi to lezi v hlave.

Vim, ze kdyz na to budu myslet, stane se to.

Musim byt pozitivni a vse bude zase OK i kdyz budu se muset vyrovnat s tim, co jsem provedla.

Chci mit hodne deti.

Mam strach.

Kdyby se dalo nahlednout do budoucnosti a videt, jestli budu moci mit dalsi deti s pritelem,

bylo by mi lepe, mohla bych se poprat s tim, co jsem udelala, trochu lehceji.

093

 

O

 

Mám trápení s láskou a bohužel už mi přijde, že mi je to souzený.

Dlouho dobu jsem se dalšímu vztahu bránila, s žádným chlapem nechtěla chodit

a samozřejmě jsem je všechny házela do jednoho pytle.

Najednou jsem ale potkala kluka, kterého znám odmalička a můj názor se začínal měnit.

Ani se mi tomu nechtělo věřit, že by i mě konečně potkalo to krásné štěstí.

Zamilovala jsem se, byla šťastná a veselá.

Všichni v mém okolí z toho měli velkou radost a moc mi to přáli, že prý už si to zasloužím.

Bohužel to ale trvalo jen 8 měsíců.

Byla to pro mě opravdu rána z čistého nebe, vůbec jsem to nečekala.

Pravý důvod rozchodu si myslím, že ani nevím, i když teď už je to vlastně jedno.

Snažím se to neřešit, ale stále si říkám, proč já.

Přijde mi to tak, že jsem na chvíli usnula, prožila něco krásného a opět se tvrdě probudila.

Stále jen poslouchám, jaká jsem hezká a hodná holka, ale uvnitř mám jen samou bolest a trápení.

Na začátku tohoto vztahu mě kamarádka přemluvila, zda bych s ní nechtěla zajít ke kartářce, že nechce jít sama.

Dlouho jsem přemýšlela a nakonec souhlasila.

Samozřejmě mě zajímalo, co se dozvím o mém vztahu a musím říct, že to bylo samé hezké.

Doufala jsem, že to tak bude, ale bohužel to bude naopak.

Přiznám se, že jsem si řekla, že už nikdy nic takového neudělám...

092

 

O

 

Prožila jsem  zklamání a velkou bolest.

Přesto jsem si našla přítele, který žije v zahraničí a chce nás tam mít.

Mám strach zase začít nějaký vztah a vůbec si nedovedu představit opustit zemi a žít tam i s dětmi.

Budeme tam šťastní a jestli za ním máme vůbec odejít? 

On mě sice miluje, ale já už mám strach.

091

 

O

 

Jsem vdova a teď jsem potkala někoho, kdo mě zaujal.

Připadá mi, že i já jeho, ale mám obavu, že si to jen namlouvám a že z jeho strany to tak není.

Ráda bych věděla, jestli ke mě skutečně něco cítí a zda mezi námi může vzniknout vztah.

090

 

O

 

Dovoluji se na Vás obrátit s dotazem, zda je mi v této inkarnaci ještě dovoleno pokračovat,

resp.znovuobnovit vztah s člověkem, o němž se mám důvod domnívat, že s ním mám karmický vztah.

A ten je nyní už definitivně skončen (?).
Moje láska k němu trvá bez přestání zhruba šest let - a naše byt´kratičká cesta -

asi 3letý, ne zcela legální poměr - byla vždy poseta nespočetnými citovými i praktickými překážkami

- od nutnosti utajovaných schůzek, přes vliv bývalých partnerů až po vzdálená a rozdělující nás bydliště,

domovy, společenské postavení - finance..
Toho muže jsem poznala ve chvíli, kdy se rozváděl se svou 1. ženou,a dodnes si pamatuji, jak se moje srdce rozbušilo,

když se jeho přibližující se duše začala vynořovat zatím ještě z temnoty..
Spojilo nás spolu silné citové, emoční pouto i silná tělesná přitažlivost - přestože vzhledem k našim vzdáleným adresám

a jeho (Kozoroh) 100procentnímu pracovnímu nasazení, (za což jsem ho vždy obdivovala) bylo našich schůzek poskrovnu.

Za ten čas ten muž vystřídal několik partnerek - nebo spíš spolubydlících.

Cyklicky se vracel (citově, a tehdy ještě ne fyzicky) ke své bývalé ženě (+ s tím spojená enormní touha po dítěti, synovi, u ní žijícím,

+ silný pocit stálé zodpovědnosti za jejich ekonomickou situaci), a zároveň udržoval ze společenských a prestižních důvodů

postupně 2 - 3 ekonomické vztahy, tj.soužití s přítelkyněmi, které mu finančně pomohly nebo se jinak spolupodílely na jeho,

dnes už silně a slibně prosperujícím podnikání.

Nic jim ovšem na druhou stranu nikdy nenalhával - všichni (jsme) věděli, o co jde, jak se věci mají - a

také nikdy nezůstal žádné nic dlužen, naopak.
Když jsme si přes všechny tyto peripetie a zmatky uvědomili - a oboustranně vyjevili, že jsme to nakonec MY dva,

kdo si zůstal vzájemně v srdci, pod kůží - a když jsem slyšela větu:

"Tebe - a své děti bych nikdy nedokázal nechat za onou pomyslnou čárou - kdybych ji kdy musel udělat"

a: "Mně se nezbavíš do smrti.."

Doslova pár dní po tomto oboustranném potvrzení citů doslova "spadla z nebe" nová žena,

do níž se bezhlavě zamiloval - krásná, chytrá, nesla mu peníze, zaměstnal ji ve své firmě.

Přestože jsem si připadala jak před oltářem nevěsta - které právě řekli, že její ženich stojí ve vedlejším kostele s jinou -

popřála jsem mu hodně štěstí (týdenní depresi si nechala pro sebe) a čekala rok, zdali se karta změní.

Stalo se.

Štěstí a láska s tou dívkou vyprchaly, nicméně zůstávala klapající domácnost,

což nejen pro na pořádek a perfektní organizaci vysazeného Kozoroha není málo..
Myslím (kartářka), že nyní už skončilo (končí?) i to - a mezi nimi je období chladu..,

/nevyjímaje fakt, že v těchto dnech právě odlétají - nevím v jakém přesně složení na exotickou dovolenou./
Dle astrologa je letos ten muž zatížen tou samou zkouškou jako loni touto dobou (červen až srpen), tj.musí se ROZHODNOUT.

Musí učinit závažné rozhodnutí prý v krizi jeho života.

Sama vidím, resp.v červnu jsem viděla, jak se mnohé události začly až synchronisticky opakovat..

Netušila jsem ale, že po roce "rozchodu", kdy jsme spolu měli (krom SMS na Nový rok) nulový kontakt,

se objeví další, nová - prý ještě bohatší žena - ne láska - peníze, velmi velké a lákavé peníze.

Mohlo by se zdát, že jsem pošetile posedlá zištným, prospěchářským mužem - ale já v něm poznala i druhou - tu pravou tvář:

hloubku, citovost, citlivost - rozvážnost, přemýšlivost, moudrost - snahu neublížit, morální zodpovědnost -

stránku vysoce pečující a ochranitelskou.., byt´to teď´vypadá sebenaivněji a hloupě.

Jemu vděčím za mnohé, (na)učil mě umění komunikace, tolerance..

Mám jen dojem, jako by se u něj nyní tento rozměr kamsi vytratil, byl potlačen..,

jako by ON byl najednou posedlý - penězi, mocí - a učinil pro to cokoli.

Jakási vzdálená neperspektivní bývalá láska už ho nemůže (?) /ani nesmí../ zajímat.

Citová vyprahlost - nebo sebezapření?
Přesto jsem se po roce ticha odvážila naznačit mu (a věřím, vím, že to pochopil..) svůj trvalý zájem o obnovu - podala ruku.

Všechna média (karty, Orákulum) hovořila o opětovném sblížení a lásce - která prostě jen musela projít zkouškou.

Tak jsem to také celou dobu brala, beru, a snažila se ten rok věnovat práci na sobě - duchovnějšímu životu,

růstu, povinnostem, radosti z dětí, rozvíjení kontaktů..

Nyní jsem znova "na kolenou" - můj pokus o sblížení vyšel naprázdno - dočkala jsem se vlažné, formální, jednoznačně negativní reakce.
Proto se v této nelehké a nepřehledné chvíli, (i když vím, že člověk se nemá stále snažit mít vždy a všechno vždy pod kontrolou..)

obracím na Vás.

Orákulum mi říká, že má nabídnutá ruka znamenala pro toho muže "Záchranu" -

ale nevím, zda by mohla vyústit ještě v opětovný milostný poměr - citový i tělesný vztah, soužití, ještě v tomto životě.

Už vůbec nechápu, že se mi dokonce dostalo od Prozřetelnosti té milosti a obdržela jsem povzbuzující zprávu ve snu od anděla?:

"Jste jeho láska - konec dobrý" - a nyní to vypadá, že tato předpověď už neplatí..

JSOU TEDY DVEŘE MEZI NÁMI OPRAVDU DEFINITIVNĚ ZAVŘENY??

089
 

O

 

Dobrý deň,

úplne náhodou som sa dostala na Vašu internetovú stránku (bola to vlastne náhoda?)

a potrebovala by som poradiť alebo skôr sa niečo dozvedieť.

Stretla som sa s jedným človekom a z istých dôvodov by ma zaujímalo, čo odo mňa očakáva, kam smeruje náš vzťah.

Údajne sme sa už v minulých životoch stretli, ale čo si máme riešiť v tomto živote neviem.

Bude náš vzťah aj naďalej duchovný alebo to smeruje niekde inde?

Neviem či odpovedáte aj na takéto otázky, ale bola by som rada, je to pre mňa dôležité.

088

 

O

 

I já se odvažuji Vás obtěžovat s prosbou o radu, co se týče budoucnosti.
Vím, že odpovídáte na jiné, mnoho důležitější dotazy, než bude ten můj, ale přesto si Vás dovoluji oslovit.
Před 2 roky jsem začala žít s partnerem, kterého mám ráda a je mi s ním velice dobře a doufám, že u něho je to stejné.

Je to zodpovědný člověk a toho si snad vážím nejvíc, protože je to opak mého bývalého manžela.

Opravdu jsem v soužití s nim velice spokojená, ale nevím proč, mám pořád obavy, že to mezi námi z nějakých důvodu skončí.

Aniž bych měla důvod, zkrátka mám takovou intuici.

A má intuice mě málokdy zklame.

Proto se obávám ještě víc.

Možná, že je to taky způsobeno tím, že já bych spíše chtěla náš svazek zlegalizovat,

normálně žít rodinným klidným životem a on zase říká, že k tomu papír nepotřebuje,

i když před našim soužití jsme si řekli, že po roku soužití, pokud nám to spolu půjde, se vezmeme.

Z toho taky pramení obavy, že najednou nepotřebuje papír.

A tak nevím, jestli mám sebrat odvahu (protože ho nechci do ničeho násilím nutit ) a s ním o uzavření manželství diskutovat,

anebo nechat věci plynout a čekat, jestli on sám k stejnému názoru nedospěje, i když už nejsme oba nejmladší.

Před měsícem mi zemřel tatínek a to si člověk ještě více uvědomí, jak je důležité míti vedle sebe někoho blízkého, o koho se může opřít.

A pak je tady ještě jedna bolest.

Moje dcera se 2 roky snaží otěhotnět a taky žádná dušička k ni nechce.

Já vidím, jak ji to trápí!

Taky jí bych strašně chtěla pomoci, ale to není bohužel v mých silách.

Myslíte, že by jste mi mohla naznačit, jestli se budoucnosti vše ubere lepším směrem?
087

 

O

 

Mám velký problém, nevím jak ho mám řešit.

V mé blízkosti se pohybuje člověk, který je moc nešťastný a svůj zármutek a smutek zapíjí v alkoholu.

Bohužel takovým způsobem, že je každý den úplně opilý.

Proč pije?

Z důvodu, že věřil ve svém věku 50ti let v životní štěstí a v lásku.

Žena, kterou měl rád, s ním už dále nechce být v kontaktu.

Nabízela mu kamarádství, to bohužel ke své škodě odmítl.

Mám o něj strach. Nechci ho vidět na úplném dně.

086

 

O

 

Ani nevím, jestli psát nebo nechat svou otázku, až mi na ni odpoví čas.

Psala jsem Ti už jednou (viz dole přiložená zprávička).

Vím, že nemůžeš odpovídat všem a také ne hned

a když jsem si zkoušela vykládat I-ting, zda od Tebe dostanu odpověď, vyšla mi Překážka.

Nejspíš si mám pomoci se svým problémem sama, ale na to nemám sílu (a mou chybou je, že ani trpělivost)

nebo to opravdu mám nechat být a nechat se osudem překvapit.

Přesto nedokážu odolat a nenapsat ještě jednou.

Je mi téměř 40 let a se svými vztahy se potýkám už pěkně dlouho.

Už několikrát jsem měla pocit, že zrovna ten vztah, který momentálně prožívám, je ten pravý.

Ale zatím se mi nestalo, že bych cítila to, co nyní.

Zvláštní je, že někde uvnitř jsem klidná, jako by moje duše věděla, že je všechno v pořádku a dopadne to dobře, tak jak to má být.

Ale srdce je nedočkavé a v hlavě se mi neustále honí spousta myšlenek.

Jsem nesoustředěná a nejsem schopna nic dělat.

Nevím, jestli můj druhý pokus vyjde, ale pokud se k Tobě má zpráva dostane a odpovíš mi,

ať bude Tvá odpověď jakákoliv, snad se mi uleví a budu schopna se se vším vypořádat.

 

Tohle je ta přiložená zprávička:

Už dlouho jsem rozvedená a žiji, kromě krátkých známostí, sama se synem.

Nedávno jsem v práci navázala intimní vztah s ženatým kolegou.

Velmi jsem se zamilovala, ale časem zájem z jeho strany ochabl, on říká, že kvůli rodině-synovi,

já si myslím, že jsem ho přestala bavit, nejspíše to druhé.

Přesto mám pocit, že nás i nadále k sobě něco přitahuje, aspoň z mé strany určitě, nejen tělesně, ale i duševně, citově.

Rozešli jsme se, ale já si poslední dobou připadám jako blázen.

Zahrnuji ho v mysli do svého dalšího života, jsem si jista, že se vrátí, při uvažování nad běžnými věcmi
nebo i nad budoucností je všude zahrnut i on.

Je to posedlost, obrovská touha být s ním, nebo předtucha.

Nechci dál takto přemýšlet a potom zažívat obrovské zklamání, když bude utíkat čas a on nepřijde.

Co když mezitím kolem mne projde někdo jiný a já si toho nevšimnu?

Ale když uvažuji, jestli by mohl být někdo jiný a rozum mi říká, že bych to měla zkusit, mé srdce to bere jako zradu a protestuje.

Moc bych chtěla věřit svému srdci a své lásce, kterou cítím, ale jsem z toho velmi zmatená.

Podle mého solárního horoskopu nyní nastává čas řešení otázek ve vztazích, podle numerologie je mým úkolem řešit partnerské vztahy. 

Zkouším žádat o pomoc karty, I-ting, ale nejsem tak dobrá, abych z toho, co mi říkají, byla moudrá.

Nechci dělat další chyby, velmi bych si přála najít konečně to obyčejné lidské štěstí, mít vedle sebe muže,

s kterým mě pojí vzájemná láska.

085

 

O

 

Protože nevím co dělat, napadlo mě obrátit se na vás, jako na člověka, který ví víc než obyčejný smrtelník.

Jsem docela nešťastná kvůli svému bratrovi, je to velice hodný, pracovitý a poctivý člověk,

proto nedokáži pochopit, proč má v životě takový pech.

Každý jeho vztah skončí a nevěřím tomu, že jeho vinou,

je to muž, kterého by si podle mě přála každá žena, tak proč každý jeho vztah skončí, (ono jich moc nebylo)

je z toho dost nešťastný, moc ráda bych mu pomohla, ale nevím jak.

Jak to s ním je? Potká konečně tu pravou a bude také šťastný?

084

 

O

 

Setkám se ještě někdy se svou první láskou?

Náhodou jsem se v rozhovoru s kamarádkou o něm zmínila a ukázala jí jeho fotky.

Přesto, že je to již 12 let, vyvolalo to ve mně neuvěřitelně silné vzpomínky.

Mám po něm pátrat a připomínat se?

Nebo je celá záležitost již "pasé" a snažit se o kontakt nemá smysl?
Je to cizinec, je ženatý a má dceru.
Nechci se mu znovu plést do života, jen bych o něm ráda věděla, jak se má a tak...
083

 

O

 

Preji hezky den.
Velmi dobre chapu, ze musite denne dostavat tisice dopisu a ten muj se nebude odlisovat,

ale presto bych byla vdecna kdybyste mi mohla nejakym zpusobem pomoct anebo poradit.
Jsem 16 let vdana, pred nedavnem jsem nekoho potkala, je to tezke popsat,
ale on opravdu stacil jen jeden pohled a ja jsem citila strasnou pritazlivost k tomu cloveku a jestli nelhal, tak on citil to same.

Za tyden jsme setkali znova, co me velice prekvapilo ta jednoduchost, s jakou jsme komunikovali,

uplne bezprostredne, jenom neco uvnitr me, jako vnitrni hlas nebo intuice mi rikala utikej od toho,

vymenili jsme si telefonni cisla a tim vse zacalo,

ja se zamilovala, ale vsechno se to semlelo tak rychle ani nevim jak a byla jsem tehotna,

jeho reakce byla, ze je rad, ale co jsem pochopila, nemel v umyslu se vazat,

a pro me nejjednodussi cesta byla interupce,

v te dane situaci jsem proste nedokazala myslet,

denne prosim Boha o odpusteni a tu malou dusicku taky, ze jsem ji nedala sanci,

ja vim, ze si to nikdy neodpustim, je to jak velky kamen, ktery tizi me srdce,

nikdy by me nenapadlo, ze se vubec do takove situace dostanu.
Samozrejme jak to chodi i on mi nedokazal odpustit, ze jsem to udelala, prestal se mnou na cas komunikovat,

kdyz me videl tak ten pohled s jakym se na me dival, bych nikomu neprala.

Po nejakem case ta zlost s nej vyprchala, ja byla rada, protoze jsem nechtela, aby mezi nami zustala zlost,

prala jsem si to vycistit mezi nama at si to neneseme jako nevyresenou situaci do dalsich zivotu.

Abych to zkratila, komunikujeme spolu jako pratele i kdyz on je kazdou chvili pro neco urazeny na me,

nevim jak to popsat, ale ja mu stale odpoustim i kdyz to kolikrat neni moje chyba,

a ja jsem ta ktera se to snazi urovnat, nevim co to je,

ale uz je to ve me od detstvi tezce snasim situace, kdyz se na me nekdo zlobi i v pripade, ze to nebyla moje chyba.
Je to jak magnet co me k nemu pritahuje a ja nejsem schopna se z toho dostat.

Kazdy den se modlim a prosim Bozicka o pomoc.

082
 

O

 

Milá Wahlgrenis,
prosím poraď mi, mám sa vráťiť ku svojmu bývalému manželovi,

ktorý ma poslal zo zahranicia domov aj s našou dcérkou nasilu.

Finančne nás síce podporoval, a ubezpečoval o vzťahu, ale medzitým žil asi svojim životom.

Po troch rokoch je schopný urobiť všetko možné, aby som sa dostala späť.

Neviem sa rozhodnúť, či je to ten správny krok, alebo príde mi do cesty iný muž, ktorý ma urobí šťastnou.

Ďakujem.

081
 

O

 

Můj dotaz se týká mého současného vztahu.

Za celý život jsem poznala 3 muže, kteří mě velmi ovlivnili.

První byl velmi duchovně založený a velmi jsme si rozuměli, ale náš vztah ztroskotal na každodenních problémech.

Myslím, že tento člověk, ač jsem ho velmi milovala a celou mě změnil,

by asi nebyl schopen vztahu a odolávání všedních starostí.

Žije nyní v Praze.

Druhý muž byl pro mne tím nej- po sexuální stránce, ale ani s ním jsme nikdy neměli klasický vztah.

A třetí je můj nynější přítel, který má od každého trochu, ale není nijak extrémní a myslím,

že si velmi rozumíme, až na občasné hádky a rozbroje, které byly časté v minulosti, ale nyní se již náš vztah uklidnil.

Mám pocit, že i s tímto člověkem nás něco spojuje, snad společná minulost a že si spolu máme něco vyřešit.

Přesto mi pořád něco chybí, jsem jakoby neúplná a cítím smutek a touhu po poznání a po duchovním rozvoji,

což se v tomto vztahu příliš nerozvíjí.

