Když jsem přicházela po víc než roce a čtvrt na stejné místo, nevěděla jsem vlastně, co se bude dít.

Trochu jsem měla pocit, jako když vstupuju do jámy lvové.

Tehdy se totiž děly věci...

Asi se dít měly, všechno má svůj význam a také svůj čas.

Nic se nedá opakovat, nikdo nevstoupí dvakrát do stejné řeky, i kdybychom stokrát chtěli...

Tohle známe.

Za tu dobu se změnilo mnoho věcí v mém životě, ale nechci teď bilancovat.

Přeci čas není, žijeme jen tady a teď, jen právě prožívaný okamžik má pro nás význam.

Nemůžeme se utápět v minulosti, ani věřit v naplnění nereálného snu.

Jen tady a teď má opravdu smysl.

Přijížděla jsem sem o hodně jiná než v roce 2007, z jiné adresy, s jiným jménem, ale taky jiná uvnitř.

Tohle možná až tak vidět není, vnitřní přerod se týká každého člověka individuálně.

Někdy to bolí, někdy to bolí až k nepřežití, ale přežít stejně musíme, nic jiného nám nezbývá...

Loni jsem teprve dokončovala Horoskopy na rok 2008, teď už jsem měla s sebou hotové horoskopy na rok 2009.

Všechno bylo jiné.

Chtěla bych moc poděkovat Evičce za možnost vůbec tuto akci uspořádat, za zajištění místa, za květiny, za vody, kávu, čaj...

Však ona ví...

Děkuji Cilince, která přijela opět se svým úžasným manželem a Bertíkem.

Ten se sice nechal pochovat jen velice nerad, vrčel, bránil se, ale nabízenou tatranku nakonec snědl (Bertík).

Jardovi děkuji za fotografie i video.

Tulipánovi děkuji za zážitek se zvuky jeho tibetské mísy, má krásný zvuk.

Všem ostatním děkuji za prožité příběhy, kterými doplnili tuto akci.

Chtěla bych také v neposlední řadě poděkovat panu Březíkovi, který si našel pár minut ve svém nabitém programu, a přijel zazpívat.

W.   22.11.2008

Milá Wahl,
po nádherně zasněženém čase jsme se vrátili z chaloupky domů

a hned jsme zamířili k počítači, abychom se pokusili zachytit myšlenky a dojmy ze sobotního semináře.

Od našeho prvního setkání v Českém Krumlově uběhl rok,  a nutno říci, že to byl rok plný kotrmelců, vzletů a pádů a také hledání další cesty.

Musíme přiznat, že jsme se po více než roce na tvůj seminář těšili.

Zatoužili jsme po nových souvislostech loni poznaných témat a doufali, že poznáme i něco nového.

Zažili jsme veskrze příjemný den plný zajímavých slov i tradiční pozitivní energie všude kolem.

Bylo příjemné být aspoň chvíli ve společnosti podobně naladěných lidiček

a poslouchat jejich příběhy o komunikaci s jemnohmotným světem.

Když jsme včera při mezipřistání doma vybalovali batoh s věcmi, co jsme je měli na semináři,

znovu jsme v zaujetí hráli na tibetskou mísu.

A přestože jsme věděli už při nákupu, že nemáme fontánkovou, tedy přesněji, že se neudělá fontánka po ťuknutí,

včera večer se nám povedla opakovaně doslova krásná fontánka i po ťuknutí, také zvuk nám připadá hezčí než dřív.

A pak tomu věř.

Vysvětlení pro to ale máme naprosto prozaické.

Naše tibetská mísa se probudila díky Tobě, spoustě pozitivní energie a snad i díky souzvuku s Tvojí tibetskou mísou.

Jsi zvláštní bytůstka.

Vracíš lidem sny, ukazuješ cestu a probouzíš spící lidičky i tibetské mísy.
Moc Ti děkujeme.

Věříme, že se zase někdy setkáme, třeba v pardubickém ateliéru.
Babočka a Tulipán 23.11.2008
P.S. Připojujeme fotku kunratické fontánky.