080

 

O

 

Nejsem sice pravidelným návštěvníkem Vašich stránek, ale občas sem zabrousím.
Čtu si hlavně odpovědnu a jelikož věcem mezi nebem a zemí věřím, a věřím na energii a vcítění a telepatii,

tak mě vždycky Vaše odpovědi zaujmou a hlavně i skutečně mnohdy velmi zajímavé životní příběhy a zážitky dotazovaných.
Ale aby přešla k ménu problému, jestli se to dá tak nazvat.
V lednu jsem se seznámila s jedním mužem.

Nejdřív jsme si spolu povídali pouze přes chat, pak jsme se i sešli, a v současné se vídáme, když máme čas (oba máme své rodiny).
Neustále na sebe myslíme, líbí se nám stejné věci, řekneme stejnou větu v jeden okamžik,

máme stejný názor na rodinu, děti, dokonce jsme uvažovali o společné budoucnosti,

ale vzhledem k tomu, že mám malé dítě, nemůžu od rodiny odejít,

i když vím, že tento muž by měl mé dítě jako za vlastní a dokázal by se o rodinu zodpovědně postarat.

Strašně mě přitahuje a je mi s ním dobře, má něco co nemá můj manžel a nad čím stále přemýšlím,

jestli skutečně to, co má v sobě, jestli je pro mě tak strašně důležité, že bych byla schopna kvůli tomu opustit manžela.

Jinak s manželem si rozumíme, jsme spolu již 11let a máme se rádi.

Ale prostě něco, asi z mé strany chybí, já si to pořád nějak nechci přiznat, nebo se bojím,

že by to mohl být unáhlený krok, že třeba jde o mojí rozmařilost.

Nevím.

Připadá mi však, že moje setkání s mým přítelem není náhoda

a že snad jsme se už mohli spolu někdy v minulém životě setkat nebo jsme se teď setkali z nějakého důvodu.

Možná jsme se oba cítili osamoceni, i když to tak navenek třeba nevypadá a oba máme rodinné zázemí.

Nevím, jak dál pokračovat, nevím, zda dokážu vztah s přítelem ukončit a jestli ho chci ukončit a jestli ho mám ukončit.

Na druhou stranu nechci svého manžela ranit, mám ho moc ráda, i když máme rozpory.

Ale také jsem si vždy myslela, že patříme k sobě.

Poslední dobou o tom pochybuji, s manželem jsme dost rozdílné povahy.

Já jsem spíše energičtější, on spíše laxní, což mě rozčiluje a neustále se kvůli tomu dohadujeme.

Další věcí, která je důvodem našich pří, je, kde bydlíme, bydlíme u jeho rodičů,

nejsem zde šťastná, ale toužím žít v rodném městě a u svých rodičů, které mám ráda a moc mi chybí celé prostředí,

lidé které znám, příroda a prostě vše, co do mého rodného města patří, prostě to tam miluji.

Když jsme se o tom bavili s přítelem,tak pro něj by nebyl problém bydlet se mnou v rodném městě.
Ještě bych vlastně měla napsat, co vlastně má přítel navíc, co manžel nemá.

Cítím to tak, že se chová víc jako muž, nevím, i když není hezčí než můj manžel, víc mě přitahuje, je něžný.

Nežijeme spolu intimně - stačí nám pouze vzájemné doteky, líbání a něžnosti.

Vše je s ním intenzivní.

Vše toto mi u manžela chybí.

Máme stejné názory na bydlení, přítel na mě působí zklidňujícím dojmem, velmi se mi líbí jeho hlas,

prostě něco z něj na mě působí, co mě velmi přitahuje a je mi s ním dobře.

Je straší než můj muž, možná vyrovnanější.

Opravdu mám pocit, jak kdybychom se již někde v minulosti potkali.

Dokážeme si oba představit to, že bychom spolu žili.

Je to prostě zvláštní, i když jsem už několikrát ukončila vztah, pokaždé se mi hrozně stýská.

Vím, že se ještě neznáme tak dlouho a působí zde zamilovanost nebo snad osud?

I když nejsme spolu, pořád, ale pořád na sebe myslíme.

079
 

O

 

Potrebujem sa niekoho spytat na nieco, lebo mi to neda.

Ak by ste mi vdeli pomoct, bolo by to super, ak nie....prezijem to.
Teda, chodim prvy rok na vysoku skolu a mam jedneho spoluziaka,

prvy raz som ho stretla na prijimackach pred rokom a vtedy sa mi zapacil,

po modlitbach, aby nas oboch prijali na rovnaku vysoku sa mi splnil sen a uz rok sme spoluziaci,

celkom si rozumieme a vlastne aj viac, bola som do neho zamilovana cely cas,

podarilo sa mi odmilovat, ale vzdy som sa zas zamilovala, dokopy tri razy,

teraz som vo faze, ze sme priatelia a preto to chcem uzavriet, ci sa vobec k sebe hodime,

ci mame sudene byt spolu alebo nie, lebo mi to neda spat, a musim nanho stale mysliet.
Prave mi zacali prazdniny a rozmyslam co bude dalej.

078
 

O

 

V současné době prožívám těžké životní období, které se snažím vyřešit s Boží pomocí.

Jsem ve středním věku, ženatý a mám už dospělého syna.

Minulý rok jsem se zamiloval do kolegyně.

Vnitřně cítím, že se známe z minulosti a naše setkání není náhoda.

Ten vztah mi připadá přirozený, samozřejmý.

Omlouvám se, neboť se to jistě zdá velmi nemorální, ale chci prostě sdělit, co pociťuji.

Nedávno jsme byli s přítelkyní na obědě a nevšimli si manželky, která seděla u vedlejšího stolu.

Odpoledne mi nešťastná manželka volala a chtěla se mnou setkat v restauraci.

Řekla mi, že nás na obědě viděla a jestli jí nemám co říci.

Nelhal jsem a o svém vztahu s kolegyní jí řekl pravdu.

Od té doby prožívám skutečné utrpení.

Stále pláču a snažím se situaci řešit.

Manželka mě má moc ráda a prosí, abych se rozhodl.

Velmi pěkně spolu vycházíme, rozmlouváme.

Pokud se však na ni podívám, jsem naměkko, je moc milá a starostlivá a mě ničí představa,

že bych ji měl opustil a zanechat samotnou.

Přesto bych rád s přítelkyní založil rodinu s sdílel s ní budoucnost.

Pokud bych chtěl být šťastný, již dávno bych s ní žil, neboť mě inspiruje a podporuje v duchovním směru.

Jsem vegetarián a přítelkyně to přijala bez jakéhokoli přesvědčování také.

Jak rád bych s ní uskutečnil plány, mající hodnotu ve prospěch celku.

Nicméně situace je mnohem složitější, neboť naproti tomu stojí manželka a pomyšlení,

že bych ji zanechal samotnou, mě skutečně nesmírně vyčerpává.

Jistě se nabízí otázka, proč jsem dopustil vznik nového vztahu.

Odpověď hledám.

Trmácím se v kruhu myšlenkových stínů, které, ač se bráním, živím.

Téměř nejím, snažím se tedy alespoň zhluboka dýchat, abych vyrovnal napětí v břišní oblasti.

Pokouším se nalézt řešení.

Nechci se ale řídit srdcem či rozumem, ale intuicí.

Vím, že mé ego je veliké a že je třeba mnoho překonat, rozpustit.

Dosud jsem žil spíše jako dítě, naplněné velkou radostí, schopné se všemu postavit, vše změnit.

Ale nyní …

Vím, že rozhodnutí za mne nikdo neučiní...

077

 

O

 

Před nějakou dobou jsem se na Vás obrátila s prosbou, že nevím, co dělat, jakou cestou se dát dál.

Jsem moc netrpělivá, vím to.

Stejně tak je mi jasné, že nemohu sedět s rukama v klíně a čekat, až se samo od sebe přihodí to, na co čekám.

Situace se od posledního dopisu Vám spíše zhoršila než zlepšila, přesto věřím, že vše bude zase v pořádku.

Ale proč Vám vlastně píši tentokrát.

Už v posledním dopise jsem se zmínila o příteli, se kterým žiji, že spolu vedle sebe na něco čekáme.

Asi před měsícem se mi dvě noci po sobě zdálo, že si přítel našel jinou slečnu a že mi je nevěrný.

Několik dnů na to jsem zjistila, že to nejsou paranoidní představy a nejistota, ale sen se stal skutečností.

Ne sice úplně (ona slečna neměla zájem), ale nechci domyslet, co by bylo, kdybych to nezjistila sama.

Doteď jsem si myslela, že partnera člověk může mít i bez lásky, bez té pravé,

tolik opěvované v červené knihovně, že když se lidé tolerují, poskytují si jistotu

a mají se "jen" dostatečně rádi, úplně to stačí.

Ani jsem sama netušila, jak moc se mě tento incident dotkne.

Velice mě v těch okamžicích totálního rozhození podržela nejlepší kamarádka a bývalý přítel, se kterým máme bratrsko-sesterský vztah.

Se současným přítelem jsem si vše nakonec vyříkala, usmířili jsme se a pomalu zajeli do zaběhnutých kolejí klidu.

Ovšem zhruba před týdnem se mi opět začaly (z ničeho nic) zdát opět sny, ve kterých vidím jiné slečny,

od nichž se dozvídám, že po nich "ten můj vyjel", případně sama vidím, jak se mi vzdaluje,

ale kdykoliv na něho zavolám, přijde zpět.

Nevím, jak si mám tyto sny vykládat.

Věřím, že jednou třeba potkám životní lásku, ale co když je to právě tenhle člověk,

se kterým je mi souzeno být dál, za ne úplně ideálních podmínek?

Budu ráda, když mi odpovíte, ale rozhodně nebude vadit, když ne.

Jsem ráda, že mám komu říci zcela otevřeně své pocity.

076

 

O

 

Moja milá priateľka,

v poslednej dobe mám pocit, že sa príliš sústreďujem na "staršie ročníky" mužského pohlavia.

Mám pocit, že s nimi prichádzam do styku všade, v práci, na jednaniach, na obchodných stretnutiach,

už aj na ulici sledujem pohľady hlavne starších mužov, akoby muži pod 50 rokov neexistovali. 

Už si to asi všetko vsugeruvávam, ale nejako v pozadí všetkého mám pocit, akoby stál môj otec,

ktorý je už štvrtý rok po smrti, akoby mi tým chcel niečo naznačiť, povedať, akoby chcel so mnou takto komunikovať. 

Nikdy doteraz som tie pocity nemala a mám z toho riadny chaos.

Aj manžel sa o mňa bojí a snaží sa ma upokojovať, ale viem, že na nejaké duchovno neverí.

Je to otec, ktorý mi nedá spať alebo je to  niekto iný?

Mám niečo urobiť alebo niekam ísť za neho?

Neviem čo robiť a dosť mi to odčerpáva síl, taktiež by sa mi asi objasnil aj vzťahový problém,

kde som dosť citovo naviazaná možno iba kôli veku toho muža. 

Odvážila som sa Ti napísať po prečítaní horoskopu na budúci týždeň,

kde si pri mojom znamení napísala - v duchovne, že príde dôkaz.

Viem, že tento rok má byť pre mňa po tej duchovnej stránke zlomový, aj sa na to teším,

že nastala doba, kedy budem pripravená na nejakú komunikáciu s jemnohmotným svetom,

či už sa podarí s mojimi ochráncami alebo s niekým blízkym, ktorý dávno odišiel a je mi dodnes za ním smutno.

Zároveň mám obavy, aby som to nepokazila a či budem ozaj pripravená,

ale myslím, že na to mi dajú časom odpoveď aj Tvoje stránky,

ktoré sú nádherné a plné citu, lásky, obetavosti.

075

 

O

 

Dobrý den milá Wahlgrenis,

náhodou jsem objevila Tvé stránky na internetu a odhodlala jsem Ti napsat.

Prožila jsem snad typickou situaci.

Měla jsem přítele, moc mi na něm záleželo, chodili jsme spolu něco přes půl roku,

ale já jsem měla pocit, že ho znám celý svůj život.

Najednou to přišlo: řekl mi, že je konec, že si myslí, že je nejlepší jít každý svou cestou.

Byla to pro mě strašná rána.

Teď jsem se z toho tak nějak dostala, ale pořad mám pocit, že se ještě vrátí,

že to je ten člověk, se kterým já mám být celý život.

Nevím, jestli to, co cítím, je opravdová intuice nebo pouhý sebeklam.

Nevím, zda mám ještě na něco čekat nebo je to opravdu uzavřené a jak to se mnou dopadne.

074

 

O

 

Chodila jsem s přítelem 3x a byla to moje první láska se vším všudy...

i já jsem byla jeho jediná holka, kterou miloval a dokázal si s ní představit společnou budoucnost.

Přede mnou chodil se 3 holkami, ale ani jednu nemiloval jako mě (prý).
Plánovali jsme si budoucnost, že se vezmeme, až dostuduji a nejvíc si přál miminko..

Jeho rodičům jsem se líbila, zvlášť jeho bráchům a tátovi, akorát naši ho neměli moc v oblibě, ale respektovali mě..
Když jsme byli spolu, tak se ke mě choval velmi mile, i na veřejnosti,

ale když jsme byly v hospodě, tak se spíš bavil s kamarády, se mnou sice taky, ale ne tolik..

to chápu, protože je moc často nevídal...

Ale jeho velkou slabostí bylo pití...než jsme spolu začali chodit, tak jsme byli velmi dobří kamarádi

a on se někdy opil až tak, že nemohl chodit..

to mi zas tak nevadilo, ale když jsme spolu chodili, tak se mi až zhnusoval...

a kvůli tomu jsme se i párkrát hádali.

Dokonce i kvůli mě přestal chodit do hospody-sem tam jsme zašli, ale neopil se na diskotékách úplně do němoty,
jen do nálady... ale párkrát se stalo, že mi řekl, že jde domů, a šel do hospody a druhý den se mi omlouval...

ale nešel tam sám od sebe, zavolali mu kámoši a on šel...udělal mi to 2x...
Jinak to byl úplně skvělej kluk.

Ještě 2 týdny před našim rozchodem mi tvrdil, jak mě miluje a potom najednou konec.

Prý se to snažil překousnout, aby jsme byli spolu, ale prý to nešlo..

ale to mu věřím, protože jsme se na tom shodli, že když to bude váznout, tak to zkusíme překousnout..
Po našem rozchodu mi říkal, že nevylučuje, že se ke mě nevrátí, ale zatím to nejde.

Pouze občas si spolu uděláme kamarádskou ,,výpomoc".

Kamarádi jsme pořád a doufám, že budeme nadále...
Ale nevím proč, ale já ho i přesto všechno, co mi kdy hnusnýho udělal, pořád miluju, ale už to není jako dřív...

Když zkouším kyvadlo, jestli znovu budem spolu, tak mi to ukazuje, že ano...

ale nevím co je na tom pravdy.

Mám se na dále o něj snažit nebo ne? má to vůbec cenu?
Bydlíme ve stejné vesnici a máme stejné kamarády, takže se potkáváme skoro pořád...

ale nevím proč, ale i přesto všechno vím, že on je pro mě ten pravý a nikdy nebudu milovat nikoho tolik, jako jeho...

073

 

O

 

Mila Wahlgrenis,

Asi pred 10 lety jsem byla jsem po rozchodu s clovekem,

ktereho jsem milovala, ale ktery me stale bil a ponizoval atd.

Nedlouho potom jsem potkala dalsiho chlapce, ktereho jsem znala pouze kratce, ale zamilovani bylo jine nez cokoli predtim.

Bylo to na prvni pohled, a jaksi “bezvyhradne”, proste jsem jen potrebovala byt blizko nej a bylo mi dobre…

Bohuzel jsem mela pocit jakesi nejistoty, ze opet stravim par let s nekym, kdo je “do vetru”,

a znovu se rozejdu, spis se mi chtelo konecne se “usadit”.

Neverila jsem mu, ze to se mnou mysli vazne, i kdyz ted po delsi dobe myslim,

ze i on chtel tenkrat zalozit rodinu, ale ja nechtela slyset, asi jsem se bala ze se spalim,

ze jsem tak nejak “ztracena” v te sve zamilovanosti.

O par mesicu dal jsem potkala sveho muze, pritahoval me, svym zevnejskem, svym sebevedomim,

svou jistotou, a musim rict, ze tim, jak me zacal rozmazlovat a starat se o me, mel o me zajem,

chtel vedet, jak si prestavuji budoucnost, jakou jsem mela minulost,

tak nejak se mi zdalo, ze mi rozumi a ja jemu, a tak jsem se s mym chlapcem rozesla a prestehovala se k memu muzi.

Po nejake dobe mi pripadalo, ze muj muz ke mne chova stejne pocity jako jsem chovala ja k tomu chlapci pred nim.

Ale rikala jsem si, no co, uz je to pryc, tohle je taky laska.

Ted je to uz 10 let, a muj chlapec, ktereho jsem znala jen par mesicu, se mi stale vraci ve snech,

diva se ne me, hleda me, ja hledam jeho, placu, atd.

Rano se vzbudim, je mi smutno a navic si pripadam, jako bych meho muze podvadela.

Citim se hrozne, je to jakasi odplata, nebo je to moje svedomi???

Anebo se mi kdosi snazi neco rict?

Ja nejsem pro neveru, a mam ted male detatko se svym manzelem, a tak nechci a nemuzu odejit

a nechci se mu o tom vsem zminit, jen bych asi sveho manzela ranila.

Bohuzel si nekdy nejsem jista, jestli tohle vsechno neni takovy jakysi podvod, a jestli bych nemela odejit a vse napravit.

Take se mi zda, ze muj muz tusi, ze neco neni v poradku a stale se me pta, jestli ho podvadim

Jsem z toho zmatena, citim se hrozne, asi pykam za svou chybu, za to ze jsem se “vdala z rozumu”,

i kdyz sveho manzela mam rada, neco mi stale brani se mu odevzdat.

Na druhou stranu mam nekdy jakysi neprijemny pocit ze sveho manzela, jako kdybych ho neznala,

neverim mu, zda se mi take dost zmateny a komplikovany.

Zda se mi, jako kdyby se mu ulevilo, kdybych odesla…

Oba ale zboznujeme nase dite.

Mozna je to vsechno odplata a ja ted musim pykat, ale aspon nechci uz nikomu ublizovat.

072

 

O

 

Dobrý den Wahlgrenis,

už 2 roky jsem sama bez přítele. A i předtím jsem byla sama. Bývalý přítel si dělal, co chtěl.

Občas se v mém okolí objeví muž - menší, silný nebo s neuvěřitelnými nároky.

Bohužel chtějí po mě jen jedno, SEX!

Žádný z nich není schopný navázat vážný vztah.

Vracejí se ke svým bývalým partnerkám nebo na ně nedokážou zapomenout.

Snažila jsem se svoji samotu nahradit kamarádkami, ale v poslední době nevychází ani tohle.

Rozumím svým kamarádkám, chtějí být se svými partnery,

respektuji to a nechci je obtěžovat, mám je ráda a nechci je ztratit.

Jen se skoro každý den ptám sama sebe, proč zrovna já musím žít v samotě?

Přijdu domů a nikdo tam není.

Jen 4 stěny pokoje.

Povídám si sama se sebou a vzpomínám, co bylo dřív.

Každý den je stejný, stejný a stejný ...

071

 

O

 

Milá Walhgrenis,

ráda bych Tě požádala o radu a pomoc.

Dříve jsem žila s přítelem, ale bohužel jsem si ho nevážila.

Nevěděla jsem, koho mám vedle sebe, až když jsme se rozešli, jsem zjistila, jak moc mi chybí.

Myslím na něj, i když už je to rok, co jsme se rozešli.

Mezitím jsem byla v přátelském poměru, dalo by se říci kamarádském poměru s více muži.

Ale nevzniklo mezi námi nic hlubšího, nic tak silného jako s tímto mužem.

Přála bych si znovu ho potkat.

Snažila jsem se ho kontaktovat SMS, ale neodpovídal mi.

Přesto stále neztrácím naději a moc bych si přála znovu ho potkat.

Můžeš mi poradit? Mám to vzdát a nebo tohoto muže ještě někdy potkám?

S tímto mužem jsem dokázala rozvíjet své mimozemské schopnosti, i když to bylo v určitých situacích životu nebezpečné.

Možná jsem mu moc ublížila a už nikdy se nesetkáme.

070

 

O

 

Dobrý den,
také já jsem v touze najít odpověď na otázky na svou současnou situaci narazila na vaše stránky.

I já mám problém, s kterým si nevím rady.

S přítelem jsme spolu již přes rok, kdy ke konci prvního roku jsme začali mít problémy, které jsme vyřešili rozchodem.

Po 3 až 4 týdnech jsme se k sobě vrátili, ale přítel řeší stále tentýž problém do dnešního dne.

O víkendu mi navrhl, že se týden neuvidíme, abychom si uvědomili, co k sobě cítíme a co bude dál.

Já si myslím, že mám ve svém vztahu jasno, mám ho ráda a chci s ním zůstat, ale bojím se jeho rozhodnutí.

Říká, že mě má rád a váží si mě, ale přestal cítit touhu a neví, zda se tento cit vrátí nebo zda je v partnerství natolik důležitý.

Já sama mu v tomto pomoct nedokážu, protože tento problém nemám a zřejmě on sám si musí toto vyřešit.

Jenže je toho na mě moc, nedokážu na nic jiného myslet, protože pořád přemýšlím na co kdyby.

069

 

O

 

Milá priateľka,

už som Ti písala, keď som objavila Tvoju stránku, ale to som nevedela, o aký rozsah a obsah Tvojej stránky vôbec pôjde.

To, ako ľudia oslovujú a dôverujú Tebe a ako zasa Ty trpezlivo a jednotlivo každému zvlášť odpovedáš,

a pritom máš aj iné povinnosti /rodinu, prácu.../ ma hlboko zasiahlo.

Som na Tvojich stránkach denne a stále sa mám čo nové poučiť z príbehov iných, ako aj z Tvojich odpovedí.

Viem, že nemáš čas na vzťahové príbehy, ale aj ja som bohužiaľ jedným ukážkovým prípadom.

Mám problémy s dvoma mužmi, pričom som šťastne vydatá a mám dve dospelé dcéry a manžela, ktorý ma má rád.

Problémom bolo, že ma nepotreboval v živote na nič iné iba na prácu a do postele. 

V ničom sa so mnou neradil, nerozhodoval so mnou, ale vždy sám, pri výchove detí som bola ja tá zlá.

A tak som pomaly k nemu citovo ochladla a stále som vravela, že keď sa nezmení, budem žiť radšej sama.

Potom ma zrazu zasiahol blesk v podobe oveľa staršieho a tiež zadaného /nešťastno/ muža.

Strávili sme spolu 3 krásne podvečery na vychádzkach a mne bolo nádherne ako nikdy predtým.

Neviem sa v mysli od tohto človeka odpútať, ten stav trvá štvrtý mesiac.

Ja mám pocit, ako by som ho poznala celý život a on bol ten pravý.

Je veľmi milý, citlivý, ohľaduplný...

priateľka mi vravela, že si takto nahrádzam chýbajúceho otca, ktorý nebol ideálny.

Žiť by som s ním asi nechcela a možno ani nevydržala,

ale tie chvíle pohody a hlavne pokoja a mieru, ktoré z tých stretnutí vyžarovali mi strašne chýbajú. 

Manžel o priateľovi vie, aj mi to akože toleruje, hoci sa trápi a čaká kedy ma to prejde.

Vraví, že je to kríza stredného veku.

No najhoršie je, že sa do toho priplietol ďalší muž, tiež podstatne starší

a vraví, že to už nemôže vydržať a musí mi povedať ako na mňa neustále myslí.

Ja som k tomuto mužovi bola vždy milá, ale nikdy som s ním neflirtovala, ani nezadala na to príčinu.

Už som mu vravela, že sa z toho musí pomaly spamätať lebo to nemá žiaden význam.

Ale ako Ty vravíš, nič v živote nieje náhodné a ja mám z toho veľmi zmiešané pocity.

Nechcem nikomu ublížiť, ale ten, po ktorom túžim ja, tiež nechce ubližovať mojej ani svojej rodine.

Ja mám niekedy pocit, že by bolo najlepšie, keby ma nebolo, veľa by sa tým vyriešilo.

Ale ako čítam na Tvojich stránkach, iba by som tým všetko zhoršila

a v budúcom živote by som pykala za chyby v tomto živote.

Každý máme na tomto svete nejaký cieľ a plán.

Možno tá moja beznádej pramení aj z ochorenia štítnej žľazy - možno je to len hra hormónov.

Ale  ja som už unavená, dosť som schudla, nechutí mi jesť, nemám radosť už skoro z ničoho a neviem sa pomaly smiať.

Začala som už  brať aj nejaké lieky na upokojenie, je mi totiž stále do plaču.

Vraj všetko hrozne prežívam a beriem si k srdcu.

Vychádzam v ústrety všetkým ľuďom a snažím sa pomáhať, hoci moje znamenie ma k tomu veľmi nepredurčuje.

Za mladých liet som taká nebola, dosť som niektorým ľuďom ublížila a teraz to asi naprávam,

ale starnutím sa človek ozaj mení a dozrieva.

Chcela by som ešte zažiť pekné chvíle, ako som prežila pár krásnych chvíľ s novým priateľom,

kedy nešlo o to telesno, ale skôr o duchovno v nás.

Len neviem , prečo potom človek tak trpí.

Doma mám trochu problémy s dorozumievaním sa so staršou dcérou, ktorá sa zaujíma o mágiu a nadprirodzené javy...,

len sa bojím aby si tým neublížila.

Sme v jednakom znamení a nechceme ustúpiť jedna druhej, ale myslím, že časom sa to vyrieši.

Musí aj ona dozrieť.

Nechcem, aby trpela, ale robí podobné chyby ako ja a asi tým musí sama prejsť.

Ja ju predtým neochránim, hoci by som ako chcela.

Druhá dcéra nám robí zatiaľ hlavne radosť.

Drahá priateľka, už od prvého kontaktu Ťa tak nazývam, hoci Ťa nepoznám, si mi veľmi blízka.

Ďakujem, že si si to vôbec prečítala, možno som potrebovala iba sa niekomu vyžalovať a Ty si taká vďačná poslucháčka.

Ešte raz Ti ďakujem, za všetko čo robíš a aj budeš robiť pre nás,

ktorí potrebujeme Tvoje rady ako aj Tvoje pohladenie po dušičke

068

 

O

 

Milá Wahlgrenis,

je mi 40 let, jsem vdaná, mám 2 velké děti a 1 malé, teprve 5letého prcka.

Můj problém, který sama neumím vyřešit, se týká mého manželství.

Je to manželství už dlouholeté, dalo by se říci, že i dobré... ale.

Manžel je člověk velmi činorodý, přátelský a tak se stalo,

že se před 7lety zamiloval do mladší kamarádky z party, se kterou jezdíval na vodu.

Po přiznání, které sám učinil, že se potkala dvě srdce... zůstal nakonec s námi.

Jenže vztah trval 2,5 roku, než došlo k ukončení.

Dá se říci, že mě to velmi poznamenalo.

Mám pocit, jako bych nezapomněla.

Od té doby dodnes navazuje spousty přátelství s ženami na netu, na vodě...

Nedávno se objevila na netu žena, se kterou si rozumí podobně jak kdysi.

Začal ji navštěvovat na pískovišti s naším malým, píšou si každý večer, přes den pak posílají SMS.

Když jsem chtěla, ať ten vztah ukončí a za ní nejezdí, manžel oponoval, že není vězen.

Při hádce mi řekl, že si s ní popovídá, jak s nikým, že jí může říct i to, kdy se pohádáme a kdy pomilujeme.

Zdá se mi to přinejmenším podivné a uvažuji o rozchodu s manželem.

Ten o ničem nechce ani slyšet.

V našem vztahu mi už není dobře, jen občas...

Jenže mám právo malému brát jinak skvělého tátu?

Jinak je to člověk velmi oblíbený, starostlivý jen to ale...

Tvrdí, že je hodně citový a cit, jaký potřebuje, mu prý neumím dát.

Jsem prý moc velká realistka.

Má pravdu?

067

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
dovolila jsem se na Vás obrátit s žádostí o radu, přestože můj problém je ve srovnání s jinými vlastně zanedbatelný.

Nicméně mě stejně velmi trápí.

V únoru jsem se seznámila s jistým člověkem a od té doby na něj nemůžu zapomenout.

Ze začátku to vypadalo, že i on bude stejného názoru,

ale postupně komunikace z jeho strany přestala a ozve se jen občas,

zatímco u mě se moje náklonnost k němu ještě prohloubila.

Mohla bych tedy poprosit - jak tohle dopadne?

Je šance, že přeci jen jednou zůstaneme spolu?

066

 

O

 

Určitě šťastnou náhodou jsem objevila Vaše stránky.

Velmi mě zaujaly a proto využívám vaší nabídky - poradny.
Jsem již mnoho let vdaná, mám již dospělé děti.

Před dvěma lety jsem se potkala se svojí první láskou a po čase to dopadlo tak, že jsme se sblížili.

Oběma nám chyběla láska a city.

Můj muž hulvát - co jsem věděla již dávno, ale čím je člověk starší - tím hůře to snáší.

A manželka přítele - hádavá mamonářská hysterka (mohu potvrdit, neboť ji léta znám).

Navíc on své ženě na začátku jejich manželství řekl, že kdyby se někdy s ní rozvedl, jen kvůli mně

(ona věděla, že jsme spolu jako mladí chodili).
Prožili jsme spolu mnoho jen pěkného, byl člověk, který mi moc pomáhal vlastně po všech stránkách.

Měli jsme mnoho společného, zájmy, koníčky, názory.
On chtěl řešit situaci, ale byl problém, neboť zrovna rozjížděl velkou firmu, kde zaměstnal celou svoji rodinu, bál se.

Chtěl trochu času, než se vše rozjede, aby prý mohl firmu předat synovi.

Jenže já jsem člověk, který nedokáže žít tzv. "dvojím životem".

V té době se náš vztah neutajil a tak se dozvěděla jeho žena a následně i můj muž.

On se jí časem přiznal, ale já doma ne - neboť i tak jsem si od muže užila své - od nadávek, ponižování a ran...

Jemu zase žena vyhrožovala, že si něco "udělá" (již jednou se léčila), on se bál ji mít na svědomí.
Věděla jsem, že mě miluje, že určitě trpí a trápí se.... ale .....

po dosti bouřlivých dohadech prostě vymazali telefonní čísla a přestali komunikovat.
Nevím, jak on nyní, ale on v mém srdíčku stále je a každá myšlenka na něj mě bolí.

Nevím, zda se někdy sejdeme, jak vše vůbec dopadne, jak on žije, zda je spokojený......
S manželem jsme zůstali zatím spolu - nebo spíše žijeme vedle sebe.

065
 

O

 

Před 15 měsíci jsme se s přítelem rozešli.

On to chtěl.

Bez ohledu na to, že jsme spolu byli jen krátce, zasáhlo mě to tak hluboce, že jsem chtěla umřít.

Kdybych nebyla takový zbabělec, tak nevím, co bych snad udělala.

Převrátil mi život na ruby, vše v co jsem věřila, v co jsem doufala a co jsem si slibovala,

že nikdy nezradím, přestalo mi dávat smysl, vše mi připadalo zbytečný a naivní.

Stále se mi ale sem tam ozve a já nevím proč.

Co pro něho znamenám, co jsem znamenala?

Zůstaneme spolu alespoň v nějakém kontaktu?

Jsem vyprahla a nedokážu cítit vůbec nic, vůči nikomu jinému.

Možná se to někdy změní, ale v to už taky nevěřím a nic nečekám.
Byli jsme spolu v kontaktu v nějakém minulém životu?

Asi jsem mu musela hodně ublížit, protože i když mi on ubližoval (nikdy fyzický, jen svým chováním, a někdy i slovy),

byla jsem vůči němu měkká a vše mu odpouštěla a nepřestala ho mít ráda.

Je to asi můj dluh vůči jemu.
Existuje šance pro nás?
064

 

O

 

Zila jsem v nestastnem manzelstvi.

Tedy, podle druhych - ja si to ani moc neuvedomovala.

Sveho muze jsem milovala zvlastnim druhem citove zavislosti,

plnila mu vsechna prani a to az k hranici nasich financnich moznosti.

Temer jsem zivila ja jeho a pujcek jsme meli..., ani nemluvit.

Byla jsem ale stastna, kdyz on byl stastny, protoze pak byl na me hodny, milujici a neutikal.

Behem manzelstvi vystridal tri milenky, ke kterym se s zeleznou pravidelnosti stehoval.

Byla jsem moc hloupa, sobecke chovani mu trpela a nebrala ohled na maleho syna, kteremu tatovo chovani vadilo.
Po trinacti letech prisel zvrat.

Vsichni kolem mne si mysleli, ze mi konecne dosla trpelivost a laska, ale to nebyla pravda.

Jen jsem potkala nekoho jineho.

Ten muz se mi pri prvnim setkani vzhledove nelibil a vizuelne me ani nicim nezaujal.

Protoze byl navic ve spolecenske "nalade", ten tam byl i jeho jiskrivy intelekt, kterym obvykle disponuje.

Dokonce mi pripadal nehezky, maly, s pocinajici pleskou,

zvykly zit vycerpavajici pracovni zivot... ktery je na nem videt "vyzilosti ve tvari".

Predesilam, ze ja jsem atraktivni typ, blondynka, vyvinuta, vysoka a stihla, pozornost pritahujici

-  ktera si ale take nesla /posledni tri roky se lepsim :)/ na zadech hromadu komplexu.
Po prvnim setkanim s nim se pamatuji, ze se mi zdal v noci zivy sen.

Viseli jsme oba ve vzduchoprazdnu, ja citila OBROVSKOU lasku a souzneni s nim.

Stesti takove, jake jsem pocitila jen v tom snu a pamatuji se, ze jsem porad dokola opakovala :"Ty ses mi konecne vratil!"

On na me pri prvnim setkani reagoval tak, ze byl mnou doslova okouzleny (to ja jeste nevedela).  

Dal se veci dely velmi rychle.

Pri prvni nepracovni schuzce mi rekl, ze o me vedel od vedmy,

ktera jej upozornila na "osudovou" zenu v jeho blizkosti a ackoli me neznala, dukladne me popsala.

Ten vecer jsme si v restauraci plne lidi posilali tam a zpatky proudy energii, ktere jsem opravdu vnimala(!)

a jako vyvrcholeni jsme oba zazili bezkontaktni vnitrni orgasmus (u sklenice vina a sedici kazdy na vlastni zidli) :).

Kdyby mi to nekdo vypravel, tak mu neuverim, ale ja to (a spoustu dalsich neuveritelnych splynuti) zazila.

Zrejme se nam stalo neco, co se stava praktikujicim tantru, jen s tim rozdilem, ze jsme to necvicili a nebyli na to pripraveni.
Byli jsme spolu nadherne tri mesice a ja jej citila na dalku.

Doslova.

Pak to skoncilo z jeho strany, ale pritazlivost - protoze se stykame pracovne cas od casu - zustava a moc se nezmensuje.

Ani z me, ani z jeho strany.

Musime se dost ovladat a v podstate se od sebe drzet dal.

Ani jeden uz nechceme a nemame silu vracet se k tomu, co bylo, ani tim znovu spojit sve zivoty, ani tim si to poradne vyrikat.

Nejde to.

Ja se tvarim, ze se nic mezi nami nestalo, on take.

Presto to fyzicno a jista psychicka blizkost zustava - byt se treba ctvrt roku nevidime.

Rekl mi jednou, ze jsem jeho astralni zena a i kdyby to nerekl, tak ja to tak vnimam od pocatku,

protoze jinak si tu pritazlivost vysvetlit neumim.

Ta vedma rikala, ze se zname z Egypta a drivejska.

Je to mozne, Egypt miluju od detstvi.

Co to mezi nami je?

Nebo, co je to se mnou?

Nejak se mi nedari dostat jej ze sebe i kdyz bych moc chtela.
063

 

O

 

Dobry den mila Wahlgrenis,
prisla jsem na vase stranky nahodou.

Jako ze nahoda se vyskytuje celkem casto v nasem zivote.
Procitala jsem si pozorne nekolik prispevku, ktere napsal sam zivot.

Musim se priznat, ze po delsim vahani jsem se rozhodla Vam take napsat.
Kdysi mi rikala jedna znama:

Az jednou nebudes potrebovat pomoc zvenci, tak jsi konecne nasla sama sebe.

Kdyz tak o tom premyslim, pomoc zvenci asi potrebuju.
Chovam se jako mala holka, ktera potrebuje uteseni, presto, ze chce znat krutou pravdu.

Jaka ta pravda je, vlastne ani sama nevim.
V podstate bych mohla zacit jako kazdy, kdo zazil neveru.

Ma stejneho pachatele, misto cinu... atd.

Asi bych ji snasela MOZNA jinak, kdyby manzel mel ulet s holkou z bordelu, ci se nehorazne opil... u nas to bylo uplne jinak.
Jeho nevera byla naprosto promyslena zalezitost, ke ktere se mi pozdeji priznal,

neb jak sam rikal nemohl nest pocit udusane viny.
Nemel s tim ani delat co sex.

Tim chci rict, ze v nasi posteli bylo vsechno v naprostem poradku.

Nemeli jsme ani pauzy a musim rict, ze nas to oboustranne bavilo.

Ja osobne nepatrim k puritanum, mam rada nove, mile veci i hezka videa.. ale tohle nechci rozebirat.
On mel milenku, ktera na neho byla hodna, kdyz ja byla zla.

Trvalo to mezi nimi mesic.

On si ji nasel, aby na me zapomnel.

Vrhnul se do naruce jine zeny, aby nezustal sam....
Rekl mi to a my oba pochopili, ze vlastne patrime k sobe, ze on si vybral zivot vedle me, stejne jako ja po jeho boku.
Zkousela jsem zacit zase zit a nepremyslet o te cizi dame.

Jenze on ji chtel mit za pritelkyni, protoze mu nikdy neublizila, tak nevidel duvod ji rict - cau.

Neslysel moje prozby o tom, ze ona nemuze byt prece dal jeho kamaradkou, s kterou chodi na kavu a obcas si zavolaji.
Tri mesice byl klid, protoze odcestovala.

Po navratu ho ale kontaktovala a ke mne se dostaly fotky z uzasne dovolene z australie, ktere poslala memu muzi.
Kdyz zjistil, ze o nich vim /diky jeho vlastni neopatrnosti/, pochopil.

Rekl, ze ji nemuze mit jako kamaradku!

Ze byl silene naivni, kdyz ji chtel mit jako pritele na pokec, aniz me by to nevadilo....
A ted v tom zase litam.

Sice me presvedcoval, ze uz ji skutecne vyhledavat na pratelske posezeni nebude,

ale jak sama mozna vite vite - duvera je desne krehka vec.
Jeho nevera byla docista jina, nez jsou "bezne" nevery a o to vic to vsechno boli.
Videla jsem ji v nedeli.

Je v pohode.

Je vysmata a zda se spokojena.

Neodpusti si ale chodit tam, kam chodi i muj muz a vlastne i ja.

Rikam si, proc me vadi, ze ja ji vidim a ona s tim nema problem, kdyz vidi me a vi, ze ja o jejich minulem vztahu vim?

Co ji se honi hlavou?

Pry se mnou chtela mluvit a rict mi, ze mezi ji a mym muzem vsechno skoncilo, ale odmitla jsem.
Vzdycky jsem jen spatna z toho, kdyz ji vidim.
Ani nevim, proc jsem se rozhodla vam napsat.

Je to jako vykrik do tmy...potrebovala jsem to pouze ze sebe vykricet.

062
 

O

 

Nedávno jsem při brouzdání na internetu zabloudila i na vaše stránky, které mě velmi oslovily.

Nevím, zda na mou prosbu, otázku budete mít čas odpovědět, ale byla bych velmi poctěna.

Můj problém je v nynějším rozpoložením, ve kterém jsem se ocitla.

Mimo jiné mi v poslední době změnila plán událost, kterou se pokusím nastínit.

Je mi osmnáct let a čtyři roky mám přítele.

Vždy jsem byla ráda, že ho mám a i přes značné komplikace, které se minulé léto objevily, jsme stále spolu.

Přibližně před měsícem jsem poznala muže, který mě velmi přitahoval a přitahuje.

Ačkoli jsem svému příteli nikdy nevěrná nebyla, cosi se ve mě zlomilo a podlehla jsem jeho kouzlu.

On je taky zadán, takže jsem si nedělala příliš velké iluze, že by náš vztah mohl přerůst v něco víc než ve vztah milenecký.

Nicméně, ačkoli nám bylo spolu hezky, druhý den od schůzky se mi už neozval.

Bylo by mi jasné, cože tímto značí, kdyby ovšem den předtím nám spolu nebylo výjimečně hezky.

Nicméně přes tento příběh, který jsem se pokusila ve zkrácené formě převyprávět,

bych ráda věděla, zda mě s tímto mužem čeká ještě něco dalšího, či je z jeho strany definitivní ochabnutí.

061


O

 

Potácím se ve světě stresující práce, stereotypu a světlých chvilek, kdy se věnuji věcem mezi nebem a zemí.

Nedokážu posoudit, zda jsem si již hodně zakusila,

protože když se podívám kolem sebe, najdu určitě plno človíčků, které život postavil před větší zkoušky.

Vím jen, že dodávání energie mě stojí hodně námahy a pořád si připadám, že jsem na jiné cestě, než bych si přála.

Nejvíce mě trápí můj postoj k tomu nejdůležitějšímu citu, který je a to lásce.