Mila Wahl,
jeste jednou bych Vam velmi rada podekovala za uzasnou akci v Kunraticich -
bylo to pro me poprve (verim, ze ne naposledy), a stalo to rozhodne za to...

setkani me velice vnitrne obohatilo a posunulo zase o neco dale...a to Vasi zasluhou.
Diky moc, ze jste mi umoznila zazit tak pusobivou atmosferu a poznat mile lidi (srdecne zdravim pani E.) :-)
Mejte se krasne, budu se tesit na pristi shledani...
S uctou,
Veronika 23.11.2008

MOJE NEMILOVANĚJŠÍ SLUNÍČKEM ZÁŘÍCÍ WAHLGRENIS.
Zase jsi nás nevědoucí lidičky opět vzala za ruce
a pomohla lépe poznávat a chápat, co nám tolik utíká.
V téhle uspěchané době...
Tolik moc a moc bych Ti chtěla poděkovat za krásný den a za tvou obětavost a nesmírnou lásku, kterou nám dáváš každý den.
Ať na seminářích nebo na tvých stránkách.
Také bych chtěla hodně poděkovat za účast všem, kteří byli s námi na semináři.
Ještě jednou děkuji panu Březíkovi, Babočce a Tulipánovi, Cilince a Jardovi,
také Veronice:-), dívce se záhadnýma očima, a všem ostatním.
Byla to prostě nádherná atmosféra, prostě krása.
Ještě jednou se skláním před Wahlgrenis a její obětavostí.
A také budu doufát, že toto setkání v Kunraticích nebylo poslední.
S LÁSKOU A ÚCTOU TI PŘEJI JEN TO NEJLEPŠÍ
EVA 24.11.2008