První rozchod jsem hodně obrečela (ale byla to láska nebo zamilovanost?),

druhý vztah byl spíše na rozumu a třetí – asi se nám spolu něco nepovedlo,

protože jsme nedokázali mezi sebou ani řádně komunikovat.

Možná, že právě tady ten vztah mohl být nejsilnější.

Navíc se mi teď stává, že když se objeví nějaký muž, podvědomě ho už druhý den nechci.

Ani mu nechci dát šanci.

Výklad z čaker a karet mi bohužel řekl, že na téma lásky, vztahu a rodiny do budoucnosti se mnou nechtějí komunikovat.

Předešlé výklady byly sice hodně pozitivní, ale bohužel se nikdy nevyplnily.

Nevím, kam přesně můj problém zaměřit - jestli k rodinným konstelacím, nebo karmě,

kyvadélka si se mnou také hrají.

V mých myšlenkách je čím dál častěji Akaša, do které bych chtěla nahlédnout nebo Shambala, kam bych se chtěla dostat.

Jenom když mě v noci probudí hlasy, nebo mám pocit, že se mnou někdo v bytě je, tak je to spíše strach,

i když vím, že nějaký práh bych už ráda překročila.

Ráda bych, co si mám z tohohle života odnést, co se mám naučit.

Přemýšlím, proč jsem tady, jak na tu správnou cestu.....

060
 

O

 

Milá Wahlgrenis!
Tvé stránky znám teprve pár dní, takže jsem dosud ještě všechno nepročetla.

To, o čem píšeš, mě velmi zaujalo, je to víceméně o tom, čím já teď žiju.

Takže Tvé stránky mi do mého života vpluly jako další část mé osobní "puzzle" skládanky.

A věřím, že to tak cítí všichni, kdo Tě jednou navštíví!
I já se cítím chaoticky, na rozcestí, jako bych nevěděla, kam a kudy mám jít, co mám dělat,

připadám si celá potlačená, neschopná cokoli změnit, nic v mém životě nefunguje...

Ale zároveň věřím tomu, že moje duše přesně ví, co mám dělat, abych byla šťastná.

Jenže já s ní asi nejsem v kontaktu nebo co, protože cítím vnitřní nespokojenost, nenaplněnost.

Jako bych žila zatím jen provizorně.

Takže já stále na něco čekám.

Jinými slovy asi žiju v budoucnosti a přítomnost mi jaksi uniká.

Ale PROČ tomu tak je?

Svou vnitřní nespokojenost cítím už hodně dlouho, už si ani nevzpomenu, kdy začala.

Před 5 lety jsem si našla přítele (jsem vdaná), dosud s ním udržuju utajený vztah.
Před půl rokem jsem měla ovšem možnost natvrdo pohlédnout do vlastního zrcadla.

Náhodou (vím, že náhody neexistují, tehdy mě někdo určitě vedl) jsem zjistila, že můj manžel má o dost mladší milenku,

byl to pro mě šok, zhroutila jsem se z toho (paradoxně dělám úplně totéž!).
Cítím, že můj život jde tak nějak "šejdrem", ač nenávidím neupřímnost a faleš, sama tak víceméně žiju.

Potřebuju snad ještě větší a silnější facku, abych se vzpamatovala a vzpomněla si na to, kdo jsem?

059
 

O

 

Nic se mi ale nedaří.

Miluji, mé srdce je naplněné láskou, ale nedaří se mi propojit vzájemné vztahy blízkých.

Po 26 letech mě opustil manžel, vzala jsem si jiného muže a chtěla nastolit v našem domě klid, který tam nikdy nebyl.

Nepovedlo se mi to.

Vztahy nejsou dobré, panuje tu přetvářka, chlad, pokrytectví.

V tom vyrůstají vnoučci /2 a 5let/.

Vztahy k mému muži nejsou dobré, na něj se to přenáší a kazí nám to i náš vztah.

Proč se i on dostal do takové situace?

Jsem příčinou všeho já?

Jak z toho ven?

Lze v našem domě vůbec něco změnit?

Jak?

058
 

O

 

Milá Wahlgrenis,

moc jsem si přála dostat od Tebe odpověď, přestože otázky osobního rázu neřešíš.

Zjistila jsem, že přítel bydlí doma u rodičů, s přítelkyní se tedy zřejmě rozešli,

protože na 1. máje je většina zamilovaných spolu a on byl se celé odpoledne až do večera u nás v hospodě.

Byla jsem tam, ale nemohla jsem s ním mluvit, protože tam měl maminku.

Mám ještě šanci a co mám podniknout, abych ji nepromarnila a zda budeme zase někdy spolu a kdy? 

Jak ho mám přesvědčit, že ho miluji? 

057

 

O

 

Dobrý den Wahlgrenis,
děkuji Vám za Vaše velmi zajímavé stránky, které objevila naprostou náhodou

(i když vlastně vím, že náhody neexistují-všechno probíhá tak, jak má) moje dcera.
Dovolím si Vás požádat o vysvětlení určité situace v mém životě,

i když se v mém případě vůbec nejedná o nějaký zatěžující problém,

spíše o něco,čemu nerozumím a nechápu,co mi tato situace, kterou dále popíši, má naznačit.
Vloni v dubnu naprosto zemřelo mé již spoustu let umírající manželství a já se rozhodla,

že nadále už citově osaměla nezůstanu.
Dala jsem si inzerát do seznamky na internet a velmi rychle přišla první odpověď a pak mraky dalších.

Ale právě dopisy toho muže, který napsal jako první, mne oslovily natolik,

že jsem se po dvou měsících mailování rozhodla s ním sejít.

Po celou tu dobu jsem komunikovala po mailu i s dalšími "adepty", ale prostě tady jsem cítila něco...
Odhodlala jsem se ke schůzce s tím, že narazím na fádního úředníka a tím to také nejspíš všechno skončí.

Ale všechno bylo jinak.

Proti mně stál "něžný barbar", drsný chlap s něžnou duší.

Během jednoho večera jsme v tom oba vězeli až po uši.

Vždy jsem tvrdila, že mně se tohle nemůže stát, že vztah se vyvíjí pomalu atd.,ale ono se stalo.

Tak už vím.

Ono "nikdy neříkej nikdy" opravdu platí.
Zvláštní bylo také to, že nejen on byl první, kdo mi poslal odpověď, ale také já byla jediná, které vůbec napsal.

Poprvé v životě zabrousil na seznamku, protože ho tam nasměrovala kamarádka.

Udeřil jej do očí můj profil a zkusmo odpověděl.

Byli jsme oba naprosto nezkušení v seznamování, ve flirtech a oba jsme ve stejnou dobu pocítili potřebu hledat vztah.
Ovšem od začátku jsme si navzdory silným emocím a silné přitažlivosti uvědomovali, že náš vztah nemá perspektivu.

On je živel, velmi inteligentní, ale živel, barbar a hazardér.

Já intelektuálka, opatrná, celkem úspěšná.

Je mezi námi i určitý společenský rozdíl, vím, že společnost, ve které se pohybuji, by jej neakceptovala,

připadal by jim jednoduchý a neotesaný (což navenek je).

Prostě oheň a voda. Proto asi i ta přitažlivost mezi námi.
Prožili jsme spolu krásný letní románek.
Pak jsem udělala školáckou chybu, začala jsem si jej přivlastňovat a on se odtáhl.

Napsal mi, že mne velmi miluje, ale že se velmi dobře zná, že pro mne není vhodný, že mi nedokáže dát,co si zasloužím atd.

A právě proto, že mne miluje, chce tento vztah ukončit.

Myslela jsem si, že prostě vyprchaly z jeho strany city a aby to lépe vypadalo, že to formuloval takto.

Přijala jsem to s vědomím, že konec jednou stejně přijít musel a oba jsme to věděli.
Přerušili jsme kontakty, ale já zapomenout nedokázala.
Poté jsem si znovu zadala inzerát na net a setkala se s několika velmi kvalitními muži,

ale nedokázala jsem k nikomu z nich pocítit nic víc než sympatie a přátelství.

Tak jsem vše vzdala, inzerát vymazala (jak jsem si myslela) a rozhodla jsem se,

že pokud něco přijít má, tak přijde, ale už žádné schůzky.
Já však stále nedokázala zapomenout na muže, se kterým prožila loňskou letní lásku.

Po třech měsících jsem mu napsala mail - pouze přátelský, neutrální -, jak se mi nyní daří,

a ptala se, jak se má on atd. atd. - žádné city, emoce, jen kamarádství, jsem přece dáma.
Ovšem jeho odpověď mne překvapila.

Napsal mi, že nemůže zapomenout, že mne má v sobě, že se mu stále vracím, ale že na vztah není připraven.

Že se nevyzná sám v sobě, že neví, co si počít.

Že to pro něho nebyl žádný bezvýznamný flirt ani románek, ale láska.

Právě proto se prý vše snažil ukončit, aby nepřišla později velká bolest.
Začali jsme znovu komunikovat po mailu a domluvili jsme si společný víkend.

On přemýšlel, jak se asi budeme po té době vedle sebe cítit, že budou rozpaky atd.

Já začala přemýšlet, co když je vše už jenom fikce, co když už je ve skutečnosti vše pryč

...a rozhodla jsem se o tom přesvědčit.

Vyjela jsem si do města, kde pracuje, na služební cestu a zaranžovala jsem rychlé krátké setkání.

Zjistila jsem, že jsme na sebe reagovali tak, jako by těch sedm měsíců mezi námi vůbec nebylo.

Můj bývalý přítel ode mne nedokázal odtrhnout ani oči, ani ruce, ani ústa a bylo mu úplně jedno, že sedíme v kavárně.
Ale v lednu tohoto roku mi vstoupil do života další muž.

Povahou i celkovou úrovní přesně takový, jakého jsem potřebovala mít vedle sebe.

Našel mne na na nějakém seznamovacím serveru a vyhodnotil mne počítač jako ideální partnerku.

Když jsem zjistila, kde mne to vlastně našel, vyzkoušela jsem totéž a i on mně vyšel jako ideální partner.

Přišel mi do života asi tři týdny poté, co jsem prosila vyšší moc, ať mi pošle do života už konečně tu pravou lásku.

Příliš mnoho náhod.

Navíc mi řekl astrolog, že tento muž je ten pravý pro mne - pro život i pro podnikání a jsme propojeni z minulých životů.

Ale bohužel já k němu citově nic necítím, nepřitahuje mne.

Myslela jsem, že to chce čas a vztah se vyvine, ale stalo se, co se stát nemělo, on se po setkáním zamiloval tak,

že mi nedává prostor a uhání mne.

Čímž nám samozřejmě bere šanci, protože unikám.
A co teď ?

Na jedné straně živel pro mne naprosto nevhodný, nespolehlivý, nezodpovědný, s prázdnými kapsami

a nic kromě své lásky mi nabídnout nemůže (a i ta je s přestávkami), ale jsou tu city.
A na straně druhé muž, seriózní, spolehlivý, zodpovědný.

Muž, jakého jsem po celý svůj život vedle sebe chtěla mít a neměla,navíc tzv. dobrá partie

- velmi úspěšný podnikatel, ovšem nic kromě přátelství a obdivu k němu necítím.
Proč jsem v této situaci ?

Mám totiž v obou případech pocit (na základě těch neuvěřitelných "náhod"),

že oba tito muži mi do života vstoupili za nějakým účelem.

Ale za jakým ?

Takové šílené kontrasty !
Proč se mi děje ?

Co mi má tato situace naznačit ?

Proč mi vstoupili do života právě tito dva muži ?
056

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
jsem dlouho let rozvedena a ziji se svym synem.
Nejak se mi za tu dobu nepodarilo potkat muze, se kterym bych ľila a on by miloval me a ja jeho.
Pred mesicem jsem potkala muze, ktery se mi velmi zamlouva.
Mam z naseho setkani tak krasny pocit....ze i z jeho strany je naklonnost ke mne velka.
Ale mame problemy v sexu, bohuzel.
Ja je tedy mela vzdy.... nikdy jsem nedosahla orgasmu.....
a on se ted snazi a je ąpatný z toho, ľe není spravnej chlap, protoľe me nedovede přivést k vyvrcholeni.
Nevim, jak mu to mam rici, ze u me to nejde.... a taky porad doufam, ze se mi to snad povede.
Takze jsem z toho smutna a trapi mi to.
Premyslim, v cem to je a co bych mohla udelat pro to, aby to slo.
Ja vim, ze to neni otazka zivota a smrti....ale,
moc Te prosim, pokud by sis udelala cas...
Jestli to jde tuto zalezitost objasnit, udelala bys mi velikou radost.
055

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
dnes jsem náhodou objevila Tvé stránky na internetu a velice mě zaujaly a potěšily,
hlavně díky Tvé předpovědi týklající se České republiky.
Je až neuvěřitelné, jak Ti vše vychází !!!
A také Tvé odpovědi čtenářům a čtenářkám,
protože jim nesděluješ jen "plané a všeobecné věci", ale radíš jim přímo konkrétně.
Proto se také i já na Tebe obracím s několika dotazy.
Navštívila jsem již několik kartářek, ale každá mi řekla něco jiného, takže jsem k nim nějak ztratila důvěru.
Hlavně bych ráda věděla, proč mám stále problémy ve vztazích
- nemohu najít partnera, kterého bych milovala a on miloval mě a se kterým bych dokázala založit rodinu.
V současné době mám sice partnery dva, ale oba jsou ženatí.
Nevím, jestli je některý z nich ten "pravý" nebo přijde někdo třetí..
Nebo zůstanu sama?
Každopádně bych se už ráda "usadila" a založila rodinu...
Na těchto vztazích nelpím, i když je mám opravdu ráda,
vím, že nedělám správnou věc, ale někdy je to tak těžké...
a mám pocit, že ani oni vztah nechtějí ukončit..
A také - budu mít někdy děti?- zatím se mi otěhotnění nějak nedaří...
Za Tvé odpovědi Ti už předem moc děkuji a budu se těšit na odpověď!!!
054

 

O

 

Mila pani Wahlgrenis,
obracim se na Vas s prosbou o pomoc - uz nevim jak dal.
Kontakt na Vas mi dala maminka od me nejlepsi kamaradky.
Ziji s manzelem v americe uz skoro 2 roky, on je american.

Kdyz jsem jsme se potkali, tak jsme oba dva v prvni moment vedeli,

ze jsme se konecne nasli osudove setkani.

Asi mesic na to mi zacal nadavat velice sprostymi slovy...

Presto jsem si ho v lednu 2004 vzala.

S doufanim, ze se zmeni.

No ale moc se nezmenil.

Od te doby je to asi tak kazdy tyden, obcas se snazi ale dlouho mu to nevydrzi...

Ja uz zacinam byt psychicky na dne a uz zacinam mit i zdravotni problemy - zaludek.

Vzdy po hadce je mi zle od zaludku skoro cely tyden...

Uz me to velice unavuje a nevim co s tim.

On se vzdy po tom omluvi a snazi se vse spravit, ale ja to uz nejak nemuzu prekousnout...
Nadava mi a pak se omlouva, ze to tak nemyslel.

On by chtel deti, ale ja za techto podminek nechci.

Vzdyt by byli chudaci...

Tak uz nevim...

Chybi mi laska a pochopeni, jsem daleko od rodiny, pratel a rodne zeme, a muj manzel se ke mne chova takhle.

Na jedne strane ma hrozne dobre srdce a na druhe strane dokaze byt jak dabel.

Nevim proc se to vse tak deje??

Stale hledam odpovedi...

Jedna pani mi napsala, ze jsem se tak k nemu chovala ja v minulosti...

Ale reknu Vam, ze uz me ty lekce stacili...

Jsem uz hrozne precitlivela...

Poradte prosim co dal a proc se to vse deje.
Vzdy jsem touzila po harmonickem manzelstvi a takhle to dopadlo.

053
 

O

 

Dobrý deň, prajem, milá Wahlgrenis,

viem, že existuje niečo medzi nebom a zemou, ale to, čo sa mi deje v posledných dňoch, ma naozaj prekvapuje.

Spoznala som muža, dohodli sme sa, že medzi nami pôjde a o nezáväzný vzťah,

ale ja som na prvý pohľad vedela, že ten muž zo všetkého najviac potrebuje lásku.

Sám o sebe tvrdí, že má čiernu dušu a život, kde by ho niekto miloval, nie je určený pre neho.

Venuje sa práci, ktorá mu už priniesla výsledky, má potrebnú sebadisciplínu,

ale aj nepríjemné zážitky, ktoré sa mu premietajú do snov.

Moja priateľka sa venuje ezoterike a keď som pred dvoma dňami u nej bola, priviedla ma úplne zľahka k meditácii.

O meditácii si myslím, že je to solídna hygiena duše.

Zaviedla ma do môjho vnútorného chrámu, kde som videla na oltári knihu.

Keď som ju otvorila, videla som tam obrázok okrídleného bieleho koňa,

na ďalšej strane bolo veľkými čiernymi písmenami napísané Smrť,

na ďalšej Dieťa a posledný obrázok bol obrázok žiarivého Slnka.

To bolo všetko. Nemala som z toho zlý pocit.

Včera večer som neodolala a znova som sa, tentokrát sama, vybrala do toho chrámu.

Mimochodom, vyzeral ako byt, kde som vyrastala.

Bol tam nejaký cudzí muž, ktorého som požiadala, aby odišiel a on tam zrazu nebol.

Znovu som sa dostala ku knihe a tentokrát som v nej uvidela hada.

Zrazu za mnou stáli dvaja anjeli, ktorí ma ubezpečili, že je to v poriadku.

Druhý obrázok bola zebra, čo ma prekvapilo.

Na tretej strane bolo čiernym písmom napísané Zmysel.

Potom som zrazu pocítila, že sa niečo v mojom vnútri deje a nadobudla som dojem, že vo mne existuje dieťa.

Cítila som, že bude mať ťažkosti, pretože jeho otec má čiernu dušu a bude potrebovať ochranu lásky.

Aj to, že to bude chlapec a že keď tú lásku dostane, vyrastie z neho človek veľmi dôležitý pre ľudí.

Ako keby som mala rozhodnúť o tom, či sa prikloní na svetlú alebo temnú stránku života. 

Pochytil ma strach a anjeli stojaci za mnou ma chytili pod pazuchami a na chvíľu so mnou vyleteli z okna.

Iba taký kúsok, ako keby som sa mala nadýchať čerstvého vzduchu.

Potom som sa znova vrátila k oltáru a uvidela som na ňom obyčajný kuchynský tanier a na ňom srcde.

Viem, že bolo moje, a ja som ho pokrájala na kúsky, ako keby som ho darovala.

V tej chvíli som cítila, že už viac nechcem vedieť a z chrámu som sa dostala von.

Bola som pri tom všetkom celý čas pri vedomí, občas som si uvedomovala zvuky okolo, napriek tomu ma nevyrušovali.

Možno je to iba výplod mojej fantázie podráždenej zamilovanosťou.

Mám 33 rokov a 15-ročne dieťa, ktoré vychovávam sama.

Netúžila som sa zamilovať, prišlo to ako blesk z jasného neba.

Jednoducho neviem, čo sa so mnou deje.

Možno mi trochu pomôžeš zorientovať sa.

Modlím sa stále viac, aby sa stali veci, čo sa stať majú a aby boli krásne a správne.

Rovnako každý deň prosím o pomoc, pretože ju potrebujem.

Bola som ale naozaj prekvapená, keď som zistila, že muž, o ktorom Ti píšem, sa tiež každý večer pred spaním modlí. 

Bol profesiou vojak a zažil zrejme veľa zlého. 

Povedal mi, že sa jeho postoj k životu v jedinom okamihu zmenil, pravdepodobne prežil svoju smrť.

052

 

O

 

Mila Wahlgrenis,
nahodou, ani netusim akou, som sa dostala na Tvoje stranky, pri hladani niecoho uuplne ineho.

Ale nahody neexistuju, vsak?

Dozvedela som sa vela zaujimavych veci, a samozrejme si stranku ulozila do zaloziek, lebo na jeden raz sa to zvladnut neda.
Kym som sa rozhodla napisat, najskor som sa prehrabala hrbou odpovedi v odpovedni,

ci nenajdem kluc na riesenie mojho problemu.

Dozvedela som sa z poslednych odpovedi, ze vztahove problemy riesis len zriedka

a nerada, ale to, na co sa chcem opytat, asi nie je len celkom o vztahu.
Tak teda:

pred 3, takmer 4 rokmi som sa zoznamila s muzom, s ktorym sme neskor spolu zili.

Keby som si ho mala vymysliet, asi by som ani pri svojej logikou obmedzovanej fantazii nebola schopna uverit,

ze niekto taky pozorny, nezny, starostlivy, laskavy, obetavy - skratka uzasny, moze existovat.

Par chvil som bola s nim stastna tak, ako som si myslela, ze nieco take existuje len v knihach.