Milá Wahlgrenis,
mám toho tolik na srdci, že nevím, kde začít.
Vlastně jsem Ti moc chtěla hlavně poděkovat za výklad ohledně mé nové práce
- dodalo mi to hodně optimismu.
A nejen to: uvědomila jsem si, že jsem taky moc začala řešit peníze,
že jsem dost rozmazlená z toho, jak se mi finančně dosud dobře vedlo,
že mi to myslí trochu jinak, i když se vždy snažím vcítit do situace druhých lidí.
Teď jdu do trošku, ale opravdu jen trošku horších platových podmínek
a celá jsem se začala mobilizovat, co budu dělat.
A tys mi řekla o tom, že tam bude dobrý kolektiv, harmonie,
že to bude úplně nový druh práce, i na co si mám dát pozor.
To je opravdu důležité -
co je platné, když člověk oplývá penězi, ale v práci se trápí...
Já se tam teď opravdu moc těším, a i když určitě budou problémy, jako jsou všude jinde,
nějak cítím, že jsem udělala dobře...
Zopakovala jsem si po Havlíčkově Brodě "pravidla" pro používání kyvadla a všechna ostatní témata.
Na tom, jak nejít proti přírodě, je opravdu hodně.
A taky každý člověk je úplně jiný.
Např. samozřejmě miluji českou kuchyni, ale občas si ráda dám na odlehčení třeba trochu té indické vegetariánské
a působí to na mě dobře.
A taky mám ráda italskou, chorvatskou, německou a vůbec každou kuchyni,
protože o sobě tvrdím, že jsem se narodila na Zemi, takže bych asi nezvládla tu mimozemskou kuchyni :-)
No a krása je v tom, že rozumím i Tobě v tom, jak se vymezuješ na Čechy
a víš, co je dobré pro Tebe.
A taky je správná ta zásada, že každý, kdo někomu jakkoli pomáhá, si musí uvědomit, že to není on, kdo pomáhá,
ale že to skrz něj jen "protéká", jinak by mohl špatně dopadnout.
A už vůbec si nemyslím, že "nejsi normální", jak říkáš, že dříve jsi byla.
Máš velký dar, který máš od Boha a věř mi, že jsi s ním nehovořila jen jednou
- On k Tobě promlouvá na každém kroku, je s Tebou stále a i skrz Tebe působí.
Já jsem například na rozdíl od Tebe byla vychovávána velmi tradičně katolicky
a postupem času jsem se otevřela snad všem možným směrům, postojům -
ani snad nechci napsat náboženstvím (to už mi moc zavání ideologií),
ale jedno mi má výchova přece dala:
je pro mě naprosto přirozené, že Bůh je a má rád všechny lidi bez rozdílu
a nikdo nemá právo nikomu nakazovat, kterou cestou má jít
(např. chodit v neděli do kostela nebo dodržovat šabat apod.).
Je to jako hora, která má jeden vrchol a my k němu stoupáme každý svou cestou -
přímo, oklikami, ze severu, od jihu, po asfaltce, po útesech, pěšky, na velbloudu a co já vím...
Dneska jsem smutná.
Ani jsem to vlastně nechtěla psát a už vůbec ne se na něco ptát.
Ale zase je tu zpět to časté téma - rakovina.
Má ji tatínek mého přítele, tedy "skorotchán".
Před několika lety byl úspěšně operován a vlastně úplně zdráv a bez léků.
Vzali mu jednu plíci, ale ta druhá po 40 letech kouření prý ještě pracovala na 97 %!
A teď se to zase vrátilo s tím, že ho vlastně ani nijak dál léčit nechtějí -
operace nelze, chemoterapii by prý nesnesl a z ozařování hrozí leukémie.
"Skorošvagrová" - zdravotní sestřička, která má přístup do jeho zdravotní dokumentace, ho skoro už pohřbívá.
Toto tvrdila už i v případě tatínkova bratra, kterému se před rokem zastavilo srdce,
rozbil si při pádu hlavu a měl opakované krvácení do mozku.
Když jsem všem tvrdila, že mi karty říkají, že se z toho dostane, ťukali si všichni na čelo a usmívali se.
No a dnes už chodí, mluví, jí - velký zázrak!
Jde to sice pomaleji, ale neleží v "eldéence" odkázán na pomoc druhých.
A u tatínka mám zase naprosto živý pocit i bez karet, že to ještě není konečná,
že existuje nějaká pomoc, že ho odepisovat nemáme -
že ještě musí hodně věcí změnit a napravit.
Že ta nemoc je přesně o tom, jak se na Tvých stránkách píše, že by se měl člověk změnit hlavně uvnitř.
Ale přiznám se, že si ho nedovedu představit, že by pil nějaké čaje, držel dietu či se věnoval duchovním záležitostem - to už vůbec.
Jde též svou cestou...
16. ledna má maminka narozeniny.
Chystáme jí překvapení ve formě oslavy s jejími přáteli.
"Zdravotní švagrová" tvrdí, ať nic nechystáme, že prý budeme držet smutek.
Já ale tvrdím, ŽE NE!!!!
Kyvadla se na to neptám, to se nesmí, ale nějak uvnitř to cítím
a mám zmatek, jak že to vlastně bude...
Tak nějak Ti všechny věci píšu -
jak Ty máš svůj DENÍK ve formě webových stránek, pro mě jsi zase můj OBČASNÍK.
Jsou věci, které člověk nevykládá kamarádkám u kávičky.
Spíš to pěkné posílám Tobě a to smutné tím Tvým "kanálem" k Bohu...
Díky za to, že jsi!
A přeju Ti všechno krásné, i to, co si zatím ani sama nepřeješ, protože si myslíš, že na to nemáš nárok.
Ale ono to přijde!
Ahoj
Marie 24.11.2008

Dobrý den Wahlgrenis,
chtěla bych se Vás zeptat, jestli náhodou nemáte kontakt na Soňu ze semináře v Kunraticích,

dala jsem jí email na mě, ale zapomněla jsem si poznamenat její.

Jde o jejího syna, můžu být kompletně mimo, ale dneska ráno jsem si vzala do ruky šamanské karty

a viděla obrázek hada (na výklady jsem neměla čas), jestli si vzpomínáte,

tam byl problém s puchýři na rukou, hned mi naskočila do hlavy transformace a nevěnovala jsem tomu pozornost.

Dneska ráno mě ale napadlo, že had je také o léčení a puchýře by možná mohly být způsobené,

tím, že její syn by mohl být léčitel a zablokovaná energie raší jako puchýře.

A pokud je to indigové dítě a léčitel k tomu, tak by to tak nějak korespondovalo tomu, čemu se věnuji a zároveň nevěnuji :-).
Také je podivné, jak se mi zhoršila má noha, navštívila jsem lékaře a zranění to není,

je tam porucha nervu, ani bych se nedivila, kdyby mi tenhle případ nastavoval mé vlastní zrcadlo.....
Mějte se krásně a doufám, že budu mít to štěstí dostat se na víc Vašich akcí.
Jarka 24.11.2008

Milá Wahl.,
jsem stále ještě plná vzpomínek na tvůj seminář v Kunraticích.

Co k tomu napsat, jedním slovem, nádhera...

Sešla se tam parta správných lidiček.

Každý člověk tam měl svoje osobní kouzlo, ale i bolest.
Poděkuj Evičce za občerstvení,odešla jsem a zapomněla na to.

Ale to jsem opravdu nechtěla.
Evičko děkujeme.
Samozřejmě, že děkujeme i tobě, jsi úžasný člověk a máš nádhernou dušičku.
Cilinka 25.11.2008

Milá Wahl,
Děkuji za přeposlání mailu, Jarušce jsem už včera psala.
Myslíš, že by syn mohl být indigový?
Víš, vlastně mě napadlo, když jsem viděla poštu od Tebe, že mi k tomu píšeš pár řádek,

no kdybys měla chvilinku, byla bych moc ráda, kdyby ses na něj mohla podívat
Narodil se XXXXXXX císařským řezem, protože se přestaly ozývat ozvy, musela jsem rychle v půlce porodu na sál.
Těším se, že mi ještě napíšeš.
Moc moc děkuji
Soňa 25.11.2008

Milá Soňo,

Váš chlapeček si cestu do tohoto světa skoro už na poslední chvíli rozmyslel.

Ve chvíli porodu jako by najednou věděl, do čeho přichází, a chtěl to nějak změnit.

Nakonec ale lékařský tým udělal maximum a miminko vrátil na jeho cestu.

Byly to osudové vteřiny...

Přestože žije, může si připadat pořád takový trochu, jako by se ani nepatřil.

Nebude se příliš kamarádit s vrstevníky, bude mít svůj svět.

Nejlépe mu je, když o něm nikdo neví, když se nemusí nikomu s ničím svěřovat, žije si ukrytý pod svou maskou.

O jeho vnitřních prožitcích toho okolí ví moc málo.

Jeho pravý svět, jeho domov je "někde jinde".

Sem přichází s jiným posláním.

Pokud máte možnost syna pozorovat při činnosti, kdy ho nikdo nevidí, je pravděpodobné, že vyhledává téma smrti.

Může si kreslit tmavé obrázky, černá bude jeho nejoblíbenější barvou.

Rozhodně má pocitově blíž ke hřbitovům než k rozkvezlé louce.

Jsou to věci, kterými se docela vymyká od zájmů svých vrstevníků.

Má pocit, že ostatní jsou povrchní, jen těžko hledá partnera k diskusi.

Přesto je zřejmé, že toho ví o tomto světě mnohem víc, než je obvyklé.

Je toho v něm víc, co není vidět.

Léčitelství, ale i další věci, kterými bude prospěšný druhým.

Vidí dál.

Půjde touto cestou, ale nejprve si musí uvědomit sám sebe, projde náročnou zkouškou.

Ptát se na indigové dítě je v tomto případě nesmysl.

On není dítě.

On je dál, přišel sem naučit nás mnohé.

Ví, nepotřebuje se učit, to, čím bude pomáhat, on dávno ovládá.