Potom urobil nieco, s cim som absolutne nepocitala - prisla som na to, ze mi zobral veci z bytu a predal,

pozical si peniaze a nevratil (od viac ludi, vacsie sumy).

To bol dovod, pre ktory som s nim nemohla dalej zit.

Obcas sme sa aj potom stretavali ako kamarati, obcas sme niekam zasli, nieco pomohol,

ale jasne a urcito som si vymedzila hranice, za ktore nemoze.
Problem je v tom, ze moj rozum, sebaochranne instinkty mi vraveli, ze s nim nie je mozne dalej zit, ale...

to "ale" znamena, ze nikdy som ho neprestala lubit.

Ci skor nie jeho, ale tu jeho dobru cast, ktoru mi zo seba ukazal a ktora asi ma malo spolocneho s tym, kto naozaj je.

VEDELA SOM, ze nemozem zit s clovekom, ktoremu neverim, ktory mi ublizil a o mnohych veciach nehovoril pravdu

(jeho dovod: vraj na zaciatku sa to nehodilo, a potom mi sa to bal povedat zo strachu, ze by o mna prisiel),

ale mojmu srdcu som to nedokazala vysvetlit.

Jedneho dna zmizol bez rozlucky, nechal po sebe kopec dlhov a neprijemnosti,

ktore jeho veritelia chceli riesit cezo mna; ozval sa sporadicky telefonom alebo mailom,

nezabudol napisat pozdrav k vianociam ci valentinku, kde ma zasa ubezpecoval, ako ma velmi lubi...

a jedna cast mna verila, ze by sa niekedy mohol zmenit, a druha vedela, ze by to zasa bolo o tom istom...
Myslela som ze to casom preboli.

Presiel viac ako rok, ale nie a nie sa vymotať z minulosti.

Skor akoby som sa do toho cim dalej tym viac ponarala a zahrabavala.

A druha vec - akosi neverim, alebo odmietam verit, ze nieco take krasne, co bolo, moze clovek zazit viackrat za zivot.
Neviem ho nenavidiet, neviem mu odpustit, neviem sa ho zbavit.

Mozno sa na neho skor hnevam.

Asi ani nie pre tie problemy, mozno skor preto, že to krasne, co bolo, vymenil za peniaze,

a aj preto, lebo kym mi neukazal, aky moze byt spolocny zivot krasny,

nenapadlo ma, ze taketo nieco moze byt, a uz vobec nie, ze by mi to chybalo.

Ja viem, znie to cele popletene, ale verim, ze pochopis celkom presne na co myslim.
Najdem u Teba radu?

051
 

O

 

Vážená paní Wahlgrenis,

psala jsem Vám již o radu dříve.

Nyní Vás prosím o radu, která mě popostrčí k tomu, abych opěv vstala a věřila.

Tak můj příběh byl takový, že:

Měla jsem přítele, se kterým to opravdu neklapalo.

Co osud nechtěl, zaláskovala jsem se do ženatého muže.

Tenkrát jste mi psala, že jeden ani druhý mým osudovým životním partnerem není.

S bývalým přítelem již nejsem nadobro.

Zkoušela jsem to, ale nemohu být s někým jen z lítosti anebo jen pro to, abych s někým byla.

Takže je to už tabu.

Ten ženatý se rozvedl, je to asi cca 3měsíce.

Stále nás k sobě něco táhne, však on se bojí toho, že opět ve vztahu zklame.

Když jsme spolu, tak je nám spolu moc fajn, pak ale nevím, proč je to z jeho strany jinak.

Já už toho mám dost, pokud bych jej mohla mít, tak jedině už se vším všudy.

Tak jsem to utla, takhle už dál nemůžu.

Nevím však, co mám pro to udělat, abychom spolu byli.

Stále ho chci a nechci přijít o chlapa, se kterým si opravu rozumím a on ví, že to tak je.

Jenže je to tu, ale... co mám prosím dělat?

050

 

O

 

Hezký den Wahlgrenis,
moc Tě zdravím a děkuji Ti za to, že máš pro všechny, kteří Ti píší nějakou radu.

Je dobře, že někdo takový mezi námi je.
Já, ač jsem vždycky byla mezi kamarády známá tím, že jsem velký optimista, mám v poslední době hrozné deprese.

Vlastně k nim ani nemám důvod, ale nevím, co se to se mnou děje.

Mám velmi spokojené manželství, ale bezdůvodně jsem začala žárlit (nikdy dřív mne to ani nenapadlo),

zdá se mi, že mě nemá manžel dost rád, prostě jsem mu přestala věřit.

Ještě jednou chci zdůraznit, že nemám důvod.

Jsem prostě vnitřně nervózní, zhubla jsem, špatně se mi spí a já nevím jak z toho ven.

Nikdy se mi to ještě nestalo.

Vždycky jsem to byla já, kdo druhým dodával elán a optimismus a najednou si sama se sebou nevím rady.
Prosím, co mám dělat.

Jsem už nešťastná sama ze sebe a tak bych se ráda smála jako dřív, jenom mi to teď nějak nejde.
Doufám, že Ty se máš dobře. Přeju Ti krásné dny.
Moc děkuji.
049

 

O

 

Vidim, ze sa snazit pomoct ludom v roznych zivotnych situaciach.

Do takej som sa dostal aj ja.

Som tesne po rozvode a neviem sa s tym vyrovnat.

Neviem sa vyrovnat so stratou zeny, ktoru stale lubim, ale hlavne so stratou deti.

Stretavam sa s nimi stale a casto, ale uz to nie je to, ako ked ich ma clovek pred ocami kazdy den.
Chvile lucenia s nimi su pre mna hotovym peklom.

Neviem sa dostat z nervozity, ktora ma opantala, ruky sa mi trasu, srdce busi az ho niekedy pocujem.

Je pre mna vobec nejaka sanca, ze sa z toho vsetkého dostanem a budem este niekedy stastny?
048
 

O

 

Dobrý den!

Chci Vás poprosit o to, zda se můžete podívat, co vidíte dále v mém životě.

Odešel ode mě manžel, kterého jsem měla moc ráda a prožila s ním skoro celý svůj dosavadní život.

Jaksi jsem se se svou situací už srovnala, ale potřebuji rozsvítit před sebou světýlko, že snad zase bude líp.

Netuším, jestli mě ještě v životě čeká hezký partnerský vztah,

přitom potřebuji mít někoho ráda a cítit, že někdo má rád mě.

Mám děti, to je moc, doufám, že náš vztah zůstane stále tak hezký.

Pokud si na mě uděláte čas, budu Vám velice vděčná!

047

 

O

 

Přeji hezký den, Wahlgrenis.

Nevím si vůbec rady a proto se s prosbou o pomoc obracím na Vás.

Již sedmý rok miluji muže.

Přestože vím, že i on stejně miluje mne, poslední rok už nezvládám,

abych věřila, že odejde od ženy, se kterou si nerozumí.

Já to nechápu, přestože se snažím.

Já jsem na soužití s mužem, se kterým jsem si nerozuměla málem doplatila životem,

než jsem se vzepřela a šla svou cestou.
Už jsem se s ním dvakrát pokusila o rozchod, ale na jeho naléhání jsem se zase vrátila.

Problém je, že asi už budoucnosti toho vztahu nevěřím, ale z důvodu, že ho mám stále ráda ho neumím ukončit.

Teď znovu naléhá, abych vydržela ještě půl roku, ale to tu už bylo loni a výsledek žádný.
Všechno mě to strašně vysiluje.

Stále si říkám, že bych mu tuhle šanci ještě měla dát, ale zároveň se už bojím toho stresu,

který tento stav doprovází a strašně bolí.

046

O

 

Milá Wahlgrenis,

jen náhodou jsem objevila Vaše stránky, a protože mě zaujaly, chtěla bych Vás také požádat o odpověď.

Mám přítele, kterého miluji a on mě - aspoň myslím, že ano.

Je tu však problém a už to trvá 4 roky.

Jsem z toho už nešťastná, unavená a někdy i otrávená a pokud mezi námi dojde ke konfliktu,

tak vždy jen proto, že se to nějak dotýká právě toho problému.

Před nedávnem se ale nechal slyšet, že ten problém chce řešit.

Neřekl to však mně, ale někomu jinému.

Chtěla bych vědět, zda opravdu bude tu záležitost řešit, jak a hlavně kdy.

045

 

O

 

Vážená paní! 

Při brouzdání internetem jsem objevila Vaše stránky.

Protože si myslím, že nic není náhoda, asi mi toto bylo nabídnuto  a prosím Vás,

zda mi můžete věnovat svůj čas a své schopnosti a odpovědět mi.

Jsem vdaná, mám 3 děti (25, 23 a 17 let), snažím se, ale v manželství jsem nešťastná.

Říkám si, co by jsi chtěla, máš práci, kde bydlet, zdravé děti, já jsem také zdravá

(ale poslední dobou žiji ve stresu a bojím už se toho, že tak, jak žiji, si mohu přivodit nemoc),

manžel se o rodinu stará dobře, nepije, nekouří.

Ale bohužel co se týče sexu...

Mám přítele, s kterým když jsem, jsem úplně jiný člověk.

Vše je najednou nějaké lehčí.  

Ráda bych věděla, zda nás čeká společná budoucnost.

Vážně již uvažuji o rozvodu.

Myslím si, že i on mě má rád.

Ale napadlo mě, zda mě už nemá jako závaží, protože na mě čeká již moc dlouho.   

Již moc dlouho nechávám věci být a říkám si že vše nějak vydržím,

ale mám pocit, že jestliže něco nepodniknu při nejlepším skončím v blázinci, a to v tom lepším případě.

044 

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
mám na tebe jednu otázku - dlouho tě nezdržím:
Vždy mě lákalo tajemno, zajímaly záhady a cítila jsem se trošku jiná než ostatní.

Nikdy jsem se ale nedostala dost daleko.

Mé snažení o to bylo poté přerušeno nadobro mým přítele.

Teď, když mám někoho jiného, chtěla bych se k věcem mezi nebem a zemí vrátit.

Tak nějak pociťuji, že teď je ta pravá chvíle a navíc mám pocit, že mě někdo potřebuje,

že mám někomu pomoci, i když nevím nic konkrétního.
Prosím tě, myslíš, že mám šanci do tohoto tajemství proniknout, nebo to přede mnou bude do konce života uzavřeno?
Moc tě prosím o odpověď, je to pro mě důležité. kroky.
043
 

O

 

Vážená paní
obracím se na Vás s neobvyklou žádostí.

Je mi 58 let.

Mé manželství trvá dnes přesně 36 let.

Za svůj život jsem žil, alespoň podle mne v normálním vztahu.

Manželka /56 let/ se k dění v našem manželství vždy vyjadřovala tak, že se nic nestalo, ač jsem viděl, že ji něco trápí.

Nikdy se k našemu vztahu nevyjádřila, postupně jsem na sebe nabaloval zodpovědnost,

dá se říci, že jsem určoval chod rodiny.

Strašně jsem si přál, aby se někdo se mnou o starosti podělil.

Manželka žila ve stínu výchovy svých rodičů, kteří ji od všeho zrazovali.

Máme dvě děti, které mají svůj život.

V roce 2002 jsem dostavěl dům, do kterého jsme se s manželkou nastěhovali.

Manželka mi dnes připomíná, že stavět nechtěla, ale nikdy se o tom se mnou nebavila.

Když jsem v roce 1978 vyřešil výměnu bytu 2+kk za 3+1, opět jsem v současné době vyslechl výtku, že ani to nechtěla.

To vše po tolika letech.

Dům stojí v zahradě u její matky, které je 79 let.

Myslím, že jsem rodině věnoval spoustu času, rodiče manželky jsem opatroval, dnes musím říci, že se starám o její matku.

Manželka na mne vždy budila dojem, že se bojí něco podniknout, riskovat a podobně.

V loňském roce na jaře k nám začala vodit mladší spolupracovnici /28 let/, dívku ze Slovenska,

která mi od prvního pohledu neseděla pro své vystupování a podobně.

Manželka v ní viděla bohyni, která ji usnadňuje život v našem domě, postupně ji pouštěla k vaření,

zmíněná slečna, žije životem volným bez závazků a tak dále.

Časem manželku získala na svou stranu, ze mne udělala sexuálního maniaka, despotu, kretena

a prostřednictvím SMS jsem dostával i jiné nechutné zprávy.

Zkrátka manželka postupně ode mne odcházela, podle mne se i odcizovala dětem.

Zmíněná dívka mi nabídla, že chce u nás získat podnájem, chce být manželce oporou v jejím životě.

V září jsem s ní doslova vyrazil dveře.

Od té doby manželka žije doma cca 2-3 dny v týdnu /zbytek v podnájmu se slečnou a její spolubydlící/ se slovy,

pokud neumožním slečně pravidelné návštěvy, bude takto konat stále.

Nevím, jak dlouho to vydrží, často zdůrazňuje, že takto už žít nemůže.

Já jsem nastoupil i poradenství u psychiatra, který mi radí, ať na svém rozhodnutí setrvávám.

Zmíněná osoba je prý nebezpečná pro celou rodinu.

Pokusů pro povolení návštěvy ze strany manželky i její přítelkyně bylo mnoho,

ale vždy jsem odolal i za cenu, že se naše manželství rozpadá.

ASI JEDINÝM ŘEŠENÍM JE ROZVOD, ALE O TOM MANŽELKA ZATÍM NECHCE SLYŠET,

STÁLE SI ASI PŘEDSTAVUJE, ŽE USTOUPÍM.

Do toho všeho nastupuje její matka, která svou dceru za její časté nepřítomnosti i chování přímo nenávidí, odmítá její pomoc.

Tak se starám o babku, manželka mi zdůrazňuje,

že kdyby její přítelkyně u nás mohla občas pobývat, že by trávila všechny dny doma.

Poslední výstup mezi matkou a dcerou byl přímo nechutný,

dcera mimo jiné vmetla své matce do tváře slova, že co bude živa do domu matky nevstoupí.

Do toho vše vstoupila SMS zprávou její kamarádka, že se mám starat o svou matku

a nezasahovat do života matky mé manželky, prý se mám ke své matce odstěhovat

a dát manželce prostor pro její život.

V průběhu několika měsíců její SMS jsou až perverzí, nechutné.

Manželka zdůrazňuje, že nejde o žádnou lesbickou lásku, jen že ji přítelkyně dává sílu a je jí s ní dobře.

Já si myslím, na základě  mých poznání, že slečna plně manželku ovládá k obrazu svému, manipuluje s ní.

Někdy na manželce vidím, že to nejsou její slova a chování, mám pocit, že chce něco jiného,

ale po příchodu ze zaměstnání pokud přijde domů, je zase jak vyměněná.

Každého, kdo tuto slečnu z mé rodiny nemá rád, postupně slečna ničí.

Začala u mne, postupně se snažila vloudit do přízně tchýně, která jí přímo nenávidí,

pokusila se nastoupit cestu přes vnoučata /od dcery/ neuspěla u dcery, syn se jasně vyjádřil se snachou,

že pokud slečna bude u nás pobývat, dům nenavštíví.

Manželka se snaží veškerou vinu svalovat na mne, že já jsem toho příčinou a všechny přemlouvám.

Nemá to zapotřebí, všichni kromě vnoučat jsou dost dospělí, aby si obrázek vytvořili.

Pro mne  je každá rada dobrá, co lze očekávat od dalšího vývoje.

Mám trpělivě snášet změnu manželky a nebo se mají naše cesty definitivně rozdělit?

042

 

O

 

Milá Wahlgrenis,

jsem nadšená z Vašich stránek,které jsem objevila náhodou.

V únoru jsem se po 5letém vztahu odešla od přítele.

Má chvíle, kdy jako by jeho duši ovládal zlý duch.

Projevuje se to sobeckostí, pomstychtivostí a neschopností se mnou komunikovat.

Po mém odchodu mi napsal dopisy plné zlosti a výčitek, že ho nemám ráda a vzápětí, že lepší ženu nepotkal.

Na druhé straně vím, že má citlivou a zranitelnou duši.

Problém vidím v jeho dětství a mládí a k jeho špatnému postoji k matce.

Tvrdí, že byl nechtěný a mě taková slova drásají.

Připadá mi, že jeho nevyřešený problém s matkou přenáší na mě.

Přitom, i když mi hodně ubližoval, vždy jsem mu dovedla odpustit a velmi milovat,

věděla jsem, že jeho dobré já je ukryto pod tou zlou slupkou.

Neumím si představit, že bych dovolila někomu jinému se takto ke mně chovat.

Byla jsem jím fascinovaná od prvního okamžiku a něco zvláštního mě k němu pořád táhne.

Chtěla bych mu pomoci, ale nevím jak.

Sama se sebou mám spoustu problémů.

Snažím se začít podnikat, ale jde mi to velmi ztuha a nic mi nevychází, jak bych chtěla.

Toužila jsem po tom, že až děti odrostou, se postavím na vlastní nohy a budu se realizovat v práci.

Přesto mě provázejí samé průtahy.

Připadám si strašně opuštěná.

Někdy ve chvílích deprese si říkám, že všechno vzdávám, že nic nemá smysl, že jsem tu jen na obtíž.

Pak se vzpamatuju a vím, že zase bude dobře.

Prožívám zkrátka velmi špatné období.

041

 

O

 

Dobrý den,

náhodou jsem zabrousila na Vaše stránky, které mě velice zaujaly.

Chtěla bych trochu poradit vyjasnit situaci,

protože mám celý svůj život velmi neuspořádaný a zmatečný a sama jsem z toho nešťastná,

protože velice toužím po klidu, vyrovnanosti a normálním, šťastném životě s láskou.

Chci pro své děti samozřejmě to nejlepší, jako každý rodič, aby se měly dobře.

Je možno třeba zjistit, co mě čeká?

Nebo pro co se mám rozhodnout?

Kde dělám takovou chybu?

Co pro to mohu udělat?

040

 

O

 

Milá Wahlegrenis,
četla jsem si Vaše webové stránky a ráda bych Vás poprosila o radu.
Trápí mě takový zvláštní vztah k jednomu člověku a nevím, jak z toho ven,

nebo jak mám ten vztah v sobě nějak správně nasměrovat, abych neměla pocit, že z toho musím ven.
Jinak řečeno, nevím, v jakém vztahu (pokud vůbec v nějakém) bych k tomu člověku měla být,

abych měla pocit, že je to v pořádku.
039

O

 

Ahoj Wahlgrenis,

Když jsem objevila Tvé stránky byla jsem moc ráda a zároveň překvapená co všechno dokážeš.

Už pár dní přemýšlím zda Ti napsat, ale touha mít jasno zvítězila.

Více jak 5 let mam přítele.

Svedla nás dohromady náhoda a i když jsem se tomu bránila, dopadlo to jak to dopadlo.

Do dnes to nemůžu pochopit neviděla jsem na něm nic pozitivního, nelíbil se mi a přesto jsem se zamilovala.

Když jsme spolu je mi s ním moc dobře a dá se říct, že si velice rozumíme.

Náš vztah jde však ve vlnách.

Stále se rozcházíme a zase scházíme.

Mám pocit, že nemůžeme žít ani spolu ani bez sebe.

Nyní jsme se po delší pauze zase sblížili a ve mně bojuje srdce s rozumem.

Rozum mi říká ukonči to a srdce naopak.

Vadí mi, že ke mně není vždy upřímný a když nastane problém strká hlavu do písku, místo aby se napřímil a řešil ho.

Bydlíme každý v jiném městě, on ženatý já doma dost starostí a tak jsme nikdy o společném životě nemluvili.

Takhle nám to vyhovovalo.

Nyní ale stále častěji mluví o rozchodu s manželkou, protože problémy u nich přetrvávají již několik let.

A já bych moc ráda věděla jestli je to můj životní partner a nebo jestli mám poslechnout rozum.

Už nejsem nejmladší a sama bych zůstat nechtěla.

038

 

O

 

Dobrý večer, Wahlgrenis!

Narazila jsem dnes náhodou na Vaše stránky.

Asi to ale náhoda nebyla, protože nic se neděje náhodou.

Chtěla bych toho napsat napsat hrozně moc a vůbec nevím, kde začít.

Jsem plná zmatku a rozporuplných pocitů.

Pochybuji o sobě, ve svých 36 letech se pořád ještě hledám.

Asi jsem i špatná matka.

Oba kluci se narodili císařským řezem.

Znamená to, že se mě lekli a nakonec ke mně nechtěli?

Mám je ráda, ale jsem na ně někdy hrozně zlá a vlastně ani nevím proč.

Jsem nespokojená sama se sebou a odnášejí to oni.

Myslím, že si vybrali spíš tátu než mámu.

Jak se změnit, kde začít a jestli ještě není pozdě?

Fakt hrozně tápu a nevím, kde začít.

037

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
počula som o Vas od viacero ľudí,

preto by som sa aj ja opytala na niečo, čo mi nechce nechat voľnú hlavu už viacero mesiacov.
Pred piatimi rokmi som sa zoznámila s jedným chalanom,

pripadal mi dosť odmeraný voči ženám, aj voči mne.

dosť ma to hnevalo. nie som typ človeka, ktorý behá po baroch a hľadá partnera na každej akcii.
ale takýto pristup z jeho strany ma dosť zaskočil.

nevedela som, prečo vlastne taký je.

preto som sa mu radšej začala vyhýbať a správala som sa odmerane.

po štyroch rokoch sme sa však začali lepšie spoznávať, otvoril sa mi a ja som pochopila dosť vecí, ktoré si možno ani neuvedomuje. prežili sme spolu krásne tri týždne, potom však cúvol, že mi nechce ublížiť, vraj by mi po nejakom čase určite ublížil

a ja som poklad preto si to nezaslúžim.
viete take niečo fakt silné som za svojich 23 rokov nezazila, veľmi sme si rozumeli,

skutočne som si povedala, že život môže byť aj krásny, nielen samé utrpenie. vždy keď sme sa náhodou stretli a dohodli sa,

že sme len kamaráti, citili sme to krasne napätie medzi nami.

preto sa začal vyhýbať on mne.

moja hlava ho však nechce pustiť preč, no najmä srdce nemôže.

mám dojem, že najväčšou fackou v jeho živote bolo, keď ako sedemnásťročný prišiel domov zo školy a našiel svoju mamičku mŕtvu.

ona sa sama zabila.

myslím si, že jej doteraz neodpustil, nakoľko tých 6 rokov čo nieje medzi nami, jej nebol ani raz na hrobe.

podľa mňa to berie ako veľkú zradu z jej strany a teraz nedokáže tak veľmi veriť ostatným ženám.

a ešte niečo, nejaká veštkiňa mu povedala, že zomrie v mladom veku - okolo 26 rokov.

tak asi aj to ho brzdí, aby skutočne človeku ktorý ho má rád neublížil svojou smrťou.
ja ho skutočne ľúbim, bez neho je to pre mňa dosť ťažké...
036

O

 

Milá Wahlgrenis,
teprve nedávno jsem objevila Tvé stránky, ale nemine den, abych se na ně nevracela.

Poraď mi prosím, jak znovu najít ztracenou rovnováhu a klid.
Je mi 44let, jsem 22let vdaná, mám již dvě velké děti.

Vdávala jsem se po delší známosti, mohu říci, že po dvacet let pro mě jiný muž než ten můj neexistoval,

problémy pochopitelně byly, manžel provozoval aktivně sport a měl spoustu přátel,

s kterými jsme buď společně nebo častěji on sám trávil večery /někdy i noci/,

ale vždy jsme se domluvili, překonali krizi a život šel dál.

Před několika lety již manžel zanechal aktivního sportu, ale kamarádi a hospoda mu zůstali.

Situace se zhoršovala, jeho cesta z práce vedla rovnou do hospody, občas hrál automaty,

neshody se projevily i v našem intimním životě.

Snažila jsem se s ním o všech problémech mluvit, ale nechápal je, vše mu připadalo normální.

V lednu loňského roku začal pracovat mimo naše město, vždy byl týden doma a týden v práci.

Když přijížděl domů, zastavil se nejprve v hospodě pozdravit kamarády a pak teprve pozdě večer dorazil domů.

Byla jsem velmi nešťastná, nespokojená, měla jsem pocit,

že mi teprve nyní spadly růžové brýle a já poznala, s kým celé ty roky žiju.
Abych si ještě více zkomplikovala život, sblížila jsem se na jaře s mužem, který je můj obchodní partner a kterého znám 11 let.

Během měsíce náš vztah zvážněl a stali se z nás milenci.

Bláznivě jsem se zamilovala.

Vznášela jsem se na svém obláčku, smířila se s rolí milenky, protože mi hned na začátku řekl, že se nechce rozvádět.

Život byl najednou nádherný, okolí bylo překvapeno mou proměnou.

Po čtyřech měsících si změny povšiml i manžel a když se vše provalilo, začalo doma peklo, které vyústilo v mou žádost o rozvod.
Měsíc před prvním stáním jsem však z mnoha pro ostatní nepochopitelných důvodu svou žádost stáhla,

s přítelem se rozešla a s manželem se domluvila, že to zkusíme znovu.

Manžel se opravdu nejprve snažil, ale nyní po čtvrt roce je situace opět stejná.

Bývalého přítele stále miluji, není den, abych na něho nemyslela, trápím se, pláču.

On mě občas kontaktuje, vím, že se to tím ještě zhoršuje, ale nemám sílu to zarazit, stále si říkám co by bylo kdyby....
Z ekonomických důvodů /dcera i syn studují/ se nemohu rozvést.
035

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
jsem moc ráda, že jsem našla tvé stránky.
Mám pořád v hlavě mnoho otázek a odpovědi žádné.

Už tři roky neznám svoji cestu životem.

Jednou mám sílu a hned ji zase ztrácím.
Rozvedla jsem se po 22 letech manželství. dcera (27, syn 17 let).

Nic moc mi v manželství nechybělo.

Jen muž byl takový citově chladnější.

Takové "sterilní manželství".

Bez vášně, nikdy neřekl mám tě rád, nepřinesl kytku, nekoupil víno ani dárky.

Prý, peníze jsou společné něco si kup.
Potkala jsem muže.

Je o 14 let mladší (ryba) a mě se totálně zatemnělo.

Uměl říct i udělat přesně to, co mi v manželství chybělo.

V životě by mě nenapadlo se rozvést.

Rodina byla velmi propojená.

Moji rodiče bývalého manžela prakticky adoptovali jako syna.

Ale stalo se.

Nedokážu vysvětlit proč.

Kde jsem vzala tu sílu a přes odpor rodičů i dcery jsem prostě za ním šla.
Po roce soužití mého přítele zavřeli.

Zjistila jsem, že jeho minulost není zrovna čistá.

Byli to spíš klukoviny pramenící z jeho povahy.

Chybí mu zodpovědnost.

Všechny problémy odkládá a pak se dostává do průšvihů.

Je pravda, že ho tomu nikdo nenaučil.

Otec od jeho matky odešel, když mu byly 4 roky a maminka (velká závislost) měla za svůj krátký život (36 let) 4 manžely.

Zemřela, když příteli bylo 16 let na cukrovku.

Snažím se spoustu jeho povinností vzít na sebe.

Ale některé prostě nemohu.

Zkusila jsem ho dovést i k psychologovi.

Je vstřícný a spolupracuje.

On snad ani neví, že dělá něco špatně.

Je jinak moc hodný.

Miluje velice naší dcerku (1 rok), ale žije se s ním velmi složitě.

Ráda bych věděla, zda se srovná a konečně budeme žít jako normální pohodová rodina.
Moc mě to trápí.

Nakonec jsem skončila na psychiatrických lécích já, aby jsem vše kvůli dětem ustála.
Dopis je asi příliš dlouhý, ale přesto je to jenom ve veliké zkratce.
Potřebuji se nějak zařídit, už kvůli malé a i mému synovi.
034

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
v prvé řadě Tě srdečně zdravím.

Tvoje stránky znám teprve pár dní a jsou opravdu fascinující.

Konečně odpovědi na naše věčné otázky!

Zajímavé je, že jsem na ně narazila již v minulosti, ale tehdy jsem nad nimi jen mávla rukou.
Uplynulý rok byl pro mně a moji rodinu velmi náročný - během 4 měsíců mi zemřel otec na rakovinu krve.

Muž v plné síle a radosti ze života.

Doufám, že už se s tím na onom světě vyrovnal a snad na nás teď dohlíží jako náš ochránce...

Byla to hrůza a šok.

Stále se s tím vyrovnávám a učím se pořád nové věci.
Velmi mě rovněž trápí, že už jsem strašnou dobu sama a pořád nemůžu najít svého osudového partnera a založit rodinu.

Na druhou stranu mám pocit, že už se to negativní období musí brzo zlomit.

Podobně v řešení svého letitého problému s bytovou otázkou jsem SNAD našla tu správnou cestu,

která mě dovede ke kýženému výsledku.
Domníváš se, milá Wahlgrenis, že jsem na správné cestě ke splnění svých snů nebo bych něco měla změnit?

Je mi 33 let a jsem svobodná.
033


O

 

Smazáno.

032

 

O

 

Milá Wahlgrenis
Vaše stránky jsem před časem objevila zcela náhodou a od té doby je sleduji pravidelně.

Věřte mi, že opravdu obdivuji, jak pomáháte lidem v jejich trápeních.

Často jsem si při čtení příběhů říkala jak jsou mé vlastní starosti nedůležité.

Dokonce jsem se inspirována experimentem pro ženy toužící po větších prsou pokusila odstranit jiný svůj problém.

Po pár nocích jsem to vzdala.

Nikdy jsem neměla tak strašné sny.
Dnes jsem se ale rozhodla Vám napsat.

Pravděpodobně můj dotaz se mezi ostatní příliš nehodí, jelikož je povahy zcela materiální.
Žiji se svým partnerem téměř šest let.

Vztah je to celkem harmonický.

Prožili jsme spolu dobré časy i zlé.

Někdy je hůř někdy líp, asi tak jako ve většině vztahů.

Se svou prací jsem také spokojená.

I vztahy s mou ovdovělou maminkou, která s námi žije v jednom domě jsou pěkné.

Potud je tedy ve v pořádku.

Ale...
Můj partner byl donedávna dlouhodobě nezaměstnaný.

Před tím ne o práci přišel se nám dařilo docela dobře, ale museli jsme se kvůli domu zadlužit.
Po ztrátě zaměstnání nastaly velké problémy se splácením půjček.
Řešili jsme to, jak se dalo, a někdy nám bylo opravdu ouvej.
K tomu se ještě přidala žaloba jeho bývalé ženy (nerozvedl se kvůli mně, poznali jsme se po rozvodu) kvůli neplacení alimentů.

Smutné je, že on jí alimenty v onom roce, který ona žaluje platil.

A samozřejmě i ve všech ostatních.

Několikrát, možná skoro vždy jsem u toho byla, chodila si totiž se svým novým partnerem k nám domů.

My jsme, co byla ta chyba, jí peníze dávali jen tak do ruky.

Toho ona zneužila a teď tvrdí, že nic nedostala.

Ach jo, lidé jsou různí.

Ale jak se říká: čert vem peníze" ať si to srovná se svým svědomím sama.
Partnerovi se nakonec před měsícem podařilo dobrou práci, kde se mu moc líbí, najít.
Ale jsme zadlužení (i když u přes polovinu dlužné částky máme splacenu, nevím, jak se nám to z jednoho platu podařilo)

a aby nemusel do vězení, musíme dát dohromady za pár měsíců 30 000 Kč.

Já vím, není to tak moc peněz.

Jenže v naší situaci je to jako milion.

Řešením je pro nás půjčka, kterou nám navrhla banka.

A teď se dostávám k jádru dotazu.

Ručila bych totiž domem, ve kterém všichni žijeme.
Přestože půjčovaná částka nedosahuje ani kousku jeho ceny.
A já se strašně, ale strašně bojím.

Sama bych totiž další splátky neutáhla.

A čas nás tlačí.

Mohlo by se stát cokoliv.
031

 

O

 

Musím se přiznat, že se vším s tebou nejspíš nesouhlasím, ale třeba mě přesvědčíš o opaku.
Proč ti píšu.

Pořad, ale opravdu už nesčetněkrát jsem zažila "dežaví", není to moc příjemný.

Jsem tu znovu, už jsem tohle žila, ale proč jsem tu a teď?

Co jsem udělala špatně.

Nebyla jsem daleko od sebevraždy.

Třeba bych se narodila znovu a měla novou lepší příležitost.

Vymazali nám paměť, abychom chybovali dal a zbláznili se?!
Nevím, jestli mi dokážeš odpovědět, ale za pokus nic nedám.

030

 

O

 

Vážená paní,

Obracím se na Vás o pomoc při hledání sebe sama. 

Vaše stránky čtu pravidelně a snažím se v otázkách a odpovědích najít správnou cestu nebo alespoň směr.

Z kraje roku jsem upadla do těžké deprese, nyní se již cítím lépe, snažím se pozitivně myslet,

být tolerantní a trpělivá, vidět dobro v každém jedinci.

Pracuji jako ekonomka na obci a jsem denně ve styku s mnoha lidmi.

Jsem 40letá vdaná matka dvou dospělých dětí, které mají již svůj život a vede se jim velice dobře.

Mám z nich radost a uvítala jsem, že mě již nepotřebují.

Mé manželství fungovalo po dobu jejich výchovy, studií, cítila jsem se odpovědná,

a tak jsem to byla vždy já, kdo zajišťoval celou rodinu.

Již v době, kdy byly děti malé jsem věděla, že až budou dospělé budu chtít z tohoto manželství odejít.

Pro manžela nejsem partnerkou ale spíš náhradní matkou.

Z té své má dodnes strach a respekt.

V závěru roku 2003 jsem poznala muže, kterého velice miluji.

Je 4 roky vdovec.

Po půl roce byl náš vztah prozrazen a já stála před rozhodnutím rozvést se.

Můj přítel byl nadšený, že budu pro něho volná ale společný život nechtěl.

Prý až za rok nebo dva s ohledem na svou zemřelou paní.

Já jsem nechtěla zůstat sama, a tak žiji ve společném bytě s manželem,

ale vlastně jen se svojí touhou po životě se svou velkou láskou.

Stále nemohu pochopit, když mne poprvé oslovil, že jsem věděla, že je to ten pravý

a vzbudil okamžitě ve mne touhu dát mu syna.

Nikdy před tím mne nenapadlo chtít další dítě.

Je to nezodpovědné v mém věku, o jeho ani nemluvě, přesto je to velice silná myšlenka.

Jako by si nás někdo vybral za rodiče.

Přemýšlením jsem také přišla na to, že jeho vzhled mám v podvědomí celý život.

Kdykoliv jsem v životě potkala člověka stejného typu a podobné vizáže, byla jsem rozrušená.

Žijeme v jedné obci a já jsem jej vnímala už jako holka, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

Přicházím teď na spoustu věcí.

Máme odlišné zájmy ale stejný pohled na svět, velmi odlišný od jiných lidí.

Ráda bych věděla, co mne k němu tak silně přitahuje,

jestli se známe již z minulého života a jestli to dítě, které chce moje srdce, si vybralo nás oba, nebo jen mne.

Nemluvila jsem s ním o tom, co cítím.  

Neřekl nikdy, že dítě chce ani že ne.

Cítím, že mne má moc rád, že by rád splnil má přání, ale cosi mu v tom brání

a já nemohu přijít na to co to je nebo kdo to je.  

Vnitřní hlas mi říká, že touží po tom samém co já.

Jak z toho ven?

Jsem v období hledání smyslu života, cítím jakousi transformaci celé své osobnosti.        

029

 

O

 

Milá Walghrenis.
Dnes jsem našla Tvé stránky na internetu a jsem tomu moc ráda.

Myslím, že moje problémy a dotazy nejsou možná zdaleka tak závažné jaké ostatních,

kteří tě kontaktují, přesto zkouším touto cestou nalézt směr či nápovědu,

nebot mám pocit, že jsem ustrnula na mrtvém bodě a nevím, jak dále v této chvíli.
Celý život mě přitahovala magie, příroda a tajemno.

Skrze kolegyni jsem se dostala k Reiki, absolvovala jsem druhý stupen,

nicméně jsem dospěla k názoru, že Reiki asi pro mne v tuto chvíli není to pravé ořechové

a mělo mi pouze sloužit jako prostředník k dalšímu zájmu o vlastní karmu a smysl života.
Zatím nevím, jaký úkol mám stanovený a ani se mi příliš nedaří žít v řádu.
Celý život někam spěchám a dělám mnoho věcí najednou.

Někdy se už z toho cítím velmi unavená, jindy mi to dodává energii.
Mám strach z velkých změn, v minulém zaměstnání jsem se necítila šťastná, ale bála jsem se odejít z finančních důvodů,

jenže osud přitvrdil, a tak se v práci děly změny, které pokaždé mou situaci ještě zhoršily.

Nakonec jsem podala výpověď a nastoupila do jiného zaměstnání (které jsem po 7 měsíců vykonávala zároveň s tímto)

a balvan ze mne na čas spadnul.

Doufala jsem, že tak budu mít více času, ale opak je pravdou.

Někdy je mi práce uspokojením, jindy se cítím velmi unavená.
Pracuji i o víkendu, v noci se mi o ní zdá.

Při jedné z cest do práce jsem způsobila dopravní nehodu.

Naštěstí se nikomu nic nestalo, ačkoliv mé auto je prakticky zdemolované.

Chápu to jako varování a boží ochranu, že jsem vůbec přežila (a navíc bez jediného škrábance), ale stále přesně nevím před čím.
Před 3 týdny lékař našel útvar v mém těle, který nedokázal identifikovat.

Pravděpodobně to souvisí s mým způsobem života.
Asi jsem natvrdlá, dochází mi jenom, že se něco děje, ale nemůžu přijít na to, co bych měla dělat.
Myslím, že by mě hrozně bavilo učit.

Více než deset let pracuji jako vedoucí jedné z dětských organizací

a doslova miluji tábory, přírodu, pobyt mezi dospívajícími i dětmi, ale zároveň se nechci vzdát možnosti
jednou bydlet ve vlastním domě, a plat by mi na to nestačil.
Chtěla jsem se účastnit kurzu Rozbor karmy a Parnerství láskou, jenže z mnoha různých důvodů se mi to ještě nepodařilo.
Manžel je cizinec a přestěhoval se se mnou do Čech.

Myslím, že náš vztah je založen hlavně na přátelství.

Na kurzu Reiki jsem se dozvěděla, že můj muž pro mne není žádným přínosem,

ale já si nedovedu představit, že bych měla opustit někoho, kdo se pro mne vzdal své země, přátel a vlastně i rodiny.

Ráda bych náš vztah udržela, a pokud možno ještě vylepšila.

Chtěla bych mít děti, jen se bojím, aby se mi podařilo vůbec otěhotnět.
Nevím, čím jsem si zasloužila narodit se svým rodičům a myslím, že jsem ve zkoušce neobstála.

Můj otec je diktátor s psychopatickými sklony.
Jako malá jsem ho milovala a zároveň se ho bála, a proto jsem udělala, co mi řekl.

Mamka se kvůli němu velmi trápila a několikrát se pokusila o sebevraždu.

Nyní už dokázala od něj odejít a žije spokojeně.

Má sestra prošla anorexií a v současné chvíli se od něj úplně odpoutala.

Jen já to zatím nějak nedokážu.

Je mi ho pořád tak nějak líto a zároveň se mi nelíbí, jak se ke mně a k dalším lidem v některých chvílích chová.

Jak mám najít rovnováhu mezi samostatností a sobeckostí?
Prosím, nezlob se, pokud nemáš čas se mými dotazy zaobírat.

Byla bych moc ráda, kdyby jsi mi mohla pomoci, protože nevím, na koho se obrátit

a svou intuici jsem potlačovala takovou dobu, že dnes již zřejmě žádnou nemám.
028


O

 

Mila Wahlgrenis,
obracim se na Tebe s prosbou o radu a duverou, ze vidis dal...,

ja momentalne nevidim dal nez na spicku vlastniho nosu.
Jedna se o muj vnitrni konflikt mezi dvema muzi.

Muj soucasny pritel zije v Cesku, citim k nemu blizkost, zatim ale zije spise sva zraneni nez krasu.

Druheho muze jsem potkala v cizine, citim k nemu duveru, souzneni,

dokazala bych si predstavit stravit s nim zbytek sveho zivota,

problem je, ze je krapet z ruky a ja bych musela od zakladu zmenit svuj svet kolem (tzn. prestehovat se, opustit zemi).

Nechci je mit v srdci jako muze oba dva, protoze je nechci podvadet, nechci byt neuprimna.
Muzes mi prosim poradit kudy a kam?
027

 

O

 

Dnes som narazila na vasu stranku a bola som velmi milo prekvapena.

Zaujimam sa o nadprirodzene veci a doslova ma fascinuju.

Ked sa mi dostane do ruk nejaka knizka, ako napriklad vyklad snov, neviem sa od nej odtrhnut.

O tieto nadprirodzene veci (ako napr. aj aura cloveka a podobe) by som sa velmi rada zaujimala,

ale nemozem si najst stale na to cas.
Som aj velmi nerozhodna, zacala som studovat na vysokej skole ucitelstvo,

ale stale som si neni ista, ci je toto moja buducnost, a ci budem s touto pracou dusevne spokojna....
Myslela som, ze studovanie psychologie by ma mozno dusevne viac naplnilo...
A tak som sa vas chcela opytat, ci by ste mi nevedeli poradit nejaku oblast, ktora by mi najviac vyhovala.
Citala som aj knizky o minulych zivotoch.