Jen ta cestička bude možná trochu komplikovanější.
Měl by se naučit žít maximálně tady a teď, nesmí se před nikým schovávat, měl by se ztotožnit se svým nitrem.

S tím má zatím problém.

Ale ostatní mu bodu rozumět i beze slov.

Na tohle si bude muset chlapeček chvíli počkat.

Problémy na bříškách prstů a na dlaních souvisí s jeho "nevyloupnutím" se do tohoto světa.

Jakmile pochopí svou cestu, potíže zmizí a navíc se před ním otevřou zcela nové obzory.

W.   25.11.2008

Milá Wahl,
Moc Ti děkuji za odpověď,
zatím se asi nic z toho, co píšeš, neprojevuje,
kamarádů má přiměřeně, poslední dobou se však hodně zhoršil ve škole,
nechce se učit a nedaří se mi ho k tomu přemluvit,
spoustu času tráví s kamarády na PC, hraním počítačových her (problém dnešní doby).
Snažím se s ním hodně povídat, být s ním - jezdit na kole, na lyžích, aby cítil, že ho i přes rozvod máme moc rádi.
Bydlí s býv. manželem kousek vedle, a tak je u nás skoro denně, řekla bych, že se chodí pomazlit.
Trápí mě, jak je závislý na tátovi, často přijde se slzami v očích,
býv. manžel s ním nemá trpělivost, křičí na něho, přesto se v něm syn vidí.
Papouškuje jeho názory, kopíruje jeho zbrklé, emotivní jednání.
Nedaří se to eliminovat, nechápu, jak je to možné.
Můžeš mi to ještě prosím, milá Wahl, nějak vysvětlit,
napadá mě, že si ti dva mají spolu snad něco dořešit z minula, co se mě netýká...?
Nebo je to normální, že na něm tak visí (mužský vzor), časem to přejde a syn si najde svoji cestu?
Přeji Ti hodně sluníčka do srdíčka a hezký den
S velkou úctou
Soňa 26.11.2008

Milá Wahlgrenis,
moc se mi líbilo na Vaší akci v Praze- Kunraticích, byla tam moc hezká harmonická atmosféra.

A musím taky říct, že jste mě Vy i Tulipán a Babočka doslova okouzlili tibetskými mísami.

Už je to dávno, co jsem její zvuk slyšela naposledy.

Tenkrát ještě nebyl náš čas..

Ale teď už ten čas přišel, a tak jsem poprosila "Ježíška", zda by mi tibetskou mísu přinesl pod stromeček : )..
Už se na ni moc těšim.

Ta harmonie, která se Vám rozezní v celém těle při jejím zvuku, je nádherná.

Jak na ni Tulipán hrál, úplně jsem cítila, jak mi tančí všechny buňky v těle...

Je to opravdu geniální nástroj.
Tímto bych chtěla poděkovat Vám a Tulipánovi a Babočce, že jste ji s sebou vzali.

Děkuju.
Ještě jednou věcí bych Vás Wahl chtěla potěšit - přestala jsem kouřit.

Už nechci být otrokem...

Tak mi držte palce, ať to vydržím.

Každý den prosím anděly, ať mi dají sílu.

A mimochodem, ekzém mi zázračně mizí.. : ))
Přeju Vám Wahlgrenis a všem Vašim čtenářům, krásný a slunečný víkend.
S láskou
Laryanis 28.11.2008

Milá Wahl,
i já bych Vám chtěla moc poděkovat za seminář v Kunraticích.
Myslím, že mě to posunulo zase o kousek dál.
Myslím, že začínám přemýšlet více o věcech, které jsou všední a obyčejné
a snažím se nacházet v nich tu pestrost a neobyčejnost.
Laryanis držím palce, ať vydrží nekouřit,
a pokud mohu touto cestou pozdravit moc Evičku a poděkovat za občerstvení a dodání naděje
a taky zdravím Jarušku z jižních Čech.
Vám i všem ostatním čtenářům bych ráda popřála hezký čas adventní (i když trochu opožděně).
Moc děkuji.
S úctou
Marcela 3.12.2008