Myslim, ze je to dost pravdepodobne a ludia prechadzaju zo zivota do dalseho zivota

a pritom si z minulych zivotov vzdy nieco so sebou prenesu do buduceho - strach, nejaky zlozvyk, ci povahu.

Doteraz som nemala so ziadnymi chlapcami vaznejsi strach...a pripada mi to, akoby som sa im podvedome aj vyhybala.

Zaujimalo by ma, ci ma nahodou z mojho minuleho zivota nieco neovplynilo, nieco,

kvoli comu mam teraz k muzom taky vztah,

a ci vobec v zivote stretnem nejaku osobu, s ktorou si budem rozumiet po vsetkych strankach.
025


O

 

Vážená Wahlgrenis,
stojím před velkým problémem a po měsících přemýšlení a trápení,

stále neznám odpověď, proto vás prosím o odpověď, bude-li to vůbec možné.
Delší dobu se zabývám otázkami, zda se mám rozejít s partnerem či ještě vydržet

a doufat, že se snad "změní" jak on, tak jeho postoj ke mně, i k celému žití.

Posledních několik měsíců se ke mně chová čím dál hůř a já nevím proč, on sám mi není schopen odpovědět.

Začalo to přestavbou mého domu, kterou financuje z prodeje jeho bytu, s tím,

že zde budeme v klidu bydlet spolu a já teď před dokončením přestavby mám pocit, že to vše dělá proto,

abych dům "dobrovolně" raději opustila.

To, že jsou pro něj jiné ženy asi přednější, je další trápení, které mi v tom nepomáhají,

vím,že láska se nedá vynutit, ale že vše dopadne až takto, mě ve snu nenapadlo.

Tyto všechny pocity jsou už takové, že raději přemýšlím o prodeji a s partnerem o finančním vyrovnání.

Jenže co pak zůstane mým dětem a proč mám utíkat z boje?

024
 

O

 

Ahoj Wahlgrenis,

(dufam, ze nebude vadit, ked budem tykat) nasla som tvoju stranku len dnes a celkom ma zaujala,

vzdy ma zaujimali veci, ktore su mimo nas je to take magicke, zvlastne a take uplne ine ako skutocny svet..

ako kazdy aj ja som zvedava na vela veci zo svojho minuleho ale aj buduceho zivota,

to preco sa tak spravam ako sa spravam....

len neviem ci sa to mozem spytat aj touto formou a ci by si bola ochotna mi poradit,

lebo urcite mas takychto mailov a listov velmi vela a nerada by som ta obtazovala.

Nie som si ani uplne ista ci som spravne pochopila, ze na tento mailik mozeme pisat,

tak dufam ze som sa nezmylila, lebo mam dost take staste na trpane situacie....
Rada by som aj ja chcel pomahat ludom ako ty teda vedela nieco o nich trosku viac ale to je asi skôr dar vsak.

Ci sa da aj nejak pestovat???

Nemala som moc casu studovat celu tvoju stranku tak ak si to niekde spominala zatial som to nenasla.
Ale rada by som sa chela opytat a poprosit ta ci by si mi nemohla poradit na co sa mam vo svojom zivote zamerat.

Viem, ze by som to mala skôr vediet ja ale prave to je ten problem,

nikdy neviem co chcem a co je pre mna dobre aj ked niekedy viem co chcem,

nemam dost odvahy a skusit to, nedokazem sa premoct a uz mi to strasne lezie na nervy ze som taky slaboch...

Narazam na to ze neviem aku skolu si mam vybrat uz sice studujem jednu,

ale neviem ci z nej budem mat radost a je aj dost narocna pre mna moc mi to niekedy nejde,

ale ja chcem vystudovat nieco co ma bude bavit z coho budem mat radost...

Chcela som ist na vojensku ale zasa mam komplexy zo svojej postavy

- to je moj druhy problem, uz sa kvoli tomu nenavidim, ze sa k sebe tak spravam,

ale zasa nemam tolko trpezlivosti aby som schudla, a od toho sa zasa odvijaju dalsie problemy

co sa tyka chlapcov, nie som az taka strasna ale nemozem si pomoct so ziadnym nedokazem mat nieco viac vzdy uteciem...

ked si to tak vsetko prechadzam
som strasne zlozity clovek a rada by som to zmenila len potrebujem nejko nakopnut a tak alebo ja neviem,

niekedy sa mi zas zda ze su tieto moje problemy dost prizemne oproti problemom inych,

napr. ktori su chori alebo nemaju ani co jest...
A teraz ece sa vratim na spat k tej vojenskej chcela som ist ale nemam taku kondicku,

viem ze sa da na tom popracovat ale zasa mi este nejde ani matematika to ked cloveku nejde,

tak s tym teda moc naozaj nespravi nato musi mat hlavu, takze to je dalsi bod co ma odradza.

Mam sice stale na pamati, ze ked clovek nieco chce tak to aj dosiahne ale vo vnutri stale citim nieco co ma brzdi...

a som z toho niekedy tak strasne nervozna, ze neviem co mam robit..
Dufam, ze som ta tymto strasnym mailom neunudila k smrti a ze bude mat aspon aky taky zmysel...

Ak k tebe nakoniec dorazi a zvysiti aj cas tak mi prosim skus poradit aspon v niecom,

budem ti velmi povdacna alebo aspon ako na to mam ist...

Ale momentalny problem je co mam vlastne studovat ci som si vybrala spravne alebo nie

a ci budem niekedy schopna mat nejaky vztah...

023

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
včera večer mi řekl manžel něco, co jsem nikdy nečekala.

Začala jsem asi před čtyřmi lety podnikat a jsem docela spokojená.

V práci mám příjemné kolegy a kolegyně.

Problém je v tom, že manžel přišel asi před rokem o práci, kterou měl moc rád a měl tam výborné kamarády.

Potom byl půl roku v jedné firmě, ze které musel kvůli kolegovi odejít.

Hned nato přešel do jiné firmy, tam s lidmi vychází, ale je velice nešťastný.

Má totiž středoškolské vzdělání a dělá tam práci, která ho neuspokojuje.
Manžel mi řekl, že se mu zdá, že jsem se změnila a že se stýkám s jinými lidmi než on a každý jdeme jiným směrem.

Má strach, že ho opustím, ale já ho nechci opustit a mám ho moc ráda.

Nevím, co mám dělat.

Teď mám výčitky, že jsem vůbec začala podnikat.
Co mám dělat?
Jak můžu pomoci manželovi, aby byl spokojený a zase šťastný?
022


O

 

Mila Wahlgrenis,
dnes jsem uplne poprve navstivila Vase stranky.

Jsem jimi nadsena!

Doporucila mi je ma kamaradka, stejne tak jako to, ze Vam mam napsat o svem problemu, pry je to jeji intuice.

Nikdy jsem se k nicemu takovemu neodvazila, ale jeji intuice zatim nikdy nezklamala.

Snad mi Vase odpoved pomuze vyjit z toho zacarovaneho kruhu, kde se uz dlouhou dobu nachazim.
Muj problem predstavuje silnou psychickou a fyzickou vazbu na jednomu cloveku a tim je muj byvaly partner.

Nedokazu se od nej odpoutat a vim, ze dokud tohle trva, nemam ani sanci poznat nekoho noveho

a mit uspokojivy laskyplny vztah, o kterem uz tak dlouho snim.

Zkousela jsem se uz mockrat odpoutat, vizualizaci "zpretrhat pouta", ale nic nepomaha.

Rozesli jsme se zhruba pred tremi roky za pro me zlych okolnosti, zaroven tedy jeste bojuji s "odpustit-neodpustit".

Vim, ze uz uplynula pomerne dlouha doba a uz bych to vsechno mohla "stravit",

ale situace je jeste komplikovana tim, ze jsem s dotycnym denne v kontaktu, pracujeme totiz oba u stejne firmy

a oba jsme dlouhodobe v zahranici.

Takze tady nefunguje zadne "sejde z oci, sejde z mysli".

Pri cteni tve rubriky "Minule zivoty" me napadlo, jestli za tim nevezi neco takoveho.

Zkratka nevim, jak z toho ven.

Uvazovala jsem dokonce i o odchodu z firmy, ale toho se bojim.

Hlavne ztraty materialnich jistot, ktere v soucasne dobe mam.

Preji Vam hodne dalsich uspechu v tom, cemu se venujete,

moc si Vas a vubec vsech lidi s takovymi schopnostmi vazim.
021

 

O

 

Mila Wahlgrenis,
prave dnes som objavila tvoje stranky a hned ma uputali tvoje odpovede na otazky nas vsetkych.

Viem, ze podobnych mailov dostavas denne mozno stovky a musi to byt unavne dokola odpovedat na tie iste veci,

ale neda mi nenapisat ti.
Momentalne sa nachadzam v zvlastnom citovom rozpolozeni, ktore uz urcite zazilo viacero z nas.

Asi pred pol rokom mi znama vylozila tarotove karty.

Predpovedala noveho muza v mojom zivote a ze to nebude ziadny platonicky vztah.

Zasmiala som sa tomu, pretoze mam priatela a bola som si ista, ze by som ho nikdy nevedela podviest.

Ale zivot nie je taky jednoduchy.

Ten muz naozaj prisiel, je to cudzinec, o dost starsi a zenaty aj ked je so zenou uz len kvoli detom.

Priniesol mi do zivota cit, radost, vasen a vsetko po com som stale tuzila.

Za ten polrok sme sa kvoli vzdialenosti stretli iba 2krat, ale vzdy to bolo velmi intenzivne.

Aj ked je daleko, citim ho vedla seba, posielame si smsky v tej istej minute, mala som s nim par "zivych" snov.

Je to ako by bol stale so mnou.
Zaroven sa citim strasne kvoli tomu, ze podvadzam priatela.

Sme spolu 4 roky, ale ten posledny polrok sme sa dostali do krizy, ako by sa nase cesty zacali rozchadzat.

Po tom ako som stretla cudzinca sa zmenilo aj jeho spravanie, ako by zacal nieco podvedome tusit

a zrazu ma zahrna svojou pozornostou a vyznava lasku.

Je mi to luto, ale to, co k nemu citim, uz nie je take intenzivne ako predtym, ale zaroven nie som schopna ho opustit.

Viem, ze mam v nom istotu a oporu.

U cudzinca by som bola stale iba na druhom mieste...

asi som si tymto odpovedala na moju otazku, ale aj tak ta prosim o radu, alebo pomoc.

Preco ten cudzinec prisiel do mojho zivota, je to niekto z mojej minulosti?

Neviem si inak vysvetlit moje city k nemu.

A co moj priatel, ma zmysel pokracovat vo vztahu s nim?
Vdaka za tvoje stranky

020
 

O

 

Milá Wahlgrenis,
našla jsem si tvoje internetové stránky a velmi mne zaujaly, jsou tam velice zajímavé příběhy.
I já bych se ráda svěřila se svými starostmi.

Jsem vdaná již 16 let, mám 3 děti, moc hodného manžela, ale problém je v tom, že já jsem hrozná.

Během manželství jsem měla už asi tři milence.

Nikdy se o tom manžel nedozvěděl, nechci mu ublížit.

Nejhorší je, že se od jednoho z nich nedokážu odpoutat.

Už spolu nejsme milenci, chodíme spolu pouze na kafe a povídáme si.

Už jsem si několikrát říkala, že se mu neozvu, ale vždycky to poruším.

A když se neozvu já, tak zavolá on a zase se musíme vidět.

Prostě mi chybí, už ne jako milenec, ale jako kamarád, nevím proč je mezi námi tak silné pouto.
Když jsem byla malá, zemřel mi bratr, já si ho téměř nepamatuji, ale babička vždycky říkala, že mě měl moc rád.

Minulý pátek jsem měla schůzku s jedním mužem, kterého jsem oslovila já,

a to jen proto, že se mi zdálo, jako kdybych ho znala.

A ještě ke všemu jsme si podobní.

Nevím, co to znamená, je mi moc sympatický, ale ani nevím, jestli se ještě někdy uvidíme.
019

 

O

 

Milá Wahlgrenis,

při svém bezcílném brouzdání po internetu jsem náhodou narazila na Vaše stránky a rozhodla se poprosit Vás o pomoc.

Jsem zoufalá a paralyzovaná, cítím se marně a bezvýchodně a nechce se mi u vůbec žít,

nejraději bych zavřela oči a už se neprobudila, ačkoli myslím, že jsem nikdy nebyla z těch, kteří své problémy řeší útěkem.

Ale věci se nějak dostaly do bodu, kdy už nemám žádnou sílu, ani nikoho, kdo by mě podpořil.

Už delší dobu se nacházím v nepříznivé materiální, sociální i celkové životní situaci a moje snahy zlepšit ji se nějak nedaří.

Ale nejvíc mě zasáhla špatná zkušenost s jedním člověkem, která bohužel stále trvá.

Naprosto jsem mu věřila, přišla k němu s čistým a otevřeným srdcem, a abych mu pomohla, tak jsem kvůli němu velmi riskovala.

Ale on se ke mě chová naprosto nefér, bezohledně, sobecky a zbaběle a svou neupřímností a nezodpovědností mě ohrožuje.

Jsem s ním bohužel teď velmi úzce spjatá, ale zjistila jsem, že jemu na mně a na tom,

co se mnou je a bude, vůbec nezáleží, i když na tom má dost zásadní podíl.

Je to pro mě hrozné pomyšlení. 

Nedokážu ho pochopit, i když jsem se o to dlouho snažila a stále mu dávala nové šance,

ale on mně žádnou, jen samé rány pod pás.

Naprosto nevím, co od něj čekat ani co mám dělat.

Udělala jsem hroznou chybu, že jsem mu tak věřila a měla ho tak ráda,

ale on straně klame tělem a já jsem navíc asi hrozně naivní.

Jenže se to u nedá vrátit a já se teď řítím ve vykolejeném vlaku neznámo kam, jsem v pasti.

Tak Vás prosím o radu a zároveň moc děkuju za Váš čas i za to, jak pomáháte lidem.
018
 

O

 

Krásné odpoledne milá Wahlgrenis,
dnes jsem poprvé zavítala na Vaše příjemné stránky a děkuji Vám za ně,

za Vaši snahu lidem pomoci, dát jim světlo a lásku, kterých je pořád všude tak málo.

Zaujala mne velmi i Vaše odpovědna.

Spousta odpovědí se týká také mne a některé věci mi vysvětlila.

Ráda bych se Vás také zeptala na Váš názor a radu na mé starůstky.

Těch otázek je mnoho.

Některé odpovědi ke mě přicházejí, na některé nemám odpovědi a nevím, jak dál.

Loni na podzim tragicky zemřela má dcera.

Bylo jí necelých 18 let.

Její život nebyl vždy jednoduchý.

Nikdy nepoznala otce.

Odmítnul ji ještě před jejím narozením a myslím, že ji to velmi trápilo.

Bylo by to na dlouhé vyprávění,

ale chtěla jsem se zeptat, zda si svůj odchod naplánovala ještě před svým zrozením a proč.

Byla mou učitelkou (a nejen mou), protože některé situace s ní byly těžko zvládnutelné.

Utíkala z domova, několikrát přerušila studium, odmítala jakákoli pravidla soužití v rodině.

Můj přítel, který s námi žije již 10 let a s kterým mám syna se s dcerou v posledních 3 letech až nenáviděl

a já už nevěděla, jak jim mohu pomoci.

Stála jsem mezi nima a snažila se chladit jejich horké hlavy.

Až si říkám, že to snad byl jejich karmický úkol najít mezi sebou harmonický vztah.

Mockrát jsem se zamýšlela nad tím, proč takovéto situace vznikají a jak je vlastně řešit a nebo je neřešit?

Dcera mne naučila dívat se na problémy i z druhé strany, ne jen z té vlastní a došla jsem k poznání, že jí v životě chyběla láska.
Uvědomuji si, že jsem jí asi dávala málo lásky a teprve dnes poznávám, co láska dokáže.

Možná, že musela odejít, aby ostatní i já pochopili.

Odešla a já se snažím pochopit.

Snažím se žít dál a dávat lásku svému synovi a ostatním.

Ale najednou nějak ochlad můj vztah k mému příteli.

Snažím se pochopit i jeho stanovisko k problémům s dcerou, ale někde uvnitř cítím, že mu asi neumím odpustit.

Nechtěla bych, aby náš vztah skončil, máme syna a ten si zaslouží lásku obou,

ale nemohu s ním ani spát a nechci hrát divadlo.

Prosím poraďte, kde je problém a jak ho mohu vyřešit.
I náš vztah je asi zkouškou a nechtěla bych propadnout.

Prosím Vás, zda mi můžete říct, jaký je vlastně můj úkol v tomto životě. P

rosím Bytosti světla o pomoc a někdy mi ve snech odpovědi přicházejí, ale můj rozum mě zabrzdí.

017

 

O

 

Milá Wahlgrenis,

nevím ani pořádně kdy se to stalo, ale pořád jsem ve stresu.

Jsem na mateřské a měla bych si užívat dítě atd., ale nějak to nejde.

Nemůžu se na nic soustředit, v noci se budím a mám strach, aby se mým blízkým něco nestalo.

Ještě něco: s manželem jsme 5. rokem a manžel se docela dost změnil.

K druhým lidem je hnusný a říká, že člověk nemůže být na druhý hodný.

Já s tím nesouhlasím a jsem z toho nešťastná.

016


O

 

Milá Wahlgrenis,

vaše stránky mi doporučila kamarádka a velmi mě zaujaly.

Rozhodla jsem se i já Vám napsat a poprosit Vás o pomoc, o radu.

Dostala jsem se do začarovaného kruhu, ze kterého nevím, jak ven.

V loňském roce jsem prožila něco, co se dá jen ztěží popsat.

Zhroutilo se vše, čemu jsem dosud věřila.

V současné době jsem bez práce, moje manželství je v troskách a přítel, o kterém jsem se domnívala,

že bude mým partnerem, je kdesi „v nedohlednu“.

Jsem ze všeho v rozpacích a nemůžu najít záchytný bod.

Se svým současným manželem řešíme problémy, které jsme si způsobili v jednom z minulých životů, nebylo to nic hezkého.

Proto i dnes náš vztah je tím poznamenán velmi výrazně, ale je stále dost silný.

Domnívám se, že i můj přítel ve zmíněném minulém životě sehrál svou roli, taky ne příliš pozitivní.

Zdá se mi, že celý tento svůj život řeším problémy ze zmíněného minulého života.

Ušla jsem dlouhý kus cesty, ale pořád ještě nejsem na konci.

Můj současný muž chce se mnou dále zůstat.

Neumím si s tímto rozhodnutím poradit.

Bojím se, že pokud zůstanu, opět mu svým chováním ublížím.

K příteli mě ještě stále něco přitahuje, těžko popsat, co to vlastně je (zamilovanost, láska, karmický dluh)?

Cítím se, jako kdyby někdo ze mě emoce vymlátil kladivem.

Zůstal jen smutek z prožitých bolestí a pocit, že stojím svázaná na jednom místě a nemůžu se pohnout.

Už nevím, komu a čemu mám věřit.

Zároveň bych chtěla najít práci, která mě bude naplňovat, ale nejsem vůbec schopná jakékoli aktivity.

Nevím, jak dál. Kdy to všechno skončí?
015


O


Milá Wahlgrenis,

moje první manželství skončilo po 22 letech (ve skutečnosti již daleko dříve) úplným odcizením.

Nemohu odpovědně říct, kdo na tom měl větší vinu.

Myslím, že jsem dostatečně tolerantní a přizpůsobivý,

ale není možné, aby se stále podřizoval a ustupoval pouze jeden z partnerů.

Po rozchodu a rozvodu jsem žil dva roky sám a začal jsem se více zabývat otázkou smyslu života, hlavně jeho duchovní stránkou. Potkával jsem nové přátele (musím říct, že převážně ženy),

kteří se touto problematikou také zabývali a pomohli mi objevit spoustu nových věcí.

Mimo jiné také moji novou partnerku. 

Loni na podzim, na své padesátiny, jsem poznal ženu podle mých představ.

Je také dvakrát rozvedená, poté, co její muž si našel jinou.

Byla přesvědčena, že žádného muže již nechce.

Oba jsme však hned od první schůzky věděli, že naše duše patří k sobě.

Také náš vztah se vyvíjel velmi rychle a je čím dál krásnější a plnější.

Naše láska je od první chvíle plná něžností, které si při sebemenší příležitosti vyměňujeme. 

Každou volnou chvilku trávíme spolu, protože máme spoustu společných zájmů.

Oba jsme sportovně založeni, milujeme cestování a poznávání krás naší země.

Také naše duchovní zaměření nás až donedávna sbližovalo.

Partnerka se touto problematikou zabývá mnohem déle a je daleko vnímavější.

Také víc touží po poznávání nových a nových poznatků a nových metod.

Já sám jsem zatím žádné duchovní prožitky neměl.

Někdy se mi zdá, že se mi tím odcizuje, protože ji někdy nerozumím.

Možná je chyba také ve mně, že jsem ve svém nízkém rozhledu k ní sobecký

a nepřeji ji růst, po jakém ona touží.

Uvědomuji si, že její studium je náročné na čas a ochuzuje nás tak o společné intimní chvíle,

kterých jsme si na začátku tak vážili, a kterých pomaličku ubývá, přestože jsme si slibovali,

že nám vydrží až do smrti, protože bez nich každý vztah zevšední.

Prosím Tě o radu, jak se mám dále chovat, aby náš vztah zůstal stále tak harmonický, protože ji mám nesmírně rád.

Ona je v pohodě, bloky jsou spíše ve mně.

Poraď mi prosím, jak se jich zbavit.

014

 

O

 

Ahoj Wahlgrenis,
poslední dobou se u mě objevuje problém - ačkoli mám sex velmi ráda, z nějakého důvodu pro mě představuje veliký stres.

Nevím proč, ale mám pocit, že "prostě musím", že nemam právo partnerovi odmítnout.

Logicky vzato, je to nesmysl, ale ten pocit ve mně prostě někde sídlí a snaží se dostat na povrch.
Myslím, že i kvůli tomu jsem teď dostala mykózu pochvy -

v podstatě se tak sexu beztrestně (beztrestně pro své svědomí) vyhýbám, vždyť "za to přeci nemůžu".
Nevíš, odkud to pochází?

Je možné, aby to bylo z některého minulého života?

Protože v tomto mě nikdy nikdo k ničemu nenutil, vždy jsem měla velmi ohleduplné milence, ochotné posečkat.
Druhá věc se týká mého přítele.

Jsme spolu něco přes 2 měsíce a moc by mě zajímalo, jestli jsme se znávali i dříve.

Trošku jsem si na toto téma vykládala karty, ale nejsem žádná vědma a svým výsledkům příliš nedůvěřuji.

Mohla by ses proto prosím podívat i tímto směrem?
013

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
Jsem podruhé vdaná, s mým prvním manželem jsem se rozvedla po 20 letech manželství.

Půl roku po rozvodu jsem se vdala podruhé, mohla bych být šťastná, ale nejsem.

Neustále jsem pronásledována myšlenkou na návrat k bývalému manželovi,

často si dopisujeme, občas se stýkáme a vím, že si nejsme vzájemně vůbec lhostejní.

Nerozumím, proč tomu tak je.

On mi moc ublížil, manželství s ním nebylo vůbec jednoduché, nakonec si našel o spoustu let mladší přítelkyni
(nevzal si ji, i když s ní pořád chodí).

Rozum hovoří jasné NE!

Proč ho ale nemůžu vymazat ze své mysli?

Co mě k němu táhne?

Je to opravdu láska?

Mám pocit, že jsme spolu prožili mnoho životů a asi si pořád něco oplácíme.

Moc děkuju za odpověď.
012
 

O

 

Vážená Wahlgrenis.  

S velkou vážností jsem pročetla Vaše stránky.

Ach, tolik toho mám na srdci a bojím se Vás se svým trápením zatěžovat.

Snad jen tajemný pocit, který vyzařuje z Vašich odpovědí,

že máte chuť lidem pomoci, mne rozhoupal k tomu, abych Vás poprosila o odpověď.

Je těžké začít otázkou, když neznáte můj příběh, ale snad se mi podaří krátce vystihnou podstatu mé tužby.

Jsem rozvedená 37letá máma dvou dětí (12 a 16).

Své děti miluji nade vše, ale je to jiná láska, než po které 5 let toužím a které mám plné srdce, duši.

5 let mám upřímně ráda muže, ale okolnosti nám nedovolují být spolu každý den, každou minutu.

Věřím, že jste mne pochopila.

Ten muž je mým životem, mrazí mne, když jej vidím, nebo si na něj vzpomenu (což je stále) a nemohu se ho dotknout.

Buší mi srdce, když má přijít.

Cítím se šťastná, když je u mne.

Vím, že on také, ale zatím musí vždy odejít.

Snad ani nemohu popsat to, co opravdu cítím.

Nevím, zda je sobecké přít si, abych se směla vedle mé lásky probouzet?

A snad se cítit konečně naplněná tou krásou, kterou prožívám, když jsme spolu a je stále více intenzivnější?

Měla bych se stydět?

Chápu, že popsat krátce to, co se se mnou 6 let děje, se asi nedá,

ale snad jsem Vám přiblížila alespoň podstatu směřující k mé otázce, na kterou Vás moc prosím, abyste mi ji zodpověděla.

Pokud Vás tímto mohu o ni požádat.

Opravdu si přeji trávit s tímto mužem chvíle, které mi na tomto světě ubíhají.

Stane se tak?

Vyplní se mi mé velké přání ?

011

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
před několika měsíci jsem se rozešla s přítelem a dnes toho lituji.

Nevím, čemu mám věřit.

Jen si uvědomuji, jak ho miluji a lituji rozchodu.

Tehdy mi to ale osvobodilo, dnes mně to trápí.

Nic konkrétního o něm nevím, vše jsou jen plané domněnky.
V kartách se snad objevilo nějaké tápání.

Je možné, že ho ten rozchod také bolí?
Chtěla bych se zeptat, jestli se naše vztahy ještě urovnají a zda jsem pro něho měla (nebo ještě mám) nějaký význam.

Zda stojí za to trápení.
Občas se mi stává, že vidím a vnímám události, které se dříve či později stanou.

Problém je v tom, že je pozapomenu, nebo si je rozumově vyvrátím.

Je možné nějak se naučit lépe vnímat intuici?

Vím, že je to běh na dlouhou trať.
010
 

O

 

Milá Wahlgrenis,

tak jako řada jiných jsem po pročítání Vašich odpovědí dlouho váhala,

jestli Vás mám obtěžovat - protože když to tak vezmu - vždyť já jsem vlastně spokojený člověk.

Netrpím pocitem prázdna a citové vyprahlosti, netrápí mne ani beznadějné deprese a pochybnosti nad smyslem života.

Jsem 15 let šťastně rozvedená (a nemyslím to ironicky),

moje vztahy s bývalým manželem jsou kvůli našemu jedinému, dnes 22letému synovi, docela přátelské

a chováme se vůči sobě velmi slušně.

Žiji v domě spolu se synem a mojí ovdovělou matkou.

Té je 70 let a léta na ní začínají pracovat jak po stránce fyzické, tak i duševní - prostě zhoršuje se.

Ale s tím se nedá nic dělat, tohle čeká nás všechny. 

V zaměstnání jsem spokojená, práce mne baví, kolegyně mne mají vesměs rády,

finanční stránka je rovněž naprosto vyhovující.

A co tedy vlastně musím řešit?

Mám víc jak pětiletý vztah s mužem (říkejme mu pan B), který mne ovšem posledního víc jak půl roku přestal bavit.

Netěším se na něj, nemám si s ním už co povídat, a nebaví mne ani sex,

kterému se začínám vyhýbat, každá záminka je dobrá.

On mne ovšem stále miluje, a když jsem mu naznačila svoje pocity, začal mne ihned přesvědčovat, jak moc mne miluje:

Že se jedná pouze o běžnou vztahovou krizi, kterou lehce překleneme a že on prostě není schopen být sám.

Začínám to pomalu vnímat jako citové vydírání a jeho vyznání lásky mně začínají být na obtíž.

Mám pocit, že jsme se měli potkat jen na určitou dobu (když se s ním rozváděla jeho žena),

abych mu pomohla postavit se na vlastní nohy a začít žít svůj vlastní život bez neustálého podřizování se druhým.  

Tato jeho situace se teď vyřešila jeho rozvodem, a já mám dojem, že nastal čas náš vztah skončit.

Samozřejmě mám problémy s tím, jak toto rozhodnutí  rozumově zdůvodnit jemu i sobě,

navíc se cítím jako zbabělec a zrádkyně, která prchá ze vztahu, který navenek nemá žádné chyby.

Abych to měla ještě složitější, objevil se další muž (pan J), který dává opatrně najevo, že by se rád se mnou sblížil.

Jeho intelekt a přehled je na podstatně vyšší úrovni než u B, což je asi věc, která mne oslovuje.

Navíc se nedívá s nedůvěrou na reiki, které docela úspěšně praktikuji,

ani na léčení drahými kameny, kterým se zabývám, byť zatím jako začátečnice.

Můj přítel B toto bere jako rozmar praštěné intelektuálky a není možné se s ním o těchto záležitostech bavit.

S panem J to není o sexuální přitažlivosti - je to zatím něco úplně jiného.

Do ničeho mě netlačí, stačí mu, když dvakrát nebo třikrát do měsíce spolu jdeme na večeři, nic víc.

Je však o 9 let starší, a já jsem v rozpacích.

Mnoho lidí mne přesvědčuje, že člověk nemá přemýšlet o perspektivách, a má brát všechny příležitosti, co jdou kolem něj.

Ale já jsem teď na rozcestí.

Runy a shodně i  I Ting říkají, že mne čekají změny v osobním životě, slzy a těžké rozhodování, které ovšem musím učinit. 

Vím, že to budu muset udělat.

Ale pořád nemám odvahu a pořád si říkám, že teď ještě není ta správná chvíle, že až příště.....

Milá Wahlgrenis,

člověku je lépe, pokud svoje pocity a myšlenky může někomu sdělit.

Je mně jasné, že moje problémy vlastně žádnými problémy nejsou,

ale já jsem po přečtení všech Vašich odpovědí dospěla k přesvědčení,

že Vám zkrátka musím napsat taky, stejně jako všecky ty ostatní nešťastnice a nešťastníci.

Děkuji Vám za nezměrnou trpělivost, kterou s námi bezradnými máte, a přeji Vám hodně lásky a radosti.

009

 

O

 

Milá Wahlgrenis,
Právě jsem poprvé navštívila tvé stránky - velice se mi líbily - a teď mám pocit, že jsi jediná, kdo mi může pomoci.
Mám přítele, jsme spolu necelé dva roky.

Je moc hodný, ale včera ráno jsem ho nepoznávala - bez mého zavinění najednou vybuchl,

byl na mě hrubý a fyzicky mě napadl, tím nechci říct, že by mě zmlátil do bezvědomí, ale už to málo bylo velice nepříjemné.
Já teď nevím, jestli s ním mám i nadálo zůstávat.

Říká, že ho to moc mrzí, že neví, proč to udělal.

Mám ho moc ráda, ale současně se ho i trochu bojím.
Moc vás prosím o radu, jak se mám zachovat.
předem děkuji.
008


O

 

Wahlgrenis,

vaše stránky jsou úžasné plné lidskosti a naděje.

Je smutné kolik smutných otázek k zítřkům si každý z nás klade.

Je škoda, že jsme nedospěli k tomu krásnému lidství a šířili kolem sebe jen radost a krásu.
I mě je smutně.

Nevím, jak dál a hlavně nevím cestu.

Kvůli nedorozumění jsem smutná a hlavně na to doplácí naše dvě děti.

A jak málo by stačilo, ale bohužel na to musí být dva.

Vím, že mě má rád, ale nevím, jak si mám najít cestu k jeho srdci.

Chtěla bych vrátit čas, ale nevím, jestli by to dopadlo jinak.

Ale potřebuji znovu radost a mít ho vedle sebe.

Nevím, jak znovu navázat na stejnou vlnu.

Je to ještě možné?

Vrátíme se k sobě?
Děkuji za odpověď.

007

O

 

Milá Wahlgrenis,

po nějaké době se znovu ozývám, nevím, zda jde jen o můj vnitřní pocit,

ale zatím mám po celý můj život pocit, že vše, co dělám, i když to myslím dobře a o co víc se snažím, tak to vždy dopadne jinak.

Situace vyzní jinak a většinou ne ku prospěchu věci.

Dalo by se to nazvat chaosem a ten mě doprovází snad už napořád.

Mám pocit že má snaha je nanic a vyzní naprázno a už mi docházejí síly na to, abych se čím dál víc snažila.

Je mi 48 let a nevím, co dělat dál a jaký smysl to všechno má.

I když na druhou stranu mi něco říká, jen tak dál úspěch a vnitřní klid se dostaví.

Můžeš poradit, pokud ano moc ti děkuji.

Přeji hezký den.

006
 

O

 

Mila Wahlgrenis,
obracim se na Vas s obrovskou prosbou.

O meho manzela se od jeho deseti let starala jeho sestra.

Ta po tragicke smrti jejiho manzela zije s nami v domecku.

Ten nam pomohla fin. prostredky postavit.

Misto toho, aby si uzivala snad uz klidne stari, ji postihla tezka zakerna nemoc.

Vubec si nevim rady, nevim, jak ji pomoci a jsem uz totalne vycerpana.

Mam ale takovy zvlastni pocit, jako bych nabirala silu z Vasich stranek.
Mam na Vas opravdu velikou prosbu.

Napiste mi prosim zda vubec muzu pomoct v jeji tezke chvili a co mam pro to udelat

Jeste jednou mnohokrat dekuji.
005
 

O

 

Milá Wahlqrenis,

dnes jsem objevila tvé stránky a asi to tak mělo být.

Již delší dobu cítím, jako bych se uzavírala do sebe, vázne mi komunikace s okolním světem.

Mám dvě děti, 15letou dceru a 10letého syna a 4 roky žiju s přítelem.

Byla to veliká láska, jak se říká, šli jsme přes mrtvoly, zamilovanost, ta prvotní, je pryč, ale stále ho miluji,

i když moje láska je jiná než u něj.

Nevím, co se stalo, už neumím dávat tolik citu jako dřív.

Jsem celé dny sama, on teď žije jen svou prací, dřív mě to moc mrzelo, teď jsem s tím smířená.

Vždycky se na něj těším, až se vrátí, co mu toho napovídám a když se objeví mezi dveřmi, je všechno pryč.

Moje komunikace se zúží na sdělení těch nejdůležitějších věcí a najednou mu nemám co říct.

O mé děti moc velký zájem nejeví, řešili jsme to celé 4 roky, někdy to vrcholilo k rozchodu,

teď se trošku snaží, ale mám pocit, že to je pouze kvůli mně a ne kvůli nim.

Připadá mi, že sice žijeme jako rodina, ale každý zvlášť.

Už mě neláká ani milování s ním, vůbec na to nemám chuť, ani s ním ani s nikým jiným.

Mám v sobě pocit, že jdu cestou bez cíle.

Dcera už začíná žít svůj život, začíná být svou osobností, na kterou teda vůbec nejsem hrdá,

někdy mi připadá, že balancuje nad "propastí" a syn si žije nějaký vnitřní svět, do kterého mi dá jen výjimečně nahlédnout.

Vím, že jsem ve výchově udělala spoustu chyb, kolikrát se přistihnu, že bych chtěla ještě jedno dítě

a všechny chyby, co jsem způsobila, na něm napravit.

Myslíš, že je to tím, jak jsem byla vychovávaná já?

Máma mě nevychovávala, ale babička a tátu jsem poznala ve svých 18 letech.

Zato tam vzniklo tak silné pouto, že když mi před třemi lety zemřel, tak mě z toho dostal po roce až léčitel.

Nevím, co se mnou udělal, ale s tátou jsem mluvila na rozkvetlé louce, vypadal tak spokojeně,

že jsem se smířila s tím, že je mu tam někde líp.

Sice mi tekly slzy proudem, ale byl to nádherný pocit tam s ním být, chtěla bych tam za ním zas někdy jít a povídat si.

Máma bydlí sice kousek ode mě, ale ten vztah je hrozný.

Byly časy, kdy mi byla hodně blízká, teď je to naopak.

Když jsem s ní cítím se velice nepříjemně a už se neumím ani přetvařovat.

Wahlqrenis, co to teď prožívám?

Mám v sobě takový pocit prázdnoty a zbytečnosti...

Bude se to prohlubovat, nebo je to jen nějaká etapa mého života k něčemu lepšímu?

Pomůžeš mi?

004

 

O

 

Vážená Wahlgrenis,
i já mám velkou bolest v srdci, proto se na Vás obracím s prosbou.

Po šesti letech se se slovy, že mě má velice rád, že jsem na něj hodná, že jej přitahuji

a že oceňuje, co jsem pro něj dělala, se se mnou rozešel přítel.

Velice mě to bolí, protože ho mám ráda a myslím si, že zde nefiguruje nikdo třetí ani z mé ani z jeho strany.

Proto se ptám, spojí se ještě naše cesty?

Děkuji za odpověď

003
 

O

 

Milá Wahlgrenis,

Zažívám velkou úzkost a nejistotu.

Máme s manželem 4letého syna, který je tělesně postižený.

Manžel se mu věnuje, hraje si s ním, jezdí na procházky atd.

Problém je v tom, že bydlíme u mých rodičů, kde já cítím zázemí a pomoc z jejich strany.

Manžel se před čtyřmi měsíci odstěhoval  do blízké vesnice do nájmu.

Vyplynulo to z neudržitelné situace, po předchozích konfliktech s mojí matkou a sestrou.

Trošku to nastíním: nemá v sobě úctu, sprostě nadává, sestru vyhazoval, že jezdí často na návštěvu, zkrátka nesnášenlivý typ.

Nemá velké sebevědomí a tak si něco dokazuje hrubostí a násilím.

Sestřinu holku kopl do nosu, mě taky fyzicky napadl.

Dal mi ultimátum, že buď s ním půjdu bydlet jinam, nebo konec.

Já s ohledem na syna, který potřebuje bezbariérový přístup a s ohledem na jeho povahu mám z odchodu od rodičů za ním strach.

Vím, že by odpadly problémy s „našima“, ale jiné by nastaly.

Manžel je sobecký, nemá smysluplný koníček a zlobí se, když se já věnuji svým – cvičení, angličtina, hlásím se na školu.

Zkrátka jsem aktivní, mám nějaké ambice, chci se dozvídat nové věci, chodím na různé kurzy a mu vadí, že nejsem pořád doma.

Manžel by se dal označit za méně inteligentního, i on to cítí, a proto kolem sebe „kope“.

V sexu si ale rozumíme, fyzicky mě přitahuje.

Dnes jsme byli u právničky ohledně rozvodu domluvou.

Za týden to bude nachystané k podpisu.

Syn má tatínka rád, i já jsem schopna s ním vyjít, a proto mě hryže myšlenka, že to pořád ještě můžu zastavit a rozvod zrušit.

Najednou mi ten rozvod připadá zbytečný, ovlivněný vnějšími okolnostmi.

Taky nemám dobré sebevědomí a mám strach, že s postiženým dítětem si nikoho nenajdu.

Napiš mi prosím, co si o mém případu myslíš.

Nechat rozvod dojít do konce, nebo ho zarazit?

Jsem ovlivněna dobrým vztahem manžela a syna a zároveň se bojím,

jak se manželovi vlastnosti odrazí na případném pokračování vztahu do budoucna.

Navíc synovo onemocnění je genetická záležitost a riziko 25 % u dalšího dítěte.

Moc prosím, napiš jak na mou situaci nahlížíš.

Předem moc děkuji, vím, že každá rada je drahá, a tak mi třeba napoví něco mezi nebem a zemí.

Měj se moc pěkně Wahlgrenis

002

 

O

 

Dobrý den,
Chtěla bych Vás poprosit, zda by jste mi mohla vyložit karty na vztah.
Já M. 23 let.kozoroh
, on P. 25 let rak.
Poznali jsme se na internetu, hned spolu začali bydlet, byl to překrásný vztah a byli jsme oba šťastní.

Všichni nám záviděli a možná proto mi jeho kamarádi začali tvrdit, že mě podvádí a házeli na něj špínu.

Ano byl takový prý, než jsme se poznali, ale se mnou se prý změnil.

Nevím, zda to byla pravda, myslím si že ano.

Chodíval ven bavit se beze mne a když se na mě ostatní ptali, říkal, že se mi nechtělo.

Ani jsem o tom že někam šel kolikrát nevěděla… začala jsem ho podezírat, že opravdu někoho má…

Pak ho to přestalo bavit a rozešli jsme se..

Vím, že spal s mou nevlastní sestřenicí a že mi prováděl hrozné věci (jednou či dvakrát mě uhodil).

Ale stále ho miluji, občas se stýkáme, občas se spolu vyspíme a chtěla bych vědět,

zda se ještě někdy dáme dohromady a zda to má ještě vůbec smysl.
Měla byste ještě vědět, že jsme se sešli a rozešli asi třikrát.

Ale stále se k sobě tak nějak vracíme..

Zkoušela jsem si někoho najít, ale myšlenkami jsem stále s ním…

Nebavím se a nesměji, tak jako dřív, hodně jsem zhubla a strašně mi chybí :(
Jde na to odpovědět?
Děkuji s pozdravem a přáním hezkého dne
001

 


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.